Bohemia Balet v akci – Rozpačitý aprílový večer

Ballaré. Foto: Martin Roedl.

Autor Petra Dotlačilová

Soubor Bohemia Balet při Taneční konzervatoři hl. m. Prahy funguje jako přechodový můstek mezi školou a „divadelním životem“ tanečníka. Absolventi zde mají získat jevištní zkušenosti, přijít do kontaktu s různými choreografy a styly, dokonce dostávají příležitost k vlastní tvorbě. Bohemia Balet vystupuje po celé republice a pravidelně hostuje i v zahraničí. Členové souboru, stejně jako jeho repertoár, se pravidelně mění; v závislosti na konstelaci osobností a jejich interpretačních kvalit je tedy každá sezóna jiná. V současné době jsou zde v angažmá Aurora Kubelíková, Barbora Lahučká, Sandra Jiříková a František Vlček (absolventi 2018) a David Lampart (absolvent 2017). V popisu poslání souboru se uvádí, že by měl rozvíjet umělecký růst mladých tanečníků, a zároveň svou činností obohatit českou taneční scénu o původní tvorbu i kvalitní díla českých i zahraničních choreografů. Mezi velmi úspěšné počiny patřilo například uvedení baletu Šípková Růženka v roce 2005, první české uvedení Suite en blanc Serge Lifara (2008) nebo Un ballo Jiřího Kyliána (2012). Z dalších českých tvůrců vytvořili přímo pro Bohemia Balet choreografie například Jan Kodet, Ivana Kubicová, Petr Zuska, Jiří Horák nebo Tomáš Rychetský a Viktor Konvalinka, zakladatelé Dekkadancers, nebo Marika Hanušová. Umělecký ředitel souboru Jaroslav Slavický zve ke spolupráci také zahraniční choreografy; výrazně se zde zapsala francouzská choreografka Bérangère Andreo, která kromě kratších kusů vytvořila i dva dějové balety Petr Pan (2013) a Oliver Twist (2016).

Představení Bohemia Baletu tedy většinou slibují kvalitní podívanou. To bohužel nebyl případ prvního dubnového večera, kdy byl představen program Bohemia Balet v akci na jevišti Divadla Komedie. Dosud se snažím utěšovat faktem, že u některých kusů se jednalo o aprílový žert, ale do smíchu mi z nich zrovna nebylo.

Když se humor míjí účinkem

O humor se snažil již první kus, Sen horké letní noci choreografa Filipa Veverky. Tento pokus o taneční grotesku, mimochodem jeden z nejtěžších žánrů choreografické tvorby, se ale nezdařil. Zvláště tento žánr stojí a padá na hereckých výkonech interpretů, jejich komediálním nadání, na dobře zvoleném námětu, timingu, vypointovaných situacích a gazích. V tomto případě nefungovalo téměř nic… Prvotní ideou díla bylo zřejmě vytvořit jakousi parodii či komickou parafrázi Debussyho Faunova odpoledne, jehož části zde zazněly. Místo lelkujícího fauna jsme ovšem sledovali lelkující ženu v domácnosti, které se v horkém letním dni nechtělo do domácích prací. V první řadě mě udivil, a popravdě řečeno i dost urazil, námětový rámec dílka plný stereotypů: žena pomáhá muži s ustrojením do práce, váže mu kravatu, a on při odchodu prstem ukáže na horu prádla, aby náhodou nezapomněla vyžehlit. Ona se nejdříve prohlíží v zrcadle, pak žehlí, a nakonec z únavy horkem usne a zdají se jí surrealistické i děsivé sny... Ano, nadsázka je nadsázka, ovšem všechno má své meze a podobná klišé snad není nutné znovu dokola iterovat, když už jsme v 21. století. (Krom toho si marně lámu hlavu, proč se to jmenuje Sen horké letní noci, když se děj zjevně odehrává během dne? Napadá mě sice spoustu referencí, ale ani jedna na téma jaksi nepasuje.)

Jinak dílko obsahovalo potenciálně dobré choreografické nápady, jako například úvodní hra s roztančeným oblékáním, efektní výstup s deštníky, proplétající se duety a tria – ty ovšem často poněkud skřípaly z důvodu nedokonalého provedení. Stejně tak herecký výraz mladých tanečníků byl nevyzrálý, často sklouzávali do přehrávání, k čemuž může zvolený žánr svádět. Zkrátka, Filip Veverka, jinak perspektivní choreograf a autor úspěšného celovečerního baletu (Manon v Plzni), zjevně přecenil síly svých interpretů. Dílu by prospělo i dramaturgické propracování – vypointování situací a zkrácení –, aby mělo dynamičtější spád. Na druhou stranu, zvolené téma i forma zpracování jsou dle mého názoru tím hlavním problémem, jelikož působí dosti zašle a neoriginálně.

To samé bohužel platí i o druhé choreografii večera, která následovala po přestávce. Jednalo se o jednu z premiér uvedených na tomto představení, jejímž autorem je jeden z členů souboru David Lampart. Dílo se jmenovalo Lamp Art. V anotaci k němu stálo: „Umění má vyprovokovat emoce a myšlenky, není však důvod, proč nemůže být také funkční…“ Pro pořádek ještě doplním osoby zde vystupující: umělkyně a dvě sochy (muž a žena), kterými ve snaze vytvořit nové dílo manipulovala a ohýbala je do různých póz. Čtenář si v tuto chvíli jistě už domyslí rádoby vtipnou pointu celé choreografie, v níž sochařka hledala inspiraci (mimo jiné za pomoci cigaret a vína), co se svým sousoším udělat. Celá záležitost trvala na tak krátký „vtip“ neúměrně dlouho a vyžádala si dokonce čtyři skladby hudebních velikánů: Jeana-Baptisty Lullyho, Ludwiga van Beethovena, Philippa Glasse a Fleshquartetu. David Lampart sice dříve vytvořil pro své kolegy choreografii O vášni a lásce (Carmen), která se setkala s relativním úspěchem, je ale stále na začátku, a proto při své tvorbě nutně potřebuje supervizi.

Dramatický kus versus radostné finále

V druhé polovině programu již následovala příjemnější podívaná. Nejprve byla uvedena repríza Domu Bernardy Alby choreografky Hany Litterové v mírně obměněném obsazení (recenze zde). Vydařená choreografie na koláž španělských skladeb vyniká důmyslnými kombinacemi, napětím a minimalistickou estetikou. Bývalý člen Bohemia Baletu Samuel Štulpa zazářil v roli přísné až brutální Bernardy. Stejně tak výkony ostatních interpretů byly přesné jak po technické, tak po výrazové stránce.

Velmi dlouhý večer uzavřela druhá premiéra programu nazvaná Ballaré, kterou vytvořila dlouholetá spolupracovnice pražské konzervatoře Bérangère Andreo. Její choreografie, uvedená několika motivačními citáty o životě (který si máme užívat, protože je krátký atd.), se nesla v radostném duchu. Rytmické písně inspirované jižanským folklórem a starou hudbou doprovázely veselé tance interpretů. V jejich kostýmech v zemitých barvách se rovněž tyto vlivy odrážely (realizace Roman Šolc) a scéna zalitá žlutým světlem připomínala slunné Středomoří. Choreograficky se zde mísila klasika s modernou i prvky lidových tanců, především různé skoky a poskoky, nechyběl ale ani floorwork. Směsice stylů interprety zjevně bavila, tančili s nadšením. Na druhou stranu, choreograficky se nejednalo o žádnou novinku, takovýto sled skupinových a individuálních variací by se hodil spíše na závěr absolventského představení.

Pokud se Bohemia Balet chce prezentovat jako semi-profesionální soubor, který má poskytovat tanečníkům umělecký rozvoj a „zároveň svou činností obohatit českou taneční scénu o původní tvorbu i kvalitní díla“, asi by neměl veřejně uvádět programy působící jako školní besídka. Oceňuji snahu dávat příležitost mladým choreografům jak z vlastních řad, tak z regionálních souborů. Ovšem pokud se tak děje, je extrémně nutná umělecká supervize a vedení. Ponechat začínajícím autorům tzv. carte blanche je dosti ošemetné a v tomto případě se moc nezadařilo. Snad příště...

Psáno z představení 1. dubna 2019, divadlo Komedie.

Sen horké letní noci
Hudba: C. Debussy, E. Presley, A. Schnittke, G. M. Rodriguez, S. Barber
Námět, choreografie, režie: Filip Veverka
Asistentka choreografie: Miho Ogimoto
Kostýmy, scéna: Filip Veverka, Miho Ogimoto
Tančí: Aurora Kubelíková, Barbora Lahučká, Sandra Jiříková, David Lampart, František Vlček

Lamp Art
Hudba: Fleshquartet, J.-B. Lully, Philip Glass, Ludwig van Beethoven
Choreografie, dramaturgie, scéna, kostýmy: David Lampart
Realizace kostýmů: Zuzana Vomáčková
Tančí:
Umělkyně: Barbora Lahučká
Sochy: Sandra Jiříková, František Vlček

Dům Bernardy Alby
Hudba: hudební koláž
Choreografie, kostýmy: Hana Litterová
Asistentka choreografie: Alena Drapalíková
Tančí: Samuel Štulpa, David Lampart, Martin Vokal, Anastázie Dobrodinská, Denisa Vopěnková, Sofie Kereškéni, Zuzana Rabochová, Ikonija Pelemiš

Ballaré
Hudba: Vincent Dumestre, Las Hermanas Caronni, Bruno Bonhoure, Christine Pluhar, M. Beasley
Choreografie, kostýmy: Bérangère Andreo
Realizace kostýmů: Roman Šolc
Autorka textu: Bérangère Andreo
Tančí: Eliška Nezvalová, Aurora Kubelíková, Barbora Lahučká, Sandra Jiříková, David Lampart, František Vlček