„Vstupte do ateliéru života francouzské sochařky Camille Claudel!“
V divadle Alfred ve dvoře mělo v prosinci premiéru „poetické fyzické divadlo“ tandemu Veronika Riedlbauchová a Lucia Škandíková. První z autorek vystudovala režii-dramaturgii na DAMU, druhá tamtéž studuje scénografii. Nechaly se inspirovat osobností sochařky Camille Claudel, jejímž učitelem nebyl nikdo menší než Auguste Rodin. Vztah těchto dvou osobností je centrálním tématem celého představení, ve kterém účinkují dva herci – Veronika Riedlbauchová jako Camille a Robert Janč jako Rodin. Setkáváme se s nimi v koláži fragmentů ze života Camille, nejdříve jako mladé studentky chtivé sochařství, později zralé umělkyně zmítané vnitřními běsy.
Jakýmsi třetím hercem, plnohodnotným partnerem těchto dvou, je scénografie Lucie Škandíkové, jejíž výtvarné cítění a styl zanechává největší dojem. Umně použité „sochy“, tedy hlavy soch, propracované do detailů i co se týká jejich vnitřního obsahu, který se odhalí až v závěru při jejich rozbíjení; povedené kostýmy a spolupracující light design Adama Uzelace a hudba Michala Cába přispívají k velmi dobrému vyznění celého díla, ač taneční příznivce může být malinko zklamán. Performeři nejsou profesionálními tanečníky, a tak i akce na scéně je především „pohybová“, avšak plně využívající možnosti obou (na pohybu spolupracovala Lucia Kašiarová). Herecky malinko přesvědčivější je Robert Janč, avšak Riedlbauchová ho zase dohání křehkostí, rozhodností i šarmem francouzské sochařky. Jejich vzájemný nenaplněný milostný vztah je motorem celého představení. Pohybově ho doprovázejí vzájemnými dynamickými duety, odloučením a opětovnými srážkami dvou bouřlivých umělců.
V představení se velmi šťastně sešlo více dobře zpracovaných složek, navíc výborně spolupracuje s prostorem Alfréda ve dvoře, včetně chvilkového zapojení diváků či stínohry na zdi divadla. Je dobré, že takovýto typ pohybového divadla je možné na našich prknech zahlédnout; pro ty, kteří by třeba nešli na samotný tanec či potřebují více příběhu a zároveň ocení dobrou scénografii, rekvizity a kostým, je Camille ideálním představením, na kterém je vidět práce i nadšení, které do něj autoři investovali.
Psáno z premiéry 6. prosince 2009
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace