Ducto (Cink Cink Cirk, zleva Z. Drábová, L. Bliss, J. Belcher, F. Zahradnický, A. Hrdlička). Foto: Miloš Šálek
Cirk La Putyka je českému divákovi dobře známý a již v prvních dnech festivalu se uvedl nejnovějším kusem Batacchio. V pátek se ovšem ukázalo, že ansámbl bez problémů zvládá i práci ve venkovním prostoru, a na náměstí před centrem Uffo jsme tak mohli vidět představení Airground, závěsnou akrobacii v živém hudebním doprovodu. Úspěch Putyky ale při vší úctě není tolik překvapivý, a proto bych se rád zaměřil na další české soubory, na jejichž tvorbě lze sledovat několik zajímavých fenoménů ve světě nového cirkusu a snad i divadla obecně.
V první řadě jsou to typicky český humor a nadhled. Jak v premiéře inscenace Hrdinky dua Cirkus TeTy, tak v Dukto od Cink Cink Cirku je cítit místy ztřeštěná a místy krásně poetická originalita. „Cinkáči“ mají tuto originalitu vlastně jako svoji vizitku. Spolu s jejich mladickou energií (jedná se většinou stále ještě o studenty evropských cirkusových a pohybových škol) jsou to právě nevšední nápady, které jim u diváků zajistí úspěch. Třeba když artista ve vnitřku průhledného balonu žongluje s kruhy o jeho vnitřní stěnu anebo když další aktér balancuje se zakřivenou rourou, přičemž nahoru hází balonky s vodou, ty praskají a voda balancovanou rourou stéká až do kbelíku. Skvělá invence spolu s líbivým barevným vizuálem představení vytvářejí dobrý dojem.
Dukto ale poukázalo i na jinou stránku divadelní práce, která ještě víc vynikla v kontrastu s Hrdinkami. Mluvím o schopnosti souboru vyvíjet se v tvůrčím vyjádření i dovednostech – o umělecký posun od jednoho projektu k druhému. V tom mě totiž Cink Cink Cirk tentokrát neoslnil (byť šlo o work in progress, takže to je jistě možné doladit). Výraz většiny aktérů byl úplně stejný jako v dřívějších inscenacích – několik civilních anebo vysoce stylizovaných poloh, které se stále opakovaly, a navíc nebyly celkově sladěné – každý performer tedy jako by hrál maličko jiné představení.
Naproti tomu v Hrdinkách Cirkusu TeTy byl posun naprosto evidentní. V jednoduchém příběhu dvou starých dam, které vzpomínají na školu superhrdinek, ukázaly skvělou souhru, což je jistě i důsledkem spolupráce s režisérem Radimem Vizvárym. Ten do příběhu přirozeně zapojil i pantomimu, která byla (na to, že artistky jsou hlavně akrobatkami) slušně zvládnutá. Především se ale ukázalo, že následování režiséra a cílevědomá práce na jednom jasném námětu dokážou posunout soubor o mnoho kroků dopředu. Oproti dřívějším inscenacím měla tato jasnou a ucelenou dramaturgii a protagonistky si byly o mnoho jistější v jevištních akcích. Posun je vidět i v ohledu akrobacie, a přestože jim nevyšly úplně všechny triky a hudba měla po většinu představení stejný rytmus, jde vlastně spíš o drobnosti k doladění, dvojice jinak udělala velký skok a lze se jen těšit na jejich další činnost.
Nechci sice hodnotit, které vystoupení bylo lepší, ale přijde mi důležité si uvědomit, že k dlouhodobé práci každého ansámblu patří sebereflexe, jak posunout své dovednosti a vnitřní fungování skupiny. Cink Cink Cirk se v posledních letech uvedl jako velmi nadějný soubor, a aby ve vývoji „nezamrzl“, bylo by, myslím, dobré hledat nové možnosti i v herectví. Cirkus TeTy šel naopak do sebe a s Vizváryho pomocí ukázal, jak se ze dvou „tet“ může stát krásné novocirkusové duo.
Psáno z festivalu Cirk-UFF 2. června 2017, Trutnov.
Cirk-UFF
– mezinárodní festival nového cirkusu
31. května–4. června 2017
Airground
Koncept: Štěpán Benyovszký, Tom Rychetský a kol.
Dramaturgie: Štěpán Benyovszký
Choreografie: Tom Rychetský
Choreografie závěsné akrobacie: Anna Schmidtmajerová, Šárka Bočková, Tereza Toběrná
Akrobatická konzultace: Ilona Jäntti
Hudba: David Hlaváč
Kostýmy a make-up: Kristina Záveská
Hair-stylist: Lenka Habartová
Premiéra: 2014
Dukto
Koncept a choreografie: Aleš Hrdlička, Zuzana Drábová, Lukas Bliss, Filip Zahradnický a Jáchym Belcher
Hudba: Jáchym Belcher
Work in progress: 2. června 2017
Hrdinky
Autorky: Katka Klusáková a Pavla Rožníčková
Režie a dramaturgie: Radim Vizváry
Scéna a kostýmy: Josef Hugo Čačko
Light design: Karel Šimek
Světová premiéra: 2. června 2017
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?