Beyond. Foto: František Ortmann.
Australané ze souboru Circa servírují představení Beyond, ve kterém zvou k překročení hranice mezi „lidským a zvířecím, mezi šílenstvím a zdravím, mezi rozumem a snem“. Tyto věty zaznějí hned na úvod, snad abychom raději hned pochopili, proč se na scéně začínají objevovat performeři ve velkých plyšových zvířecích maskách, nejčastěji králíka, možná proto, že toto zvíře je v Austrálii přemnoženo. Masky se během večera objevují opakovaně, ale kromě závěrečné scény v medvědím kostýmu nehrají žádnou velkou roli, možná chvílemi jen úsměvnou. Mnohem zajímavěji dochází k znázornění zvířecího a lidského světa či hranic mezi šílenstvím a zdravím ve chvílích, když jsou herci pouze v jednoduchém oblečení a nechávají promlouvat svá těla, pomocí gest a mimiky a zvuků v sobě probouzejí různá zvířata. Snaží se tyto spodní proudy v sobě krotit, ale zvířecí energie se zcela utlumit nedá a propuká naplno…
Představení nepojí žádný děj či příběh, jen již zmíněný motiv zvířecího světa a lidského, a tak se odvíjí v sérii akrobatických čísel. Scéna je jednoduchá, tvořená vyvýšeným pódiem uprostřed šapitó. Na něm (anebo nad ním) se odehrává většina akce. Trvání čísla je zpravidla ohraničeno skladbou reprodukované hudby, soubor sází často na známější kousky populární hudby. Úloha písní je doprovodit, dokreslit atmosféru, na rozdíl od živé hudby, která je v novém cirkuse poměrně častou složkou, není její role v reprodukovaném provedení tak výrazná a nedostává se nad samotné akrobatické či herecké výkony. A těch je v inscenaci Beyond celá řada, diváky jistě zaujme něžná a technicky velmi dobře zvládnutá scéna na šálách, která je ozvláštněna zajímavým začátkem, kdy artistka vystoupá po roztaženém pruhu látky, aby vysoko nad pódiem provedla své sólo. Herci se také často ocitají sobě v náručích, na sobě, někdy si mění role muž a žena, chvílemi se z hlediště ozve jakési bolestné zasyčení, to když se akrobati nacházejí v dost krkolomných pozicích těla a ještě si na ně někdo vyskočí. Vše je ale výborně zvládnuté a hlavně s lehkostí, a to i takové okamžiky, při kterých jedna akrobatka zvedá do výše druhou za její otevřenou dutinu ústní… Jiné momenty kladou otázku: „Jak jen tohle dělá?“ – a v této souvislosti je třeba zmínit zejména výstup s rotujícím cigaretovým papírkem či sólo s obručemi, kdy se každá dokáže díky pohybu herečky posunout na jinou část těla, a přesto rotovat s ostatními naprosto synchronně a přesně. Takových momentů je celá řada, číslo střídá číslo a čas představení tak rychle uplyne. První část se zdá kompaktnější a propojenější, v druhé dojde i na zapojení divačky do děje a tempo je trochu roztříštěné, ale závěr všech účinkujích na tyči udělá opět dynamický vzestup a důstojnou tečku. Představení není vystavěné na jednom či dvou vyčnívajících hercích, všem je dán poměrně vyrovnaný prostor pro předvedení jejich silné disciplíny či umění spolupráce při hromadných číslech. Vše funguje a běží hladce, jen chvílemi si člověk klade otázku, zda jsou ty zvířecí masky pro celé představení vůbec potřeba.
Není asi možné říct, zda se všem divákům podařilo dostat se za hranici, za kterou byli zváni, ale podle potlesku a jejich tváří je možné tvrdit, že se díky tomuto představení podařilo hercům ze souboru Circa pozvednout všem náladu.
Psáno z představení 24. srpna 2016, festival Letní Letná.
Beyond
Koncept: Yaron Lifschitz a Circa
Režie: Yaron Lifschitz
Technická režie a světelný design: Jason Organ
Scéna: Yaron Lifschitz a Jason Organ
Kostýmy: Libby McDonnell
Premiéra: 25. července 2013, Berlín
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?