8 Minutes. Foto: Jonan Persson.
Tento choreograf možná nepatří k tvůrcům známým za hranicemi Anglie, avšak pracuje již delší dobu, během které stihl vytvořit pozoruhodná díla, kombinující současný tanec, nové technologie a celkový, nyní tak populární, interdisciplinární přístup. Po studiích na Royal Ballet School sbíral Whitley zkušenosti v souborech jako Rambert, Candoco, Birmigham Royal Ballet nebo i Wayne McGregor Random Dance. Posledních šest let již pracuje se svou vlastní skupinou.
Díky online streamu máme až do 22. května 2020 možnost vidět jeho celovečerní opus z roku 2017 nazvaný 8 Minutes. Choreograf jej vytvořil ve spolupráci s RAL Space, což je britské výzkumné centrum zaměřené na oblast vesmíru. Whitley se inspiroval prací této instituce, která se věnuje největší hvězdě naší galaxie – Slunci –, jejíž světlo putuje k Zemi právě osm minut. Toto vesmírné těleso nás fascinuje od nepaměti. Je dárcem životní energie, tepla i světla, zároveň však budí respekt a snad i strach. A právě přemítáním o vztahu lidského pokolení ke Slunci se choreografie zabývá.
Představení stojí na propojování lidského světa, ztvárněného sedmi tanečníky, a světa, kde kraluje Slunce, jehož obývání vesmírných hlubin je zobrazeno pomocí velkých videoprojekcí na zadní stěně jeviště. Jejich autor Tal Rosner kombinuje záběry zprostředkované vědeckým centrem RAL Space spolu s dalšími vědou inspirovanými obrazy. Nekonečnost vesmíru a prolínání nejrůznějších tvarů a světelných obrazů vnímáme společně se sledováním pohybu lidských těl v popředí.
Skupina sedmi tanečníků působí jako velmi homogenní a tvárná hmota. Na začátku se jednotlivci pomalu pohybují prostorem, oživujíce ho malými pohyby, vedenými s medovou vláčností. Postupně je ale pohyb zpracováván organicky v rámci celé skupiny, a to opravdu pozoruhodným způsobem. Tanečníci jsou a musejí být napojeni jeden na druhého, jelikož tak, jak se rozvíjí projekce, prohlubuje se i přelévání pohybu v rámci hmoty těl, které obydlují celý prostor. Choreograf do detailu pracuje s akcí a reakcí, někdy se zdá, že celá skupina je jakási masa, která se přelévá z jednoho místa na druhé, nikdy neztrácí flow ani účel svého počínání. Můžeme nechat volně rozvinout své myšlení a asociace a vnímat, jak na nás působí vesmírná projekce v kontrastu i v souladu s elementem živých bytostí. Do dialogu vstupuje i výrazná elektronická hudba Daniela Wohla. Přelévání pohybu akcentují vydařené kostýmy, které Merle Hensel vytvořila z lesklých černých kombinéz, pokrývajících hlavně nohy a torsa, paže přitom zůstávají holé.
Kromě práce skupiny nabízí choreografie i pasáže věnované duetům či jednotlivcům, vše za nekončícího tvarování barev a světel za jejich zády. Fascinující je pasáž objevující se zhruba v půli hodinového představení, kdy se projekce přece jen na chvíli odmlčí, ponoří do černoty a tanečníci se začnou pohybovat minimálními záškuby a fragmentací gest, jako by pantomimicky zobrazovali komunikaci lidí a jejich věčné „pinožení“. Tento kontrast přízemnosti na Zemi a bezbřehé nekonečnosti vesmíru je velmi výmluvný. Choreografie se však řítí dál, světlo přidává na intenzitě a v posledních minutách sledujeme na pozadí stále se zvětšující ohnivou kouli. Přináší nám dobro, či zlo? Autor nechává tuto otázku otevřenou. Zpřístupněním své choregrafie online však Alexander Whitley v nynějších časech doufá ve vnesení trochy světla do našich životů, což se mu zcela jistě podařilo.
Psáno z přenosu Sadler´s Wells Digital Stage na Youtube 8. května 2020.
8 Minutes
Choreografie: Alexander Whitley
Hudba: Daniel Wohl
Videoprojekce: Tal Rosner
Světelný design: Jackie Shemesh
Premiéra: 27. 6. 2017, Sadler´s Wells, Londýn
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?