A Cloud of Milk – Představení s dětmi, ale ne(jen) pro ně

A Cloud of Milk. Foto: Vojtěch Brtnický

Autor Petra Dotlačilová

Projekt A Cloud of Milk finské choreografky Milly Koistinen je v tomto ohledu skutečně jedinečný. Tři dospělí interpreti Gaëtan Brun-Picard, Fanny Didelot a Milla Koistinen jsou v něm doplněni devíti dětmi (ve věku zhruba od pěti do třinácti let), které ale působí na jevišti stejně zkušeně jako jejich větší partneři, jsou profesionální a zároveň přirozené.

Na začátku představení byla scéna zahalena do tmy, kterou protínaly pouze příležitostné paprsky blikajícího světla, z reproduktorů zněly (též poněkud „temné“) elektronické tóny a zvuky. Když se konečně zprudka rozsvítilo, diváci spatřili uprostřed prostoru čtyři tanečníky (tři dospělé a jednu mladší dívku) a po stranách osm sedících dětí, které si ihned začaly cosi kreslit do notýsků. Stojící interpreti se téměř neznatelně pohybovali tu plynulými, tu trhanými mikropohyby do pomalých zvuků elektra, děti byly zaměstnané malováním a tento meditativní výjev trval dlouho, velmi dlouho. V téměř neměnném obraze pozornost brzy přešla z dospělých na děti: kdo se více koncentruje, kdo méně, kdo „už to má hotové“ – a hlavně, kdo první přeruší netrpělivé čekání?

Tato zdlouhavá první část představovala hluboký klidný spánek: inscenace je totiž jakousi snovou laboratoří, která zkoumá a umělecky znázorňuje různé druhy lidského spánku. Dospělí tanečníci jsou spáči a děti představují – za pomoci videoprojekce a světelného designu – jejich proměňující se vnitřní svět. Dalšími fázemi jsou podle programu například hraniční fáze mezi bděním a spánkem nebo tzv. lucidní snění. Performeři plynule přecházeli mezi těmito fázemi, aniž by bylo vždy jasné, kde jsme se zrovna ocitli.

Po dlouhé klidové sekvenci se děti rozešly po prostoru a začaly se věnovat různým činnostem. Jedno z nich zaujalo místo u projektoru, který se později ukázal velice účinným prostředkem pro znázorňování mnohdy velmi surreálního snového světa. Promítané obrazy se rozmazávaly, zdvojovaly, zvětšovaly či zmenšovaly a prolínaly s dětskými aktéry. Celkové tempo představení postupně nabíralo na obrátkách a zhruba od poloviny dynamika pohybu, hudby i promítaných obrazů znatelně zrychlila. Děti vířily okolo dospělých jako sny v jejich hlavách, rozmazané vize střídaly bizarní výjevy, například pomocí zvířecích masek a výrazných světelných změn. Tanečníci občas i procitli ze svého spánku, aby sny – v tomto případě doslova – zachytili.

V závěru na scéně zbyl už pouze projektor obklopený tmou a zahalený do dýmu, který byl jako příznačný mléčný oblak prorážen různobarevnými paprsky, čímž vznikaly krásné světelné efekty. Ostatně videoart a světelný design Jana Isaaka Vogese a Gaëtana Brun-Picarda byly velice významnými složkami představení.

Inscenace A Cloud of Milk není zrovna jednoduchým diváckým kusem, dlouhé pomalé pasáže a prolínání obrazů jsou náročné na pozornost i představivost. Na druhou stranu, právě v tom spočívá její kouzlo. Děti a jejich svět plný fantazie se stávají analogiemi snům, které se odehrávají v hlavách dospělých. Ti sice na scéně jsou, ovšem po většinu času velice pasivně. Jak jinak, vždyť přece „spí“! Děti tedy jsou hlavními aktéry představení, z hlediska jeho stavby ale nejsou cílovým publikem.

Milla Koistinen uvádí, že záměrem představení rozhodně nebylo vytvořit představení pro děti. V procesu zkoušení s malými interprety se s nimi snažila jednat jako se sobě rovnými, přistupovat k nim jako ke kolegům, s nimiž tvoří či které vede v interpretaci konkrétního úkolu. Nejedná se přitom o konstantní dlouhodobé vzdělávání a tvorbu, naopak s touto inscenací cestuje po Evropě (dosud Německo, Finsko a Dánsko), v každém místě si vybere skupinu dětí a s nimi připraví představení za několik dnů.

Děti vystupující v pražské verzi vše zvládly za obdivuhodné čtyři dny! Z autorčiných zkušeností a také ze zhlédnutého představení vyplývá, že tento přístup je skutečně produktivní a zajímavý pro všechny, především pro dospělého diváka.

Děti zde nejsou roztomilou ozdobou, ale plnohodnotnými aktéry inscenace, jsou schopny pohybovat se a jednat v temném prostoru, za ne zrovna čitelného hudebního doprovodu a v rámci složité struktury inscenace. Jednoduše, jsou to plnohodnotní interpreti v profesionálním jevištním díle. Tento pohled na dítě v rámci tance a divadla obecně stále není velmi obvyklý, ale velice přínosný a důležitý.  

Psáno z dopoledního představení 15. června 2017, divadlo Ponec.    

Tanec Praha 2017 / Tancem proti předsudkům
Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla
28. května–28. června 2017  

A Cloud of Milk
Koncept a choreografie: Milla Koistinen
Zvuk: Jochen Arbeit
Videoart a světelný design: Jan Isaak Voges a Gaëtan Brun-Picard
Umělecká spolupráce: Gaëtan Brun-Picard
Produkce: Jana Lüthje a Milla Koistinen
Vedení a práce s dětskou skupinou: Zdenka Brungot Svíteková
Premiéra: 22. října 2016