Akram Khan na pouti z Bangladéše do Londýna

Chotto Desh. Foto: Camilla Greenwell

Autor Lucie Dercsényi

Na obsahu díla se nic nezměnilo, ale jeho zhutnění a režijní vklad Sue Buckmaster, umělecké šéfky londýnského divadla Theatre-Rites, zaměřeného na divadelní tvorbu pro děti, inscenaci prospěly, stejně jako menší hrací plocha, na níž se uvádí (možná i proto se změnil název na Chotto Desh čili „malou vlast“). Díky zredukovanému obsahu, a především komornímu prostoru vynikly i ty nejjemnější fazety příběhu, ve kterém se Khan vrací do své minulosti.

Ale čas rychle běží, a dnes ještě devětačtyřicetiletý umělec, který záhy (29. července) vstoupí do páté životní dekády, v Chotto Desh už netančí. Má za sebou úctyhodnou kariéru, kromě jeho vedení a tvorby pro Akram Khan Company vzbudila velký ohlas jeho Giselle vytvořená v roce 2016 pro English National Ballet. 

U nás se Akram Khan prvně představil na TANCI PRAHA v roce 2011 s Vertical Road, nedávno jeho soubor vystoupil na festivalu Divadelní svět Brno s inscenací Jungle Book reimagined a rýsuje se jeho spolupráce se souborem Cirk La Putyka. Ale vraťme se k Chotto Desh. Viděla jsem původní verzi projektu s tančícím Khanem v roce 2013 na TANCI PRAHA, byla jsem tak zvědavá, jak moc se dílo „recyklovalo“. 

Stále zůstává návratem do vzpomínek na dětství, na otce, matku, babičku, rozpálené ulice bangladéšského velkoměsta, kam Khan jezdil v létě na prázdniny. Z Bangladéše pocházel jeho otec, kuchař, který chtěl, aby jeho syn pokračoval v jeho šlépějích. Ale Akram byl už rodilý Brit, výlety do otcovy domoviny ho příliš netěšily a vlastně nudily. Svého otce nechápal. Ten zase nechápal svého syna, jeho zájem o tanec, který se stal nakonec Akramovou profesí. 

Khan nechává v Chotto Desh před zraky diváků ožívat své vzpomínky, reálné události prolíná s včelím příběhem, který mu babička vypráví. Mluvené slovo dokresluje choreografii nabitou energií a nespočetným množstvím změn s odkazem na indický kathak, jenž se plynule přelévá do originální taneční textury, do níž se propisují Khanovy znalosti o fungování pohybu od klasického tance po contemporary dance. 

Tanec je součástí divadelní formy závislé na úzkém propojení černobílé animace a jevištní akce s pečlivě namixovaným hudebně zvukovým doprovodem, jenž umocňuje atmosféru rušného města, snových výjevů a přispívá k magičnosti inscenace, v níž Akram Khan odkrývá rovněž své duchovní hodnoty – citlivost k dění kolem sebe, k přírodě, respekt ke světu, který nabízí mnoho kultur a výkladů. 

Na scéně ARCHY+ jako by se téměř na hodinu zastavil čas a vaši pozornost vstřebává vynikající Jasper Narvaez  s filipínskými kořeny. Na počátku je nervózně pobíhajícím mladíkem, který se dohaduje s operátorkou po mobilu, ztrácí signál a obratem se navrací do dětských let. Je neposedným chlapcem, rozmařilým puberťákem filosofujícím na obrovské bílé židli. Stává se i kverulantským starcem – jde o nezapomenutelný výjev, kdy si tanečník na holé temeno namaluje oči, ústa, nos a s předkloněnou hlavou lamentuje stejně jako v původní verzi. 

Každý detail scénické výpravy, hudba, gesta, mimický výraz, taneční víření od poklidného po bouřlivé do sebe přesně zapadají jako barevné puzzle a dramaturgický oblouk se jasně klene ke konci.  Jasper Narvaez (v roli Akrama) si vzpomene na nepostradatelný údaj a nadšeně sděluje operátorce v jihoasijském Čitágáonu: „Mám heslo Bonbibi.“ Bonbibi, bohyně lesa, jedna z postav pohádky, kterou babička Akramovi vyprávěla… Vzdor odchází a přichází pochopení toho, kým je, kam došel díky své houževnatosti, s plným uvědoměním toho, co a kdo jeho životní cestu a identitu v Británii utvářel – otec s kořeny v Bangladéši a matka z Filipín. 

Psáno z představení 20. června 2024, ARCHA+.

Chotto Desh
Umělecké vedení, původní choreografie DESH: Akram Khan
Režie, adaptace: Sue Buckmaster (Theatre-Rites)
Hudba: Jocelyn Pook
Světelný design: Guy Hoare
Příběhy: Karthika Naïr, Akram Khan, báje babičky v Chotto Desh je převzata z knihy Lovec medu
Text: Karthika Naïr, Sue Buckmaster, Akram Khan
Asistent choreografie: Jose Agudo
Hlas babičky: Leesa Gazi
Hlas Jui: Sreya Andrisha Gazi
Tanečníci: Jasper Narvaez, Nicolas Ricchini
Původní vizuální design: Tim Yip
Původní vizuální animace: YeastCulture
Kostýmy: Kimie Nakano
Zvuk: Steve Parr
Sekvence malované hlavy: Damien Jalet s Akramem Khanem
Zpěv: Melanie Pappenheim, Sohini Alam, Jocelyn Pook (hlas/viola/klavír), Tanja Tzarovska, Jeremy Schonfield
Koprodukce: MAC, Belfast
Obnovená premiéra: 16. 9. 2023, Belfast