Cesta jedné mladé cirkusové rodinky

Na forbíně scény vidíme tři akrobatické židle, tři artisty. Jeden svalovec, nadevše milující své vypracované tělo, druhý opravující tlampač a třetí držící v ruce něco, co všechny spojuje – kyselou okurku. Společně s jedinou členkou něžného pohlaví, čerstvě narozenou okurkou a hudebníkem diváky zavádějí do prostředí jedné „cinknuté“ cirkusové rodinky, původně pocházející z okurky. Představení Bum+ mladého souboru Cink Cink Cirk je jakousi nadsázkou, užívající absurdnosti a fantazie fiktivního světa této okurkové skupiny. Cirkus se zde objevuje ve dvou rovinách: cirkus jako tradice, cirkus jako trend.

Lukáš Blaha, Aleš Hrdlička, Filip Zahradnický, Zuzana Drábová. Foto: Jachym Belcher.

Lukáš Blaha, Aleš Hrdlička, Filip Zahradnický, Zuzana Drábová. Foto: Jachym Belcher.

Občas jsem trochu rozpačitá z „českého“ pojetí nového cirkusu. Češi v posledních letech prokázali, že ačkoliv artistikou nedosahují evropské špičky, ohromí právě divadelním zpracováním. Cink Cink Cirk sliboval příběh, který se ale dramaturgicky, ve střídajících se obrazech zábavnějšího typu a poetických výjevů, moc nevyrýsoval. Mladí artisté zde chtěli ukázat všechno, co je dnes na divadle jaksi módní, a tak vzniklo několik scének, které ale nevypovídají nic závažnějšího.

Prvním impulzem představení je jeho nový člen – okurka, poté panenka v zavařovačce. Začátek představení, zrození dítěte, zrození show. Postupně se všichni interpreti sejdou na forbíně před oponou a pak se otáčí, aby mohli vstoupit na jeviště. Viděli jsme dění „za oponou“ a nyní se již přesouváme do manéže. Principál skupiny Lukáš Bláha huláká do amplionu, což tvoří jakousi parodický a zároveň moderní „feeling show“. Mluví anglicky. Do akce jde opravdu naplno, což diváka zvedá ze židle. První cirkusové číslo, trik s dítětem z okurky. Vše s lehkou parodií odkazuje na tradiční cirkus, nepředvede se artistika, ale loutková divadelní scénka. Pak se rozjíždí taneční číslo, nadšení a růžová barva prýští z jeviště. Samozřejmě, že nás to všechny baví. V projevu je čistota a hlavně mladá svěží energie!

Zuzana Drábová, Filip Zahradnický, Aleš Hrdlička. Foto: Jachym Belcher.
Následující scény jako by chtěly gradovat. K pointě docházejí opravdu zajímavou, originální cestou plnou zábavných detailů. Avšak buď trvají příliš dlouho a přestanou se vyvíjet, nebo najednou skončí, aniž by vrcholu dosáhly. Jednotlivé pasáže byly nápadité, postaveny na absurdních situacích, na estetických scénicko-pohybových obrazech, zajímavých principech a další, mezi něž v první řadě patří žonglérské výstupy Aleše Hrdličky a Filipa Zahradnického, zase na velice dobré artistické úrovni. Ale jako by se v celkovém kontextu tvůrci nemohli rozhodnout, zda se budou ubírat tanečně-abstraktní cestou, nebo více groteskní stylizací, to vše s prvky nového cirkusu. A tak tam dali všechno. Ještě si kladu otázku o stylu herectví, protože v některých živelnějších scénách forma „civilního“ divadelního jednání ubíjela a energie jako by najednou k divákovi nemohla dojít. Když jsem viděla skupinu poprvé na festivalu Letní Letná, myslím si, že komediální styl, který podávala s nadsázkou a byla v něm přirozeně zábavná, jí slušel mnohem více. Měla by si vybrat, kterým směrem se chce ubírat.

Zuzana Drábová, Aleš Hrdlička. Foto: Jachym Belcher.
Opravdu zde bylo mnoho čísel držících se skvěle v jedné i druhé stylové rovině. Například číslo na druhé, abstraktnější bázi, kdy z akrobatického čísla na židlích vznikla hra s odkazem na cirkus jako riskantní povolání. Nezvládneš trik, tak zemřeš. Nejdříve si performeři stáli navzájem na hlavách, až jeden z nich spadl a zůstal ležet. Posléze tento risk chytře převedli do hry s míčky – když spadne míček, nastane kolaps. Velice působivý byl i obraz na šálách, kde své umění předvedla mimka Zuzana Drábová. Plusem celého představení byl také muzikant Prokop Jelínek, který vytvářel hudební podklad jednotlivým scénám přímo na míru. Určitě by nebylo na škodu více ho propojit s děním na jevišti.

Třetí částí bylo fyzické divadlo u bazénku s vodou. Kdybychom se alespoň nemuseli bát o interprety, scéna totiž vypadala nebezpečně a nezvládnutě. Trochu zmatečné a zbytečné pobíhání po mokré podlaze, sypání kyselých okurek všude kolem, svlékání a házení vším možným okolo sebe. Prostě binec. Cink Cink Cirk odkazoval na vývojová stadia cirkusu, nového cirkusu a je otázka, kam se bude tento žánr dále ubírat. Poslední scéna by však musela dojít do mnohem většího extrému, protože působila, že ji interpreti myslí opravdu vážně, a ne jako nadsázku. Tento problém se týkal i jednotlivých tanečních „contemporary“ vstupů.

První nadílka skupiny Cink Cink Cirk, která má na české scéně bezpochyby budoucnost, jako by mluvila přímo o nich. Mladí lidé, plní energie, kteří jsou na své cestě za divadlem a hledají svůj jedinečný styl. Před tím ale chtějí zkusit všechno! Určitě se je nebojme na této cestě plné dobrodružství podpořit.

Psáno z premiéry 9. března, Palác Akropolis, Praha

Bum+
Koncept a choreografie: Cink Cink Cirk
Hudba: Prokop Jelínek
Supervize: Eliška Brtnická
Výtvarníci: Simona Drábová, Pavla Zahradnická a Cink Cink Cirk
Produkce: Pavel Vaněk
Kreativní konzultant: Ondřej Pšenička

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Cink Cink Cirk

Palác Akropolis

Nový cirkus

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: