ADHD – Inspirativní příběh o odlišnosti

ADHD. Foto: Jakub Jelen.

Autor Hana Galiová

Jatka78 připravila na letošní říjen premiéru dlouho připravovaného projektu ADHD. Projektu, jenž se zrodil v hlavě principála Cirku La Putyka Rostislava Nováka mladšího. Již před premiérou bylo možné zachytit rozhovory o jeho vzniku v poměrně velkém množství médií, což nebývá u alternativnějšího umění vždy zvykem. Velmi pravděpodobně se tak o něm doslechne i divák, který se jinak ve světě tohoto druhu umění nepohybuje a nový cirkus nesleduje. Přesto se začne o představení ADHD zajímat anebo ho rovnou navštíví. A udělá dobře.

Premiéra ADHD byla vyprodaná, předsálí se zaplnilo. Samotný prostor předsálí s divákem již komunikuje výtvarným ztvárněním problematiky ADHD centralizované na stěně vedle vchodu do sálu. Ta je pomalovaná a pokreslená hesly spojenými s ADHD (ADHD – zkratka ze slov Attention Deficit Hyperactivity Disorder, což je porucha pozornosti s hyperaktivitou), popisem problému či vyjmenováním pozitiv, které s sebou nese, jako je kreativita, dobrá paměť, fyzická výkonost apod. Na bar vyskočil Rostislav Novák mladší, přivítal diváky a promluvil o motivaci pro vznik tohoto představení. Jemu samotnému byla v raném dětství stanovena diagnóza ADHD, tehdy se ještě hovořilo o lehké mozkové dysfunkci, s projevy nemoci se potýká i jeho syn. Nápad vznikl před třemi lety, samotná inscenace se připravovala rok a půl. Do konkurzu na role se přihlásilo přes 550 zájemců, po užším výběru a třídenním workshopu z nich bylo vybráno 8 protagonistů ze 7 zemí.

Po tomto úvodu jsou diváci vpuštěni do sálu, jeviště téměř celé vyplňuje velký kruh složený z několika desek, uprostřed je zapíchnuta šplhací tyč. V zadním levém rohu sálu je vyvýšené místo s mikrofonem, u kterého se střídají jednotliví protagonisté. Sdělují divákům pocity člověka s ADHD, inspiraci, několikrát je například zmíněn Pablo Picasso. Tok myšlenek a slov se valí na diváky s velkou intenzitou, promluvy protagonistů střídají záznamy promluv lidí, kteří se s ADHD setkali buď na vlastní kůži, nebo například jako rodiče. Poté, co se všichni diváci usadí, shromáždí se performeři u kruhu. V ten okamžik divák zjistí technické možnosti kruhu, herci ho mohou roztáčet tak, že se točí jako obří gramofonová deska, dá se různě naklánět a hýbat s ním. Je to středobod všeho, rotující kolo, na které se dá naskakovat, vyskakovat, klouzat se na něm.

A na kruhu se odvíjí jednotlivé scény a části příběhu, které spojuje stejné téma – ADHD. Záměrně nechci psát o diagnóze, protože samo toto slovo v sobě nese jistou zabarvenost a možnost sklouznout spíše k stinnějším stránkám života s ADHD. Na druhou stranu je nutno přiznat, že po většinu času představení má divák pocit, že s ADHD není úplně nejjednodušší život pro toho, kdo jím trpí, ani pro rodiče či okolí, ať už jde o kamarády či učitele. Velké množství myšlenek, nutnost být stále v pohybu, nesoustředěnost, divokost, potíže s usínáním a spánkem jako takovým jsou jen některými z projevů.

Scény často slovem doprovází některý z interpretů, vše je překládáno na titulkovacím zařízení, zavěšeném nad místem s mikrofonem. Překlad promluv z různých jazyků do češtiny, případně z češtiny do angličtiny dokládá, že promluvy jsou pro dokreslení situace sice ne hlavní, ale důležité, že bez těchto informací by bylo vnímání a možnost zapojení vlastní představivosti či vytvoření vlastních asociací neúplné.

Jedním z obrazů je narození dítěte s omotanou pupeční šnůrou a pomalejším nástupem dýchání nebo boj s písmenky poházenými na kruhu. Herec s nimi žongluje či z nich skládá různá slova. Potíže se čtením a psaním mohou být také jedním z projevů ADHD, stejně jako obtížné usínání. Jindy je to vzdor vůči všemu a všem, ilustrovaný výstupem s cyr wheelem na kruhu, který se v jeden okamžik mění v nakloněnou rovinu.

V některých scénách je na jevišti jen jeden interpret, jindy se jedná o dueta, často jsou na kruhu či v jeho okolí všichni herci. Takové scény jsou většinou divoké, v rychlém tempu, znázorňují moře myšlenek, kterými je člověk s ADHD stižen. Nekontrolovatelné projevy jako neustálé poskakování, mlácení hlavou o zeď, pobíhání či nutnost úplně se fyzicky vyčerpat přináší uspokojení a smích. Divoká elektronická hudba zesiluje vnímání, tepe, duní a útočí na diváka, někdy navozuje sledování rychlého pohybu doprovázené zběsilou hudbou hodně intenzivní až nepříjemné pocity. Výborné přiblížení toho, jak se asi musí člověk s ADHD někdy cítit.

To je důležité poslání celého představení, pocity, přemýšlení nebo zamyšlení, zapojení vlastní představivosti, sledování příběhu a jeho částí. V projektu ADHD se nejedná o sled technických novocirkusových čísel, kdy létají herci vzduchem a vystřelují se třeba na teeter boardu nebo skáčou na trampolínách, jak je možná divák z předchozích inscenací Cirku La Putyka zvyklý. Jedná se o niternější a velmi přesvědčivě ztvárněné prožívání života s jistou odlišností. Návštěvníci ale nejsou ochuzeni ani o akrobatická čísla s obručí, jízdu na kolečkových bruslích, žonglování, tanec, akrobacii na tyči či v českém prostředí poměrně ojedinělý hair hanging. Mauricio Rafael Cugat zavěšen za speciální kovový kruh zapletený ve svých vlasech působil v porovnání s ostatními čísly až snově. Záblesk klidu přinesl úlevný pocit. Vydechnutí. Stejně jako jsou na stěně před vstupem do sálu vyjmenovaná pozitiva spojená s ADHD, divák si řekne, že i když to musí být někdy pořádný nářez, přináší ADHD další kvalitu a rozměr do života. Pro běžného člověka možná takovou, na kterou nikdy nedosáhne nebo ji nepozná. Ta je nastíněna i v závěrečné scéně, kdy protagonisté odmontují z kruhu podpěrný systém na jeho bocích, a stává se z něj mnohokrát zvětšená balanční deska. Na tu se za velké koncentrace postupně vyšvihnou všichni herci a rozmístěním svých těl na ploše desky dosahují (možná i trochu symbolicky až na druhý pokus) vyrovnanosti a klidu. I v životě s ADHD se dá najít balanc a uspokojení.

Představení ADHD dokáže diváka vtáhnout, pohltit a zasáhnout. Skupina pracuje soustředěně a poctivě, s uvěřitelným prožitkem ve výrazu, vzájemně na sebe dobře reaguje. Výborná hudba a světelný design napomáhají evokovat dané téma. Premiéra byla zaslouženě zakončena ovacemi ve stoje. Zrodila se nová inscenace, která stojí za pozornost širokého publika.

Psáno z premiéry 21. října 2018, Jatka78.  

ADHD
Námět a režie: Rostislav Novák ml.

Dramaturgická spolupráce: Jan Tošovský
Účinkují: Risto Sakari Männistö, Carlos Landaeta Meneses, Émile Pineault, Mireia Piñol Martínez, Vincent Bruyninckx, Jonas Garrido Verwerft, Mauricio Rafael Cugat, Sandra Pericou-Habaillou
Scénografie: Pavla Kamanová

Choreografie: Thomas Steyaert
Hudba: Jan Balcar
Kostýmy: Petra Ptáčková
Světelný design: Ondřej Kyncl
Zvukový design: Jan Středa
Hudební spolupráce: Kryštof Záveský, Veronika Linhartová, Andrej Rády, Unique Quartet
Zpěv: Veronika Linhartová, Andrej Rády, Sandra Pericou-Habaillou
Premiéra: 21. 10. 2018