Tanec a čas – 100. výročí narození Františka Bonuše

František Bonuš. Foto: soukr. archiv Živany Vajsarové.

František Bonuš se narodil 3. prosince 1919 v Českých Budějovicích, kde také absolvoval reálné gymnázium, následně pak Učitelský ústav a také Hudební školu Otakara Jeremiáše. Jeho zájem o hudbu a pohyb vyústil vysokoškolským studiem pedagogiky tělesné a hudební výchovy na UK. Následně působil jako externí lektor hudební folkloristiky na PF UK a v letech 1951–1954 byl referentem pro lidový tanec ÚKVČ. Poté působil především jako pedagog taneční katedry AMU (1954–1985) a byl i externím profesorem lidových tanců na Státní konzervatoři v Praze (1954–1967). Mimo to vedl i další kurzy lidových a později i historických tanců u nás i v zahraničí, kde působil také jako hostující pedagog na univerzitách například v Německu nebo USA.

Velmi významná byla rovněž jeho sběratelská činnost ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století, ze které těžil nejen při svém pedagogickém působení, anebo v rámci své rozsáhlé činnosti pro folklorní festivaly (např. Strážnice), ale především při své umělecké spolupráci s řadou českých i moravsko-slezských, slovenských i zahraničních folklorních souborů. K tomu se vztahovala i jeho bohatá publikační činnost.

Kromě své spolupráce s profesionálními soubory lidových tanců, jako byl například dnes už neexistující Československý státní soubor písní a tanců, se věnoval s vysokým entuziasmem i souborům amatérským, a to jak dospělým, tak dětským.

Byl spoluzakladatelem Souboru lidových písní a tanců Josefa Vycpálka (1947), mimo to působil jako vedoucí Vysokoškolského souboru Zdeňka Nejedlého (dnes Gaudeamus VŠE). V šedesátých letech pak založil a vedl dětský taneční soubor Jaro, který později obnovila a dodnes při ZUŠ Štefánikova v Praze 5 vede jeho dcera Živana Vajsarová, která propojuje techniku lidového tance s principy novodobého tance, především pak školy Jarmily Jeřábkové. Jarmila Jeřábková zapůsobila i na samotného Františka Bonuše, který jako korepetitor působil v jejím studiu. Její vliv se odrazil i v jeho přístupu k jevištnímu zpracování českých lidových tanců a jeho vztahu k tanci vůbec. 

Živana Vajsarová a soubor Jaro se staly iniciátorem vzpomínkového programu nazvaného Tanec a čas, který byl uveden 3. listopadu 2019 v Divadle na Vinohradech a kde se na jednom jevišti opět sešly soubory srdci Františka Bonuše velmi blízké.

Živana Vajsarová jejich výběr okomentovala takto: „Vybrala jsem soubory, o kterých si myslím, že měly v tatínkově životě velmi důležité místo. Především soubor Vycpálkovci, se kterým tatínek začínal. Ačkoliv dnes už jde pod vedením Daniely Stavělové svou vlastní tvůrčí cestou, pořád je to soubor, který je na úrovni, a pro mě to je hodnotná umělecká práce. Další byl Grunik Ostravice, což je autentický soubor z Lašska, který svou bodrostí dokázal strhnout i diváky Vinohradského divadla. Právě tam, v tomto slezském regionu, začal tatínek se zapisováním tanců a rád se tam vracel. Dále jsem do programu zařadila i dětský soubor Perníček Pardubice, který vede Lenka Šťastná, jako připomínku toho, že tatínek považoval dětský tanec za velice zásadní a hodně mu na něm záleželo. Samozřejmě se účastnil i náš soubor Jaro a neměla bych zapomenout na důležité hosty – Kühnův dětský sbor, se kterým tatínek také od roku 1976 spolupracoval a sbormistr Jiří Chvála si této spolupráce velmi váží. Za dvacet let vzniklo mnoho projektů, které propojovaly zpěv a pohybově taneční projev dětí, a já se tuto spolupráci snažím také dál udržovat.“

Každý soubor vybral program podle svého uvážení. Živana Vajsarová zvolila choreografie českých tanců, které pro soubor Jaro vytvořila společně se svým otcem: České královničky, Dupák, Zatmělo se mně slunéčko a Furiant z Čech. Dvě závěrečné choreografie pak byly přímo Bonušovým dílem: „Vybrala jsem Odzemok, abych připomněla tatínkův vztah k mužskému tanci, a symbolicky jsem celý program zakončila Lašskou svatbou. Tatínek ji pro nás vytvořil a dnes už ji tančí několikátá generace. Tanečníci se mění, čas běží, ale tanec zůstává.“

Celý program ve Vinohradském divadle byl koncipován jako hudebně-taneční vyznání Františku Bonušovi. Jeho dcera si přála, aby to byla spolupráce souborů, což se podařilo. „Celý večer se nesl ve velmi přátelské atmosféře. Myslím, že velkou zásluhu na tom měl právě Grunik Ostravice, který dokázal svým entuziasmem strhnout i oba pražské soubory a vytvořit skvělou náladu.“ 

Soubory se znovu potkají ve Strážnici 2020, kde bude v rámci vzpomínky na Františka Bonuše tento program (ve zkrácené verzi) uveden.

Živana Vajsarová je uvedena také jako autorka celého pořadu, nicméně ona sama zdůrazňuje práci celého realizačního týmu. „Ráda bych zmínila a poděkovala všem, kteří se na realizaci podíleli. Především to byla za NIPOS ARTAMA Pavlína Čermáková, která zajistila organizační stránku akce. Také Kateřina Černíčková, jež připravila tiskoviny a moc krásnou programovou brožuru, kde jsou zmíněna nejen důležitá fakta z tatínkova života, ale i vzpomínky pamětníků. Úvodní slovo večera napsala velmi poeticky Eva Rejšková, která se odborně podílela i na přípravě a dramaturgii celého pořadu. Velké poděkování patří také Janě Hoškové, která připravila krásnou výstavu. Byla součástí večera a bude samozřejmě i ve Strážnici.“

Psáno z představení 3. listopadu 2019, Divadlo Na Vinohradech.

Tanec a čas
Pořad věnovaný 100. výročí narození Františka Bonuše

Účinkovali: Grunik Ostravice a kapela RukyNaDudy, Jaro s muzikou Jara Praha, Kühnův dětský sbor, Perníček Pardubice, Vycpálkovci s muzikou Rozmarýn Praha
Programem provázel: Tomáš Vacek
Pořádalo Sdružení pro dětskou taneční tvořivost, z. s. ve spolupráci se Spolkem rodičů a přátel folklorního souboru Jaro, z. s. a Souborem písní a tanců Josefa Vycpálka, z. s.
Odborná spolupráce: NIPOS-ARTAMA Praha

Zdroje:
Holeňová, Jana (ed.). Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav 2001.
Černíčková, Kateřina – Rejšková, Eva (ed.). Tanec a čas: František Bonuš 100. Programová brožura. Praha 2019.