Brněnské Bolero aneb Co dům dal

Walking Mad. Foto: Ctibor Bachratý.

Walking Mad – divadlo plné emocí, spontaneity a radosti z tance

Ravelovo Bolero je stále titulem, který nenechává choreografy v klidu. Původně bylo složeno jako baletní hudba pro tanečnici Idu Rubinsteinovou, která Ravela požádala o skladbu španělského charakteru. Premiéra se konala v r. 1928 v Pařížské opeře v choreografii Bronislavy Nižinské; skladba samotná se dá považovat za největší crescendo v dějinách hudby. Od té doby se stále objevuje na baletních jevištích světa a vždy představuje velkou tvůrčí výzvu. Převážná většina choreografů zdůrazňuje ostinátní rytmus a vzrůstající energii hudebního opusu; slavný švédský choreograf Johan Inger jde ale svou vlastní, neotřelou dramatickou cestou. Tento opus vytvořil v roce 2001 pro NDT, na repertoáru brněnského baletního souboru se titul objevil již roku 2019 v rámci složeného večera Petite Mort a zaznamenal už tehdy velký úspěch a vřelé přijetí publika.

K hlavní devize Ingerovy choreografie patří perfektní vybalancování mezi choreografií a divadelními prostředky. Tanečníci sdílejí jeviště s pohyblivou stěnou, která je hlavním scénografickým prvkem určujícím a rozdělujícím prostor, čímž umožňuje vytvořit řadu různých scén a interakcí. Se stěnou mohou tanečníci také hýbat, vyskakovat na ni a padat, pohybovat se po ní, narážet do ní, nenápadně mizet, či dokonce odtud skákat „do prázdna“. Zároveň symbolizuje překážky v lidských vztazích. Ingerovi se podařilo vytvořit fascinující divadelně komický i tragický příběh.

Na jeviště přichází muž a ocitá se někde na venkově; je slyšet ptáky, štěkot psů, zvony. Žena sbírá prádlo a ozývají se první takty Bolera. Dostáváme se za pomyslnou hradbu a začíná se odehrávat bizarní, až surrealistický příběh. Jsme svědky řady hravých a komických momentů, bláznivých nápadů a skečů plných živelné radosti, jako například předávání klobouků na dálku přes zeď či suity „nadržených“ šašků v barevných čepicích. Úsměv ale brzy ztuhne na tváři, když vidíme ženu, hledající útěchu, která je dost tvrdě manipulována přibývajícím počtem mužů. Úloha sboru narůstá, atmosféra se dramatizuje, náhodný host je vtažen do rostoucího šílenství. Kabáty vyletí do vzduchu a… Přichází největší překvapení celé choreografie: následuje nádherný intimní a emotivní duet na hudbu minimalisty Arvo Pärta a my zjišťujeme, že celé Bolero bylo pouze předehrou pro tuto závěrečnou katarzi smíření.

Walking Mad na mě zapůsobil stejnou silou jako při prvním uvedení. Díky nápadité a bláznivé Ingerově choreografii a obrovskému nasazení tanečníků – tří žen a šesti mužů – dokázal velmi omlazený baletní soubor, že jeho členové jsou plni spontaneity, aktivity a emocí a současný pohybový slovník zvládají perfektně a s očividným zanícením. Závratná jízda se vším všudy.

Mountain Call – folklórní inspirace a souznění tance s hudbou

Choreograf díla Dan Datcu se souborem NdB spolupracoval již dříve, nejprve jako tanečník a později i jako choreograf ve večerech Kontrasty a Amadeus MozArt v divadle Reduta. Ve své nejnovější choreografii Mountain Call se Datcu zaměřuje na zkoumání folklórních témat v soudobém kontextu. Jeho rumunské kořeny ovlivnily i výběr hudby, kde využívá stylizací hudebního kvarteta Balanescu Quartet. Při této příležitosti musím připomenout hostování Slovinského národního baletu Maribor v roce 2019, který vystoupil na brněnské scéně v rámci festivalu Dance Brno. Tehdy jsme se mohli seznámit s choreografií Edwarda Cluga Hora. I Clug má rumunské kořeny a použil též nahrávky tohoto smyčcového kvarteta, založeného rumunským houslovým virtuosem Alexandrem Balanescuem. Tato křehká a citlivá hudba, vycházející z lidových motivů, přináší zvláštní snovou atmosféru. Právě ona je pro Mountain Call mocným zdrojem inspirace.

Folklór kdysi býval úzce spojen s nejdůležitějšími momenty života jedince i celé společnosti. Provází člověka v radosti i smutku. V souvislosti se současným hektickým životem, který nás vzdaluje a odcizuje světu přírody, je toto připomenutí více než aktuální. Sám Datcu v programu uvádí: „Představení zkoumá každodenní i zapomenuté rituály a vyvolává diskuzi na téma, co bylo tehdy a co je nyní.“ Ve třech různých obrazech zkoumá témata zrození, sňatku, života a smrti.

Prolog začíná snovým „voláním hor“, kdy vidíme za průhlednou oponou čtyři dívky tančící svůj rituální tanec jako obřad monumentálnosti, která nás přesahuje. Hory jsou jen v náznaku přítomny kouřem a nasvícením. Dívky střídají pohyby hranaté, oblé, vlnící se. Pak nás světlo přivede na proscénium, kde na černém igelitu leží chlapec, ozývá se pouze zpěv ptáků. Zjišťujeme, že jsme přítomni okamžiku zrození – pohyby plíživé a zvířecí, končící křtem v rituálním omývání rukou ve vodě. Druhý obraz, vycházející ze svatebních rituálů, tančí celý sbor. Choreograf citlivě střídá pasáže mimované s těmi vysoce tanečními. Často využívá princip kruhu jako vědomí sounáležitosti. Trochu nezvyklé je využití ústřední dvojice mužů, kteří tvoří manželský pár. Na scénu, jejímž autorem je Marek Hollý, se snáší kovový výtvarný objekt: jakési přesýpací hodiny nebo snop slámy s reflektory uvnitř, které symbolizují sílu sluneční energie. Celý sbor tančí jednotným tepem a velkou silou oslavující život jako takový. Závěrem slyšíme jen jejich přerývaný a rytmizovaný dech. Přichází smrt, čas klidu. Tanečníci svlékají své košile, zahlédneme obraz Piety. Objevuje se pochmurná nálada, pláč, nutnost propojení a cítění jeden druhého.

Celou choreografii, nesoucí se v jednotném duchu, charakterizuje vynalézavý choreografický slovník, který působí neuvěřitelně plynule. V okamžicích synchronizace pohybu cítíme dynamičnost a živelnost. Absolutní je i propojení s hudbou. Nenápadné kostýmy (Alexandra Grusková) neodlišují ženský a mužský prvek – černé kalhoty a střihově různorodé bílé košile v decentním podání. Pozoruhodný světelný design (Dan Datcu a Marek Hollý) dodává dílu tajemnou atmosféru, nebo naopak přímý atak. Originální Datcova choreografie je vytvořená s citem a příslibem do budoucna.

Unanswered Question – sebezpyt duše a třpytivý vizuál

V poslední části večera nás choreograf a šéf baletu v jedné osobě Mário Radačovský přivádí k zamyšlení nad tématem, kterému se věnuje v poslední době mnoho pozornosti. Dnešní společnost už nepřijímá status muže a ženy tradičně a často diskutuje otázky genderové identity a rozporuplnosti člověka. Když jsem si téma přečetla v programu, zajímalo mě, jak choreograf pojme pohybem tuto naznačenou dvojlomnost s maskulinními a femininními prvky v různém mixu. Bohužel jsem se dočkala jen popisného příběhu mladého muže oscilujícího mezi láskou k ženě a naznačenou možností lásky homosexuální či přijetí transgenderové identity.

Už první pohled na scénu, kde vidíme realistickou postel a ledničku, dává tušit, že se zde bude odvíjet spíše pohybovědivadelní než taneční představení. Chlapec oblečený do džínsů a tílka „přemítá“ na posteli, když tu se objeví jeho milá ve třpytivých šatech. Následuje milostný duet v duchu ne příliš objevné neoklasiky a s ním i symbol či plod jejich lásky – pomeranč, který je využíván několikrát během choreografie, ve stále narůstajícím počtu. Hlavní hrdina je jimi zavalen, když otevře ledničku, a v zoufalství je drtí a pije jejich šťávu. Mladíka lákají jak ženy, tak muži – v jednom okamžiku jako by byl voyerem homosexuálního duetu. Žena v podání Se Hyun An pozná zradu a odchází spolu s transsexuální přítelkyní do blyštivého pozlátkového světa, zatímco mladík zůstává se svou nezodpovězenou otázkou sám.

Celá režijní koncepce vychází z jednotlivých obrazů, které jsou propojeny postavou hlavního hrdiny v podání Arthura Abrama. Ten se buď přímo účastní děje, nebo jen na forbíně zpytuje svou duši. Komorní dueta se střídají s rádoby zábavnými sborovými scénami, představujícími vnější svět toužící jen po hýření a povrchních radostech. Také hudební výběr představuje pestrou, ale nejednotnou směsici. Objevuje se zde klavírní vážná hudba, francouzské šansony využívané v prostředí baru či laciná písnička Hlava odkazující diváka na fakt, že hrdina je spíše „na chlapce“. Tance se ale v této kompozici objevuje pomálu. Nejvíce se tančí v duetech, z nichž mezi ty nejzajímavější patří ten homosexuálně milostný, v podání Thoriso Magongwy a Martina Svobodníka. Scéna setkání s transsexuálem si zakládá jen na velkolepých gestech a imitaci zpěvu.

Výtvarný vizuál z dílny stejné dvojice jako v předchozí choreografii (scéna Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková) působí až kýčovitě třpytivě, včetně blikajícího barevného srdce, zlatem obalené nádoby na pomeranče či růžových kostýmů pánského sboru. I když se tanečníci snaží naplnit choreografii po výrazové stránce, cestu k divákovu nitru a citovému souznění nenachází. Není to ovšem jejich vinou. Málo invenční choreografii a popisnou režii nezachrání.

Nová premiéra brněnského baletního souboru zanechává spoustu otázek. Nebylo by vhodné popřemýšlet více nad dramaturgií celého večera a pokusit se spojit triptych nějakým konkrétnějším tématem než jen obecnými lidskými vztahy? A když už takový večer existuje, seřadit jednotlivé choreografie alespoň vzestupně s rostoucí kvalitou a gradací? Tento premiérový večer nabídl cestu zcela opačnou.

Psáno z premiéry 23. září 2022 v Janáčkově divadle Brno.

Walking Mad
Hudba: Maurice Ravel (Bolero), Arvo Pärt (Für Alina, for piano)
Choreografie, scéna, kostýmy: Johan Inger
Světelný design: Erik Berglund
Nastudování: Carl Inger
Obsazení: Barbora Bielková, Emilia Vuorio, Klaudia Radačovská, Shoma Ogasawara, João Gomes, Arthur Abram, Manuele Bolzonello, Bence Kaszab, Ilya Mironov
Původní premiéra: 17. 5. 2001, NDT; česká premiéra: 11. 5. 2019, NdB

Mountain Call
Hudba: Balanescu Quartet
Choreografie: Dan Datcu
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světelný design: Dan Datcu, Marek Hollý
Obsazení: Ivona Jeličová, Klaudie Lakomá, Klaudia Radačovská, Anna Yeh, Arthur Abram, Manuele Bolzonello, Robert Koch, Shoma Ogasawara, Bence Kaszab, Rin Isomura
Premiéra: 23. 9. 2022

Unanswered Question
Hudba: Armand Amar, Claude Debussy, Alice Fredenham, Pierre Lapointe, Peter Bič Project, Yann Tiersen
Choreografie: Mário Radačovský
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Alexandra Grusková
Světelný design: Mário Radačovský, Marek Hollý
Obsazení sóla: Arthur Abram, Se Hyun An, Thoriso Magongwa, Martin Svobodník
Premiéra: 23. 9. 2022