Sdružení umělců 420PEOPLE, toho času využívající rezidenci v prostorách Nové scény Národního divadla, připravilo na polovinu listopadu večer o dvou premiérách a jedné derniéře. Každá z premiér autorsky připadla dvěma hlavním představitelům tohoto uskupení, a to Nataše Novotné (Sacrebleu) a Václavu Kunešovi (Reen). Večer doplnila derniéra duetu B/olero, který pro 420PEOPLE vytvořil Ohad Naharin.
Úvodem se představila Nataša Novotná se svým sólem Sacrebleu. Jsme zavedeni do křehkého světa bytosti v průsvitných šatech, která obydluje a zkoumá prostor kolem sebe. Využívá velmi dobře celého jeviště Nové scény, přičemž ji velmi podporuje světelný design Pavly Beranové. Taneční sólo se obecně může vždy zdát problematickým a není zase tolik tanečníků, kteří by byli takovými osobnostmi, aby po celou dobu udrželi divákovu pozornost. Pro 420PEOPLE je také charakteristická jistá abstraktnost pohybového vyjádření, která by v případě takovéhoto delšího sóla mohla vyvolat reakci v podobě citoslovce sacrebleu spíše od diváků. Avšak ani abstrakce nepodtrhává Nataše Novotné nohy, jelikož její charisma a přirozené ovládnutí jeviště nutí diváka sledovat pouze ji a hru jejího těla s dynamikou, prostorem a proudem světla. Atmosféru dotváří původní hudba trombonisty a člena kapely Illustratosphere Filipa Jelínka. Novotná je také jednou z mála tanečnic, která zapojuje do tance i obličej. Ne, že by s ním musela nutně hýbat, jde o to, že se v něm zračí zaujetí pro pohyb, který právě zbytek jejího těla vykonává. Velmi expresivní oči a v některých momentech mírně zvednuté koutky rtů jakoby do úsměvu doprovázejí celý tanec a dokazují, že v každém okamžiku tanečnice přesně ví, proč dělá určitý pohyb a naprosto cele jej prožívá. Můžeme se s ní tedy vydat na cestu jejího choreografického hledání cesty mezi sacrebleu a sacredieu, čistotou i zatracením.
Druhá premiéra večera zalidnila jeviště podstatně více. Václav Kuneš vytvořil choreografii Reen pro šest tanečníků a jednoho hudebníka, vytvářejícího hudební doprovod přímo na scéně. Amos Ben-Tal svým beatboxem, elektrickou kytarou a systémem pro nahrávání a opětovné přehrávání zvuku určuje ráz představení. Tanečníci dynamicky reagují na tóny, které jejich hudební protějšek vyluzuje, aby se poté postupně setkávali v duetech či sólových akcích. Každý z nich má také k dispozici mikrofon, zavěšený na červené šňůře natažené šikmo nad jevištěm. Hudebník je pak i mistrem zvuku ve chvíli, kdy tanečníci promluví a jejich ihned nahrané věty opakovaně zní prostorem. Použití nahrávacího systému je vděčné a je jedním ze zásadních pilířů této choreografie, kterou samozřejmě podporují i všichni performeři.
Všech šest tanečníků ovládá těla s velkou precizností a každý přináší svůj vklad, temperament i hlas – na jevišti se kosmopolitně prolínají tanečníci z České republiky (Zuzana Herényiová, Milan Odstrčil), Brazílie (Nina Botkay, Samir Calixto) a Japonska (Rei Watanabe, Kenta Kojiri). Za velký přínos považuji příklon Václava Kuneše ke spolupráci s hudebníkem/skladatelem, který vytváří hudbu živě přímo na jevišti. V reálném čase se tak tanečníci mohou napojit na rytmus a melodii, které jejich výkony podtrhnou více, než kdyby byl doprovod pouze z nahrávky.
420PEOPLE opět přinesli večer kvalitního tance se snahou o další vývoj a potvrdili, že rezidence na Nové scéně jim sluší.
Foto: Alexandr Volný (2) a Pavel Hejný (1)
Úvodem se představila Nataša Novotná se svým sólem Sacrebleu. Jsme zavedeni do křehkého světa bytosti v průsvitných šatech, která obydluje a zkoumá prostor kolem sebe. Využívá velmi dobře celého jeviště Nové scény, přičemž ji velmi podporuje světelný design Pavly Beranové. Taneční sólo se obecně může vždy zdát problematickým a není zase tolik tanečníků, kteří by byli takovými osobnostmi, aby po celou dobu udrželi divákovu pozornost. Pro 420PEOPLE je také charakteristická jistá abstraktnost pohybového vyjádření, která by v případě takovéhoto delšího sóla mohla vyvolat reakci v podobě citoslovce sacrebleu spíše od diváků. Avšak ani abstrakce nepodtrhává Nataše Novotné nohy, jelikož její charisma a přirozené ovládnutí jeviště nutí diváka sledovat pouze ji a hru jejího těla s dynamikou, prostorem a proudem světla. Atmosféru dotváří původní hudba trombonisty a člena kapely Illustratosphere Filipa Jelínka.
Druhá premiéra večera zalidnila jeviště podstatně více. Václav Kuneš vytvořil choreografii Reen pro šest tanečníků a jednoho hudebníka, vytvářejícího hudební doprovod přímo na scéně. Amos Ben-Tal svým beatboxem, elektrickou kytarou a systémem pro nahrávání a opětovné přehrávání zvuku určuje ráz představení. Tanečníci dynamicky reagují na tóny, které jejich hudební protějšek vyluzuje, aby se poté postupně setkávali v duetech či sólových akcích. Každý z nich má také k dispozici mikrofon, zavěšený na červené šňůře natažené šikmo nad jevištěm. Hudebník je pak i mistrem zvuku ve chvíli, kdy tanečníci promluví a jejich ihned nahrané věty opakovaně zní prostorem. Použití nahrávacího systému je vděčné a je jedním ze zásadních pilířů této choreografie, kterou samozřejmě podporují i všichni performeři.
Všech šest tanečníků ovládá těla s velkou precizností a každý přináší svůj vklad, temperament i hlas – na jevišti se kosmopolitně prolínají tanečníci z České republiky (Zuzana Herényiová, Milan Odstrčil), Brazílie (Nina Botkay, Samir Calixto) a Japonska (Rei Watanabe, Kenta Kojiri).
420PEOPLE opět přinesli večer kvalitního tance se snahou o další vývoj a potvrdili, že rezidence na Nové scéně jim sluší.
Foto: Alexandr Volný (2) a Pavel Hejný (1)
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace