Cow love – Klaunerie z Francie

Cow Love (Nanda Suc, Federico Robledo). Foto: Maria Menguy.

Sled absurdních akcí

Na scéně se jako první objeví Robledo jako atlet v šusťákovce a s pěstěným knírem jako vystřiženým z osmdesátých let. Zdá se, že se odhodlává k běhu, moc se mu do něj ale nechce. Směrem od diváků najednou vybíhá jeho partnerka a svůj běh zakončí svalením se do pytle plného hlíny, čímž vyvolá první výbuch smíchu v publiku. Jednou z tematických linií představení je snaha o sportovní nebo artistické výkony, které ale ne vždy dopadnou tak, jak by si aktéři přáli. Pohybují se neohrabaně a zdá se, jako by se jim do fyzické námahy ani moc nechtělo – v jedné z prvních scén Nanda Suc opakuje slova „sport“ a „gymnastika“, přičemž se Robledo ošívá a tváří se, jako by to byla sprostá slova. Dalším tématem je snaha o „vysoké umění“, jež často končí u kýče. Na scéně se tak objevují dětské klávesy se zvukem hitů Michala Davida a malou disko koulí, které doprovází milostnou píseň umělkyně.

Následuje pohádka, kterou nám herec předčítá z křesla pod lampou. Absurdní příběh o holčičce, která si pod zemí vybudovala krásný domeček, ale nikdo si s ní nechtěl hrát a nakonec v něm opuštěná zemřela, doprovází herečka totožnou akcí v hromadě hlíny, ze které nakonec vytvoří hrobeček. Robledo celý výstup zakončí v češtině konstatováním: „To je smutné.“ A pak se rozpláče. Tragikomické povídání náhle vystřídá rychlá akce, která připomíná scénu z filmu Piti Piti Pa, kdy Louis de Funès vypráví svým tanečnicím příběh o vlku a jehňátku – herci sedí vedle sebe, dělají rychlá gesta rukama a místo dialogů si vyměňují repliky zkomolených slov a zvuků. Aktéři si na scéně hrají a evidentně se dobře baví, jejich jednání ale nechybí preciznost a dokonalá souhra.  

Šťastně zamilovaní

Vracíme se zpět ke sportu a parodii na atletickou abecedu, sportovci se lechtají, povzbuzují se před závodem citronkou, což doprovodí patřičně kyselým obličejem. Postupně odkládají vrchní části kostýmů, pod kterými se vždy objeví nová, nečekaná vrstva. Souběžně se změnami oblečení se vyostřuje vztah mezi performery. Pošťuchují se jako nezbední sourozenci, stříkají po sobě pěnu, on jí před obličejem práskne balonek plný prachu, ona mu za trest polije obličej mlékem a namočí si na něm čokoládovou sušenku. Čokoláda má ještě další komickou úlohu – to když pokazí zářivě bílé úsměvy performerů a také v momentě, kdy Robledo předvádí let ptáka a následně potřísní svou kolegyni čokoládovým plivancem. Až ke konci se ukazuje, že jejich vztah je vlastně milostný. V závěru Nanda omylem Federica zastřelí, když si hraje se zbraní. S provinilým výrazem se ho ptá (opět roztomilou češtinou): „Miluješ mě?“ – načež on odpovídá: „Ano.“ A oba spolu šťastně padají na hliněný hrob.

Abychom artistům nekřivdili, v inscenaci se objevuje i spousta tance a hand-to-hand akrobacie. Jak už ale bylo řečeno, vše je spíš parodií sebe sama. Nicméně – kdo chce řemeslo parodovat, musí ho dokonale ovládat. To v tomto případě rozhodně platí, a proto všechny akce mohou probíhat s úžasnou lehkostí. Divákům se tak netají dech, jaký další mistrný trik uvidí, ale mohou si užívat, jak lze pomocí těchto triků vytvořit geniální zábavu.  

Cow love
Režie: Nanda Suc a Federico Robledo
Světelný design: Aleth Depeyre
Supervize a dramaturgie: Emilie Bonnafous a Denis Lecat 
Produkce: Camille Simon