Rudolf Laban – Charismatický muž, který předběhl svou dobu

Rudolf Laban, 1928. Foto: Suzanne Perrottet.

Autor Lucie Dercsényi

Jestliže umění tanečních legend a současných étoiles se dochovává zásluhou současných technologií (a to ne vždy), Rudolf Laban (1879–1958) si zajistil výlučné postavení svou geniální teoretickou prací, na niž navazovali jeho žáci a jejich následovníci. Po pětašedesáti letech od jeho úmrtí, které si připomínáme 1. července, zájem o Labanův výzkum zabývající se kinetickým fungováním lidského těla neupadl, naopak jeho analýzu pohybu dopracovávali i iniciovali jeho žáci, jeho notace je stále využívána pro záznam tance (často kombinovaná se systémem Rudolfa Beneshe) a jeho uvědomění propojení pohybu a psychiky se stalo zásadní pro další, nejen umělecky orientované, obory.

Rudolf Laban byl fenoménem své doby a jakožto tanečník, choreograf, teoretik tance a pohybu přispěl svým přístupem a poznatky k zrodu a vývoji evropského moderního tance. Labanův teoreticko-praktický odkaz rozšířili jeho nejslavnější spolupracovníci od Mary Wigman přes Kurta Joosse a Sigurda Leedera až po Marion North. Laban pozvedl status tance jako umělecké formy a jeho zkoumání teorie, praxe tance a pohybu změnilo povahu taneční vědy.

Jeho názorům, poznatkům a teoriím se věnovala v zahraničí řada autorů, v Čechách se objevily články v Tanečních listech (např. Eva Kröschlová: Benesh Dance Notation nebo Kinetography Laban?, TL 7/66), Laban Movement Analysis (LMA, Labanovu analýzu pohybu) obsáhlo v základu olomoucké vydání Tanečně-pohybová terapie / Teorie a praxe (2012). K těm nejčerstvějším novinkám, jazykově snadno dostupným, patří Rudolf Laban – vizionár tanca a teoretik pohybu Marty Polákové (Reserva, Bratislava, 2022), která se odkazu Labana věnuje velmi pečlivě a ve velkém rozsahu zachycuje nejen jeho životní peripetie v souvislosti s formováním teorií v kulturním, společenském a politickém kontextu, ale rovněž přináší souhrnný výklad a popis LMA (reflexe publikace se chystá k uveřejnění na stránkách Tanečních aktualit).

Od tance dervišů k výtvarnému umění

Rudolf Laban se narodil ve vánočním čase 15. prosince 1879 v Bratislavě (maďarsky Pressburg, Pozsony). Jeho otec Rudolf von Laban Varaljas (předložky von se vzdal v roce 1938) byl hlavní polní maršál rakousko-uherské armády sloužící v Bosně a Hercegovině, kam Rudolf s matkou Marie-Theresou Bridlingovou, dcerou vojenského lékaře, a dvěma mladšími sestrami Melánií a Renée v době prázdnin jezdíval. Zde se Laban setkal s místní, muslimskou kulturou a velký dojem v něm zanechaly rituální tance dervišů, na které vzpomínal i ve své autobiografii Ein Leben für den Tanz: Erinnerungen (1935, A Life for Dance: Reminiscences, překlad Lisa Ullmann, 1975).

Už jako student Prešporského královského katolického gymnázia projevoval velký zájem o umění a vedl skupinu tanečníků čardáše. Často chodil do divadla a výtvarný talent rozvíjel v soukromých hodinách u místního malíře Eduarda Majsche. Již v době středoškolských studií bylo zřejmé, že rodinou vnucené a respektované vzdělávání na vojenské akademii ve Vídni nebude trvat dlouho. Vojenské prostředí mladého muže odpuzovalo a nakonec se mu podařilo získat od otce souhlas k studiu výtvarného umění, kterému se nejdříve věnoval na Kunstakademie v Mnichově, kde se zapsal také na hodiny v Lehr- und Versuchsatelier für Freie und Angewandte Kunst (Pedagogický a experimentální ateliér výtvarného a užitkového umění) vedené Hermannem Obristem, malířem, sochařem, designerem a teoretikem jugendstilu.

… zpátky k tanci jako extázi

Po Obristově odchodu se Laban pustil v roce 1901 do studia na École des Beaux-Arts v Paříži, kde pracoval jako ilustrátor. Oženil se s malířkou Marthou Fricke (zemřela v roce 1907) a ve francouzské metropoli se setkal s žáky Françoise Delsarta. Delsartem zdůrazňovaná souvislost mezi duševním postojem a fyzickým držením těla a Delsartova eurytmika byly jedním z mnoha impulsů, včetně antropozofie Rudolfa Steinera, které přivedly Labana nejen k zájmu o pohyb, notaci, k metodám věnujícím se kultuře pohybu Rudolfa Bodeho a Bess Mensendieckové, ale také ke konceptu totálního divadla Richarda Wagnera. V roce 1913 otevřel s druhou ženou, operní pěvkyní Majou Lederer, studio, kde se společně věnovali tanci a scénickým uměním v propojení se zvukem a slovem. Maja musela skousnout milostné avantýry svého muže, ale když do milostného trojúhelníku Laban, Maja a milenka Suzanne Perrottet vkročila Olga Brunovna Feldtová s uměleckým pseudonymem Dussia Bereska, situace se vyhrotila – Maja se Suzanne Labana opustily, ačkoliv s ním měly potomky. Laban nebyl jednoduše rodinný typ (byl sice jen dvakrát ženat, leč zplodil 9 dětí a jen s Majou jich měl pět).

Jakkoliv přelétával mezi svými obdivovatelkami, jeho profesionální zájmy očividně směřovaly k divadlu, tanci, pohybu, notaci, analýze, psychologii. Výrazně se angažoval v hnutí obrody vycházející z propojení těla a ducha, které rozvíjel v sanatoriu ve švýcarské Asconě Henri Oedenkoven, syn bohatého obchodníka. Ve své době proslavená umělecká kolonie situovaná na pahorku pojmenovaném Monte Verità čili Vrch pravdy přitahovala tehdejší intelektuální elitu. Mezi účastníky první letní školy byla i Mary Wigman, která k Labanovi zprvu vzhlížela a podlehla jeho šarmu: „Byl to velmi pohledný muž, a když chtěl, dokázal být neodolatelný. Ale nemohlo to být jen jeho osobním kouzlem ani jeho snadným přístupem k lidské povaze obecně. Muselo v tom být ještě něco jiného, vlastnost, kterou ani on sám neznal, nadsmysl pro poznání léčivé síly pohybu, který mu umožňoval pomáhat tam, kde jiní selhávali.“

Laban se svými studenty hledal možnosti ztělesnění jevů, které je obklopovaly – všímal si tvarů, vlastností a obsahu. V Asconě vytvořil s posluchači choreografie Tancující bubnová palička a Ištařin sestup do podsvětí. Dochovaly se fotografie s Labanem tančícím na loukách u jezera Maggiore uprostřed alpského amfiteátru: je skákajícím satyrem, který tluče na buben, zatímco extatická komunita volně oděných a nahých žen se kolem něj svíjí a poskakuje při slavnostní oslavě. V příběhu Ištar se bohyně lásky, války a sexu u každé brány pekla zbavovala dalšího kusu oděvu, dokud nestála nahá, zbavená veškeré marnivosti a egoismu.

Laban v Asconě s přehledem vládl „malému království“; každé ráno svolával své stoupence zvukem gongu a ti zahradničili, vařili, tkali a vyráběli si vlastní oblečení, kroje a sandály. Historik tance Karl Toepfer v knize Empire of Ecstasy: Nudity and Movement in German Body Culture, 1910–1935 popisuje styl zvaný Ausdruckstanz, jehož průkopníkem byl Laban a jeho skupina: „Německý tanec ztotožňoval osvobozené tělo nikoliv se zvýšenou schopností označovat širokou škálu emocí, ale se schopností označovat a/nebo prožívat jedinou, velkou, nejvyšší emoci: extázi. Základ svobodné a moderní identity spočíval v této nejobtížněji pociťované emoci.“ Extáze byla vnímána jako nástroj, který měl rozbít buržoazní konvence, vrátit odcizený, zmechanizovaný moderní subjekt zpět do harmonie s tělem, přírodou a nevědomým rytmem života. Dionýská estetika moderního německého tance byla silně ovlivněna Nietzschem a úzce spojena se sexuální svobodou. „Právě v tomto období [Laban] zdokonalil strategii, jak zajistit odkaz svých pedagogických myšlenek pěstováním silných eroticko-fyzických vztahů se svými studentkami,“ referuje Toepfer o volné lásce, která se v Asconě prosazovala. „Vytvořil si jakýsi harém oddaných žen, čímž dokázal, že Ausdruckstanz zahrnuje budování tajemné osobnosti s téměř hypnotickou kontrolou nad dynamickým osvobozeným tělem.“

Labanovy další aktivity sice přibrzdila 1. světová válka, ale i během ní vypracoval ve Švýcarsku základ prostorových a dynamických teorií vycházejících ze tří elementů pohybu: síly, prostoru a času. Koncem roku 1919 se Laban, vyčerpaný španělskou chřipkou šířící se celou Evropou, usadil v Norimberku a o rok později vydal první publikaci Die Welt des Tänzers (Svět tanečníka), která se stala hitem zejména v tanečních kruzích. Za největší přínos knihy se považovala choreosofia (choreo znamená v řečtině prostor pro tanec, sofia je moudrost, možné přeložit jako znalost prostoru). Laban svou taneční vizi realizoval nejprve v pohybových sborech tzv. choreutic, které chápal jako „logické a přirozené formy amatérského umění a pohybu“. Později využil nabídky z Národního divadla v Mannheimu, kde v roce 1921 inscenoval s tamním baletním souborem Bakchanálie ve Wagnerově Tannhäuserovi a Erste Epische Tanzfolge (První epickou taneční sekvenci). Do výstupů zapojil vlastní skupinu Tanzbühne Laban, s níž našel plodné působiště v Hamburku, kde inscenoval Faust Erlösung (Vykoupení Fausta), Der Schwingende Tempel (Kmitající chrám), přičemž vycházel ze skupinové improvizace na základě pohybových vzorců charakteristických pro tři typy tanečníků: vysokých, středních a malých.

Taneční praxe provázaná s teorií

V období mezi lety 1922–1924 byl Laban choreograficky nejaktivnější. Skupina hostovala po celém Německu, velký úspěch zaznamenala v Praze, Záhřebu a Grazu, přestože Kurta Joosse, jenž dostal nabídku vedení souboru v Essenu, musel rychle nahradit podstatně méně zkušený interpret. Laban soubor po bankrotu zredukoval a vytvořil menší Kammertanzbühne, zároveň pracoval na dvou nových publikacích: Des Kindes Gymnastik und Tanz věnoval pedagogům dětských skupin, v Gymnastik und Tanz se zaměřil na práci s dospělými. V témže roce 1926 vyšla Choreographie, v níž se zabýval konceptem dimenzionálního a diagonálního napětí, které dle něho utvářelo vnitřní strukturu pohybu.

Laban vycházel v teoriích z vlastní taneční praxe, ve svých produkcích účinkoval a experimentoval až do doby, než ho vážný úraz ruky v titulní roli tanečního dramatu Don Juan přinutil taneční kariéru ukončit (1927). Dlouholetá snaha zviditelnit moderní tanec a získat uznání a respekt přivedla Labana k uspořádání celonárodního kongresu tanečních umělců v rámci divadelní výstavy v roce 1927 v Magdeburgu. Jako iniciátor měl zásadní vliv na celou událost, která měla sjednotit roztříštěnou taneční komunitu, byť členem kongresové rady nebyl (seděli v ní Anna Pavlova, Oskar Schlemmer a Hanns Niedecken-Gebhard, hudební teoretik a operní režisér). Laban zde uvedl tři premiéry: satirické taneční divadlo Die Nacht (Noc), historií inspirovaný Ritterballet (Rytířský balet) a pohybový sbor Titán. Mary Wigman se cítila dotčená, neboť na kongresu mohla prezentovat pouze jedno dílo, a proto do Deutscher Tänzerbund (Unie německých tanečníků ustanovené v roce 1928) nevstoupila a založila vlastní platformu Deutsche Tanzgemeinschaft (Německá taneční společnost). Na druhém tanečním kongresu v roce 1928 Laban prezentoval taneční notaci nazvanou Kinetographie (také uváděna jako Labanotation), do níž svými poznatky přispěli již zmiňovaný Kurt Jooss, Sigurd Leeder, Dussia Bereska a dále Albert Knust, Gertrud Snell a Fritz Klingenbeck.

Koketování s nacisty

V roce 1930 se Laban z pozice nezávislého umělce dostal na post uměleckého vedení Baletního souboru Státní opery v Berlíně, kde se usadil o tři roky dříve a založil Choreographisches Institut. V divadle nejprve nastudoval Polovecké tance v Borodinově opeře Kníže Igor, později taneční vstupy do oper Richarda Strausse a Wagnera. V Německu v té době posílil své postavení a moc Adolf Hitler. Jooss a Leeder emigrovali, Laban zůstával ve fašisty ovládaném Berlíně, ovšem ocitl se na velmi tenkém ledu, o jehož podezřelém praskání se doposud mluví.

V roce 1934 Labanovi neprodloužili smlouvu ve Státní opeře, o odchodu z Německa ovšem neuvažoval, když s nacisty nezažil vážnější konflikt. Ani Lilian Karině a Marion Kant, autorkám vyostřené kritiky Hitler’s Dancers: German Modern Dance and The Third Reich označenou v Dance Theatre Journal „za vítanou publikaci a nezbytné čtení“, se nepodařilo najít archivní dokumenty, které by dokazovaly Labanovu otevřenou spolupráci s fašistickým režimem (Berghahn Books, 2003). Laban s nacistickou propagandou koketoval, byl pro fašistickou ideologii důležitý, byť se nikdy nestal členem nacistické strany. Jestliže se tvrdí, že Wigman nebo Gret Palucca přisluhovaly Hitlerovi z přesvědčení, někteří míní, že Laban tak činil z naivity. Pravděpodobně si myslel, že bude moci dále v Německu bez problémů fungovat, pokud přijme účast na festivalu organizovaném v prosinci 1934 v berlínském Volksbühne (Lidovém divadle).

Když se v Berlíně chystaly olympijské hry a spolu s tím i mezinárodní taneční festival a choreografická soutěž, Laban byl pověřen vedením a  slavnostním zahájením. V roce 1936 vytvořil ambiciózní choreografii pro tisíc účinkujících Vom Tauwind und der Neuen Freude (Z jarního vánku a nové radosti). Joseph Goebbels, ministr propagandy, ovšem o této masové produkci měl jinou představu, a tak po návštěvě generální zkoušky s Hitlerem uvedení zakázali. Olympijské hry se pak odehrály pod dohledem fašistických pohlavárů, vyčerpaný Laban odešel z Berlína do sanatoria a i přes jisté úlitby režimu ho sledovali jako nežádoucí osobu. Byl vyslýchán a nucen dokazovat nežidovský původ, odvolali ho z vedení Deutsche Tanzbühne.

Laban se snažil najít ztracenou fyzickou a duševní rovnováhu v německém klášteře Schloss Banz, kde se seznámil s Andreasem Dückem, který uplatňoval ve výuce dětí ve vlastní škole krystalografii a spirituální uvědomění. Ale temná mračna se nad Labanem stahovala, proto se rozhodl v roce 1937 zůstat v Paříži, kam mu pomohl vyjet za účelem taneční konference Rolf de Maré, ředitel Archives Internationales de Danse (Laban zde přednesl příspěvek Moderní taneční věda). Po Labanově emigraci byly jeho knihy v Německu zakázány včetně notace (zachovaly se jen dokumenty, které přechovávala jeho podporovatelka Marie Luise Lieschke).

V klidu Spojeného království

Ve Spojeném království se pak Rudolf Laban v roce 1938 ocitl zásluhou Kurta Joosse a zapojil se do výuky na jeho škole v Dartington Hall (Jooss ji založil spolu se Leederem). Poslední Labanovou životní partnerkou se stala Lisa Ullmann, která dostávala od svého mentora rady, jak vést taneční kurzy a dále rozvíjela Labanovy poznatky spolu s dalšími následovníky, kteří rozvíjeli Laban Movement Analysis (LMA). Na ní Laban spolupracoval s britskou žačkou Jean Newlove, která teorie svého guru popsala například v Laban for Actors and Dancers (1993); Laban for All (2004); Valerie Preston-Dunlop předala Labanův odkaz jako pedagožka a autorka desítky publikací (Rudolf Laban: An Extraordinary Life, Looking at Dances, Dance Books, 1998; Moving with the Times, Noverre Press, 2017). Warren Lamb vypracoval na základě LMA koncept Movement pattern analysis (MPA) a dynamickou kategorii flow; Ann Hutchinson Guest se stala uznávanou choreoložkou a notační systém popsala v publikaci Labanotation: The System of Analyzing and Recording Movement (Theatre Arts Books, 1954). John Hodgson se zabýval různými etapami Labanova života a jeho spisy, aby ukázal, že Labanovy myšlenky o lidském pohybu, jeho zvládnutí a ovládání jsou základním stavebním kamenem pro praktické pochopení toho, jak může lidské tělo prostřednictvím pohybu vytvářet krásu i čistotu (Mastering Movement: The Life and Work of Rudolf Laban, Routledge, 2001).

Na lepší výkonnosti dělníků v továrnách pracoval Laban ve 40. letech s Frederickem Lawrencem, manažerem v oblasti efektivity práce v průmyslu (vytvořili společně metodu Laban-Lawrence Industrial Rhythm), začal psát knihu Choreutics (vědecký systém zabývající se lidským pohybem, na základě vztahu člověka s okolním prostorem; choreutika určila 12 základních směrů pohybu odvozených od složitých matematických vzorců). Další z  teoretických systémů tzv. eucinetics (eukinetika) napomáhala zvýšení kontroly tanečníka nad pohybem (Laban vytvořil termín ze dvou řeckých kořenů – eu znamená krásný nebo harmonický a kinetikos pohyb).

Během posledních dvou desetiletí své kariéry Laban pojem opustil a přijal anglický termín Effort (Úsilí – udává dynamiku pohybu). Jeho zájmy směřovaly od tance k širšímu zájmu o lidský pohyb obecně. Jak sám napsal: „Úsilí člověka se viditelně projevuje v rytmu jeho tělesného pohybu. Je tedy nutné tyto rytmy studovat a vyčíst z nich prvky, které nám pomohou sestavit systematický přehled forem, jichž může úsilí v lidském jednání nabývat.“ V  roce 1947 vydal Laban stejnojmennou publikaci, kde svou teorii ještě více rozvinul. Počátkem 50. let přestěhoval Art of Movement Studio (založené roku 1948) z Manchesteru do Addlestone v Surrey, kde ho dále vedl s Lisou Ullmann.

Laban zůstával i přes povětšinou špatný zdravotní stav (nejspíše trpěl maniodepresí) činorodý, v závěrečné životní dekádě se intenzivně zabýval psychologií, propojení pohybu s emocemi a pocity zkoumal s Irene Champernowne, žačkou Carla Gustava Junga. Ještě za Labanova života, v roce 1954, vzniklo Laban Art of Movement Centre jako záruka uchování teoretikova odkazu; po jeho smrti 1. července 1958 bylo přejmenováno na Laban Centre for Movement and Dance.

Jméno tohoto bedlivého pozorovatele, empatického vnímatele lidských fyzických projevů, nese ve svém názvu řada dalších subjektů (Laban / Bartenieff Institute of Movement Studies, Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance) a  Labanovy principy pohybu zahrnuli do výukového procesu ve svých studiích jak Kurt Jooss v Německu, Sigurd Leeder ve Švýcarsku, Milča Mayerová v Čechách, tak Irmgard Bartenieff v New Yorku.

Laban s námi setrvává každý den, je v každém okamžiku lidského bytí, v sebemenším pohybu a ten, kdo se ponoří do jeho analytické teorie, může si odpovědět na otázku: „Kdy, kde, jak a proč se hýbeme a tančíme?“ Pro mě setkání s Labanovou pohybovou analýzou v rámci výcviku tanečně-pohybové terapie otevřelo dveře magického světa, který se skrývá za pohybem. Jako kdybych vstoupila do gotické katedrály, okenními vitrážemi pomalu prostoupily sluneční paprsky a náhle šlo vnímat a registrovat nejen ty výrazné, ale i ty nejnenápadnější barevné valéry nasvícených skleněných výplní. A to díky Labanovi.

Zdroje:

DAVIES, Eden. Beyond Dance: Laban’s Legacy of Movement Analysis. Brenchin Books Ltd., London, 2001.

Dictionnaire de la Danse, Larousse, 2008.

POLÁKOVÁ, Marta. Rudolf Laban – vizionár tanca a teoretik pohybu. RESERVA o. z., Bratislava, 2022.

https://labaninstitute.org/about/rudolf-laban/

https://www.trinitylaban.ac.uk/about-us/history/rudolf-laban/

https://www.britannica.com/biography/Rudolf-Laban

https://www.britannica.com/biography/Kurt-Jooss

https://movescapecenter.com/rudolf-laban-eukinetics/

https://www.berghahnbooks.com/title/KarinaHitlers

https://books.google.cz/books/about/Mastering_Movement.html?id=d_dcOS5zT1YC&redir_esc=y

https://www.cabinetmagazine.org/issues/36/turner2.php