Cirkus Pride. Foto: Miloš Šálek
Nedělní program uvedl podobně jako předchozí dny stálice českého i mezinárodního nového cirkusu. Program zahájilo uskupení Holektiv s tanečně-akrobatickými Study. O inscenaci jsme už psali a jejím zmíněním chci poukázat spíš na fakt, že Cirk-UFF poskytuje skvělou příležitost mladým a začínajícím interpretům, aby ukázali své umění po boku zavedených mistrů. To bylo vlastně vždy devízou festivalu a mimo jiné i díky němu se na svou dnešní úroveň dostali zmiňovaní Bratři v tricku a rozvíjely se soubory Cink Cink Cirk nebo Cirkus TeTy. K hlavním hvězdám přehlídky se pak řadí australský ansámbl Gravity & Other Myths a francouzská Compagnie Sans Gravité. A přestože Australané po dovednostní stránce neměli konkurenci, nejkouzelnějším představením festivalu se pro mě stalo francouzské Déluge. Interpret Rémi Lasvènes v něm za pomoci magie a žongláže zpracoval téma tíživé ekologické situace Země, jak na nás doléhá při každodenním shonu.
Lasvènes představoval obyčejného člověka, který funguje v neobyčejné domácnosti – lampičky se rozsvěcejí a zhasínají podle toho, kde se v prostoru nacházejí, kohoutek na vodu se spouští zatažením za mechanického ptáčka a vůbec skoro všechno v prostoru funguje netradičním a běžné logice často nepochopitelným způsobem. Sám interpret se nad tímto fungováním věcí pozastavuje a až postupně přichází na to, jak s čím pohnout nebo předměty přimět pracovat tak, jak chce. Tato zvláštní logika věcí je navíc doplněna o kouzelnické triky a magická čísla, kdy artista třeba tančí s poletujícím balonkem, který ho poslouchá, jako kdyby nad ním měl telekinetickou moc.
Tento svět působil poeticky, a zároveň dával vzniknout řadě humorných situací, které byly vytěženy do maxima. Komika však ke konci představení začala být trpká, protože tehdy se začalo stále znovu a znovu zapínat rádio, které se Lasvènes marně pokoušel vypnout. Podařilo se mu to vždy jen na chvíli a nakonec se pokaždé zase spustil zpravodajský přenos, referující o ekologických katastrofách a tvrdící, že „přestože je situace bezvýchodná, neměli bychom si zoufat“. Artista se rádio pokusil vypnout asi třicetkrát a od nejběžnějších způsobů se postupně uchýlil k metodám jako probodnutí přístroje šroubovákem, utopení ve vodě nebo finální rozmlácení obrovským dřevěným kladivem – netřeba dodávat, že nic nepomohlo. Zoufalství podpořilo ještě to, že se věci v bytě začaly pohybovat samy a k tomu žít vlastním životem: žárovka svítila i po odšroubování, kohoutek zůstal po odmontování k němu vedoucí trubky volně viset v prostoru a navíc z něj stále vytékala voda! Události byly nepochopitelné a zoufalé, a když se interpret už jen nevěřícně posadil, ze stropu začaly padat stovky bílých žonglérských balonů.
Publikum bylo nadšené a já jsem jásal s nimi – tolik intenzivních emocí od údivu nebo smutku po radost a výbuchy smíchu jsem na představení už dlouho nezažil. S tímto zážitkem, ale i dalšími, shrnutými v reportážích z předchozích dní, mohu říct, že Cirk-UFF nejen mě opět přesvědčil, že je jedním z nejdůležitějších festivalů nového cirkusu u nás.
Psáno z festivalu Cirk-UFF 4. června 2017, Trutnov.
Cirk-UFF
– mezinárodní festival nového cirkusu
31. května–4. června 2017
Déluge
Režisér: Jocelyne Taimiot
Světla: Hervé Dilé
Zvukař: Martin Étienne
Magie: Rémi Lasvènes a Julien Lefebvre
Česká premiéra: 3. června 2017
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace