Akram Khan – Vertical Road
Vertical Road značí spirituální cestu člověka směrem k nebi, v opozici proti horizontální linii našeho života a všem jeho novodobým aspektům, zejména jeho přetechnizovanosti. Akram Khan přináší sugestivní obraz vytvářený osmi tanečníky, kteří jako by ztvárňovali celé lidstvo – každý ze skupiny je z jiného kouta světa, odlišné etnicity a nejrůznějších tělesných typů. Hlavní postavou je poutník, osamocený muž, který na začátku zkoumá průsvitnou stěnu, nataženou přes celé jeviště, a svými pohyby pomalu rozdmýchává vlny látky. Ihned si povšimneme svícení (JesperKongshaug), které vytváří potemnělou atmosféru jakéhosi postapokalyptického bezčasí. Muž je konfrontován skupinou strnulých tanečníků, kteří na sebe berou podobu soch. Vypadají jako válečníci, kteří již stojí na svém místě bez hnutí mnoho let. Jejich kostýmy jsou pokryty prachem, který se rozlétá do všech stran s tím, jak se skupina začíná hýbat. Sekvence tance těchto válečníků v unisonu, toť naprostá divákova extáze! Proud plynoucích pohybů střídaných se zastaveními, skupina, která se naprosto cítí a dýchá spolu, vše za sugestivního doprovodu originální hudby Nitina Sawhneyho. Poměrně agresivní beat hudby zesiluje celkový účinek, pracuje se taktéž s intenzitou zvuku.
Tanečníci-sochy se potkávají s oním poutníkem a spolu zkoumají svou minulost, současnost i budoucnost. Představení je o víře člověka, o naší vlastní spiritualitě a jejím hledání. Celý kus je jednou velkou metaforou, ztvárněnou s dechberoucí atmosférou a skvěle podanou senzačními tanečníky. Pohybově je velmi různorodý, tanec skupiny kontrastuje s intimními okamžiky páru či manipulativním duetem. Není zcela jednoduché se v předivu metafor neztratit, avšak Vertical Road je schopné přinést každému diváku individuální zážitek, odvíjející se od jeho vlastního pojetí či hledání duchovna a vůbec místa člověka na tomto světě.
Praha se tedy díky festivalu Tanec Praha dočkala i této světové hvězdy současného tance. I když sám choreograf v tomto díle nevystupuje, přinesl ojedinělý zážitek a dílo špičkové úrovně, které nutí diváka hlouběji přemýšlet.
Psáno z představení 29. 6. 2011, Hudební divadlo Karlín.
Foto: Laurent Ziegler a Richard Haughton
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace