Cirkusové legendy. Foto: Cirqueon
Na poslední repríze, kterou jsem navštívila, nás vítal režisér Filip Jevič. Projekt představil a předal nám několik základních instrukcí, například, že si diváci mohou vybrat jakékoli místo pro sledování představení. Promluvu zakončil slovy: „Teď, až dozvoní zvony kostela sv. Petra a Pavla, někde tady to představení začne.“ Zvuky doznívajícího zvonu vystřídal přibližující se zvuk akordeonu a houslí. Z našeho momentálního diváckého stanoviště, u východu z katakomb Gorlice, ohraničeného ze tří stran prudkým svahem, se nám naskytl pohled na obzor, odkud přicházel zástup postav zahalených v černých kápích. Celá skupinka i s muzikanty sešla z kopce dolů k nám. Nejmenšího z nich vysadili na vysokou horu tvořenou z těl ostatních. Praotec Čech se rozhlédl a řekl: „To je ta ze… ne, tady ne.“ Skupina za nespokojeného mručení pokračovala v putování za svou zemí. Dojdou na jiné místo a tentokrát jsou již u cíle. Místo pojmenují Čechy.
Praotec Čech ale umírá a po jeho smrti zavládnou nepokoje a chaos. Proto přichází český vojvoda Krok na vysokých chůdách, je korunován a v zemi díky němu zavládne opět pořádek. Představí nám své tři dcery. První dcera Kazi si vybírá ze tří nápadníků, lákajících ji na svá žonglérská čísla. I přes působivost předvedených čísel se Kazi musí držet pověsti a vyvolí si za manžela Bivoje, přicházejícího s kancem v pytli na zádech. Zjeví se nejmladší tajemná Libuše, která na hradbách zazpívá v doprovodu houslí krátkou melodii a poté zmizí. Teta diváky odvede na vedlejší svah, kde v improvizovaném ringu, vytvořeném z červených závěsných šál, zběsilým točením kolem sebe odhání zapletenými copy ze žlutých šál své nápadníky. V momentě, kdy jsou diváci nuceni opustit své na začátku zvolené, komfortní místo, začíná představení gradovat. Přeruší se stereotypní uspořádání diváků na jedné straně a aktérů na druhé. Diváci si za novou pověstí musí dojít. Jedním z příkladů je scéna, ve které Krok zemře a je svými poddanými položen na roztočený dětský kolotoč. Ten je obklopen diváky, kterým díky pohybu kolotoče neunikne nic z korunovace nejmladší Libuše nad tělem mrtvého otce. Lepším příkladem zmíněné práce s divákem je ale scéna z pověsti Dívčí válka. Poté, co divoženky zběsile seběhnou s ukrutným řevem z prudkého kopce ke skupině mužů a postaví si své hradby, začne jedna z nich na jednokolce vybírat z diváků ženy a přetahovat je na svou stranu barikády. Publikum se ocitne tváří v tvář samo sobě, v té chvíli se vyhraní a začne fandit své straně.
Místo, kde se představení odehrávalo, bylo využito promyšleně a velmi efektně. Inscenátoři vzali do hry svahy, dětské hřiště, obzor nad vchodem do katakomb, v závěru samotné katakomby. Nezasadili hotové představení na místo, ale stali se součástí prostoru, který oživili.
V představení hráli jak děti, tak jejich lektoři. Toto rozdělení se ve hře ale zcela ztrácí. Skupina fungovala jako jedna skvěle sehraná parta, která pod režisérským vedením drží pohromadě, dokáže se vnímat a reagovat na sebe. Díky dobré dramaturgii, pointami a podporou živé hudby se projekt ocitl na velmi vysoké úrovni.
Psáno z reprízy 3. května 2017, Vyšehrad.
Cirkusové legendy
Režie: Filip Jevič
Produkce: Cirqueon – centrum pro nový cirkus
Premiéra: 2. srpna 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace