Cirkus Pride. Foto: Miloš Šálek
Nedělní program uvedl podobně jako předchozí dny stálice českého i mezinárodního nového cirkusu. Program zahájilo uskupení Holektiv s tanečně-akrobatickými Study. O inscenaci jsme už psali a jejím zmíněním chci poukázat spíš na fakt, že Cirk-UFF poskytuje skvělou příležitost mladým a začínajícím interpretům, aby ukázali své umění po boku zavedených mistrů. To bylo vlastně vždy devízou festivalu a mimo jiné i díky němu se na svou dnešní úroveň dostali zmiňovaní Bratři v tricku a rozvíjely se soubory Cink Cink Cirk nebo Cirkus TeTy. K hlavním hvězdám přehlídky se pak řadí australský ansámbl Gravity & Other Myths a francouzská Compagnie Sans Gravité. A přestože Australané po dovednostní stránce neměli konkurenci, nejkouzelnějším představením festivalu se pro mě stalo francouzské Déluge. Interpret Rémi Lasvènes v něm za pomoci magie a žongláže zpracoval téma tíživé ekologické situace Země, jak na nás doléhá při každodenním shonu.
Lasvènes představoval obyčejného člověka, který funguje v neobyčejné domácnosti – lampičky se rozsvěcejí a zhasínají podle toho, kde se v prostoru nacházejí, kohoutek na vodu se spouští zatažením za mechanického ptáčka a vůbec skoro všechno v prostoru funguje netradičním a běžné logice často nepochopitelným způsobem. Sám interpret se nad tímto fungováním věcí pozastavuje a až postupně přichází na to, jak s čím pohnout nebo předměty přimět pracovat tak, jak chce. Tato zvláštní logika věcí je navíc doplněna o kouzelnické triky a magická čísla, kdy artista třeba tančí s poletujícím balonkem, který ho poslouchá, jako kdyby nad ním měl telekinetickou moc.
Tento svět působil poeticky, a zároveň dával vzniknout řadě humorných situací, které byly vytěženy do maxima. Komika však ke konci představení začala být trpká, protože tehdy se začalo stále znovu a znovu zapínat rádio, které se Lasvènes marně pokoušel vypnout. Podařilo se mu to vždy jen na chvíli a nakonec se pokaždé zase spustil zpravodajský přenos, referující o ekologických katastrofách a tvrdící, že „přestože je situace bezvýchodná, neměli bychom si zoufat“. Artista se rádio pokusil vypnout asi třicetkrát a od nejběžnějších způsobů se postupně uchýlil k metodám jako probodnutí přístroje šroubovákem, utopení ve vodě nebo finální rozmlácení obrovským dřevěným kladivem – netřeba dodávat, že nic nepomohlo. Zoufalství podpořilo ještě to, že se věci v bytě začaly pohybovat samy a k tomu žít vlastním životem: žárovka svítila i po odšroubování, kohoutek zůstal po odmontování k němu vedoucí trubky volně viset v prostoru a navíc z něj stále vytékala voda! Události byly nepochopitelné a zoufalé, a když se interpret už jen nevěřícně posadil, ze stropu začaly padat stovky bílých žonglérských balonů.
Publikum bylo nadšené a já jsem jásal s nimi – tolik intenzivních emocí od údivu nebo smutku po radost a výbuchy smíchu jsem na představení už dlouho nezažil. S tímto zážitkem, ale i dalšími, shrnutými v reportážích z předchozích dní, mohu říct, že Cirk-UFF nejen mě opět přesvědčil, že je jedním z nejdůležitějších festivalů nového cirkusu u nás.
Psáno z festivalu Cirk-UFF 4. června 2017, Trutnov.
Cirk-UFF
– mezinárodní festival nového cirkusu
31. května–4. června 2017
Déluge
Režisér: Jocelyne Taimiot
Světla: Hervé Dilé
Zvukař: Martin Étienne
Magie: Rémi Lasvènes a Julien Lefebvre
Česká premiéra: 3. června 2017
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?