All the Fun – Pocta všemu „zbytečnému“ na Cirkopolisu

All the Fun. Foto: Ben Hopper.

Prostor Paláce Akropolis se proměnil v manéž, pro diváky byly připraveny židličky různých výšek od štokrlat po barové, takže si nikdo nemohl stěžovat na špatný výhled. Čtyři žongléři-muži a jedna žena seděli na začátku mezi diváky a jejich bezprostřední blízkosti jsme si mohli užívat po celou dobu představení. Večer zahájil perfektně naučený proslov v češtině, v němž nám jeden z aktérů představil vizi projektu – předvádět zbytečné věci se zbytečnými předměty, vzdát poctu všemu zbytečnému. Nezapomněl nám popřát zbytečný večer. Komické, až absurdní zahájení naznačilo, v jakém duchu se bude představení odehrávat. Následovala sice scéna poněkud transcendentální, ve které měla performerka přenést svou duši z fyzického těla do žonglérské kuželky, jakýkoli náznak filozofie ale bezprostředně bořil fakt, že se svým partnerem komunikovala pomocí dětského „telefonu“ z kelímku od jogurtu a šňůrky. Inspirace dětskými hrami se objevovala často, od přehazované „na třetího“, přes různé kohoutí zápasy po snahu shodit žonglérovi kuželku z čela poslepu. Většina žonglérských akcí se nesla v duchu soutěže – vydržet déle než kolega, strkat do něj, aby jeho míček nebo kuželka spadly dřív. Tyto části se střídaly s momenty dokonalé spolupráce a souhry. Žongléři se pohybovali v téměř tanečních choreografiích, při kterých se jejich propriety zázračně přelévaly z jednoho na druhého a putovaly v chumlu tančících těl. Artisté neztěžovali práci jen sobě navzájem, ale i sami sobě. Vrcholem bylo číslo, ve kterém dvojice prováděla za zvuků rytmické hudby nejspíš poměrně standardní žonglérské kousky a přitom neustále pohybovala hlavou ze strany na stranu. Po několika minutách by normální člověk nejspíš už dávno ztratil rovnováhu, žongléři se ale stále zvládli soustředit. Tato scéna byla natolik působivá, že se několik diváků bezděky přidalo a otáčelo hlavou s nimi (dětská část publika dost vehementně).

Představení je určené pro diváky od devíti let a věřím, že si ho děti skvěle užily, přestože obsahovalo hodně textu v angličtině. Díky absenci děje by si ale vystačilo i bez něj a bylo by tak přehlídkou originálních a hravých nápadů s napínavými pointami a precizní žonglérskou technikou špičkové úrovně. Text ale dodával dění na scéně ono vědomí absurdity, aktéři jím shazovali sami sebe i své umění a přidávali tak další rovinu komiky. Večer rozhodně nevyvolal pocit zbytečnosti. Sbírat inspiraci, kochat se dokonalým provedením tradiční cirkusové disciplíny a skvěle se bavit není totiž nikdy zbytečné.  

Psáno z představení 14. února 2016, Palác Akropolis.

Festival Cirkopolis 14.–19. února 2016  

All the Fun
Autoři: Jordaan De Cuyper, Sander De Cuyper, Bram Dobbelaere, Éric Longequel a Neta Oren
Režijní dohled: Johan Swartvagher
Choreograf: Jay Gilligan 
Scénografie: Sébastien Renaud
Světla: David Carney
Zvuk: David Maillard
Inspicient: Rinus Samyn