Ballet Hommes Fatals – Když muži tančí na špičkách

Ballets Hommes fatals. Foto: Serghei Gherciu.

Autor Lenka Dobešová Trubačová

Plakáty na nový projekt se po Praze nedaly přehlédnout, upoutávky s nápaditou fotografií avizovaly jedinečnou podívanou, v níž tančí pohlední muži na špičkách s nadsázkou a humorem. V Divadle Hybernia vystoupili Michal Štípa, Karel Audy, Veaceslav Burlac, Giovanni Rotolo, Guido Sarno, Mathias Deneux, Jiří Waňka, Domenico di Cristo, Benjamin Husson a Federico Ievoli. Hostem večera byl tanečník Mathieu Rouaux. Pod těmito jmény byste je ale v programu nenašli, v obsazení diváci uviděli pouze nápaditě vytvořené profily, například ruská primabalerína a hlavní hvězda večera Anastasia Prekrasnaja z Vaganovy akademie (Michal Štípa) byla prezentována mottem: „Krása je balet – balet jsem JÁ.“ Její partner Vladimír Škoda (Karel Audy), jediný ne/oficiální mužský člen souboru, má podle programu vystudovanou Baletní univerzitu Volkswagen v Mladé Boleslavi, jeho heslo hlásalo: „Hlavně ve zdraví a s úsměvem.“ Tento pár se představil v první části večera – v parodii na druhé jednání Labutího jezera.

Scénu zobrazoval sbor labutí v čele s Princem se zářivými zlatými vlasy, který však byl o hlavu menší než Odetta. Odetta mající na špičkách skoro dva metry svým hereckým a technickým výkonem vynikala jako správná královna nad ostatními labutěmi. Její paže evokovaly labutí křídla a ladně tančila na špičkách. Princi se podařilo labuť skoro i zvednout, několikrát však málem přišel k úhoně, když Odetta zvedala své dlouhé, ladné nohy. Sbor labutí tančil baletní variace také s nadsázkou, zvláště dobře bylo provedeno pas de quatre malých labutí; muži sladili krokové variace, jen krajní labuť je kazila, pletla si stále nohy, a tím neustále rozesmávala publikum. Duet Prince a Odetty byl spíše komický než romantický, dopadl fatálně kvůli Princově neschopnosti nakrmit Odettu rohlíky. První část programu uzavírala Umírající labuť od Saint-Saënse. Labuť vyjadřovala boj o život humornými, mimickými gesty a občasným třepotáním rukou, snažila se dohonit kužel světla, aby byla dostatečně vidět jako baletní hvězda. Epilog s labutěmi přinesl nečekané rozuzlení, které předznamenalo cinknutí mikrovlnné trouby… Princ si se slzami v očích pochutnával na drůbeží pečínce. 

Po přestávce následovaly ukázky ze známých klasických děl. V Šípkové Růžence se představily rozverné víly: Rafaella Botoxina jako Víla Něžnosti, Tiziana Tortellina jako Víla Bezstarostnosti, Pavlina Flatfootova the 2nd jako Víla Odvahy a Marie Bernadette Debonnefranquette jako Šeříková víla, která všechny dirigovala. Něžnou Šípkovou Růženku ztvárnila Felicity Bigassova v podání Giovanniho Rotola. Jeho Růženka byla rozverná a roztomilá, po technické stránce bravurní s lehkostí vlastní spíše křehké dívce než vysokému muži.

V dalším vystoupení zatančili Diana a Akteon pas de deux z baletu Esmeralda. V humorném duetu, v němž na začátku Diana lukem zastřelila jako bohyně lovu několik plyšových zvířátek, excelovali Typhanie Jetlag (Guido Sarno) a Boris Vaselinov (Veaceslav Burlac).

Jako třetí část potěšila diváky známá suita z druhého jednání baletu Giselle, ve kterém předvedl své umění téměř celý soubor stejně jako v úvodním Labutím jezeře. Ve sborových scénách působil ansámbl sehraně a souměrně. V čele víl se tyčila Myrtha, v podání baletky Pavliny Flatfootové the 2nd (Benjamin Husson), která se ostatní nezbedné družky snažila usměrnit mrazivým až děsivým pohledem, zároveň předváděla bezchybné otočky a skoky po celém jevišti. Skvěle jí sekundovaly Marie Bernadette Debonnefranquette (Federico Ievoli) a výrazná Tiziana Tortellina (Domenico di Cristo) svým dojemně humorným hereckým výkonem, jejíž motto sedí k jejímu výkonu: „Všechno je nemožné.“

Poté následovalo jediné sólo večera z baletu Raymonda, kdy v elegantní a precizní variaci zazářila ruská primabalerína Anastasia Prekrasnaja, jež měla nejkrásnější kostým večera a jejíž dokonalost opěvoval slovní doprovod, který zněl po celou dobu jejího sóla. Poslední ukázku večera – duet z Dona Quijota – uvedlo komiksové video. Představitel titulní role Basila (Mathieu Rouaux) nedopadal při skocích vždy zlehka, ale mírné technické nedokonalosti doháněl výrazem. Dojem z pas de deux vylepšila Kitri – Ludmila Bezspakatova, která svým žertovným výrazem, dokonalými piruetami i skoky dokázala, že i muž tančící na špičkách může působit lehce a ladně. Mathias Deneux navíc svou fyziognomií vypadal velmi žensky.

Soubor předvedl precizní taneční techniku hodnou úrovně tanečníků Národního divadla i okouzlující styl. Navíc vytvořil rafinovanou satiru a humor v klasických baletních dílech. Ballet Hommes Fatals ukázal, že i muži mohou dobře tančit na špičkách. Tanečníci převlečení za baleríny předvedli příjemnou baletní podívanou plnou nadsázky a humoru. Publikum zakončilo představení nadšeným standing ovation.

Po úspěšné premiéře se tak může lídrovi skupiny Michalu Štípovi vyplnit jeho přání. „Přál bych si, aby Ballet Hommes Fatals na repertoáru vydržel co nejdéle, protože v České republice žádné podobné představení není. Už teď jsme dostali nabídky v tuzemsku i do zahraničí.“   

Psáno z premiéry 28. února 2016, Divadlo Hybernia.  

Ballet Hommes Fatals
Choreografie: Benjamin Husson, Guido Sarno a Mathias Deneux
Kostýmy: Roman Šolc