Ohad Naharin – Setkání s přívětivým démonem

Nataša Novotná a Ohad Naharin. Foto: Soukr. archiv N.N.

Když jsem v roce 1997 nastoupila v Haagu do juniorského souboru NDT, v ročním plánu pro hlavní soubor byla na programu choreografie Ohada Naharina. My, co byli v souboru noví, jsme se samozřejmě těšili na to, že Ohad bude v domě, jelikož si své choreografie vždy interpretačně hlídá a je pokaždé nastudování přítomen. A pak ten den nastal. Do divadla vkročila dlouhým klidným krokem vysoká osoba v černém plášti a vše najednou jako by ztichlo. „The God”, jak mu přezdívali ti, co už měli tu čest s ním pracovat, s sebou nepochybně přináší specifickou auru. Není divu. Obsah jeho životního příběhu byl už tenkrát velice hutný.

Narozen v Izraeli 22. června 1952, první roky svého dětství prožíval v Kibbutzu Mizra. Sice v přátelském prostředí obklopen spoustou jiných dětí, ovšem za cenu odloučení od rodičů. V Kibutzu má každý své povinnosti. Jeho maminka, tanečnice a lektorka pohybové metody Feldenkrais a otec, psycholog a zároveň také herec, se proto rozhodli z komunity odejít a více se věnovat synovi. Ohad tak vyrůstal v uměleckém prostředí, skládal hudbu a psal povídky, jako dítě i maloval. Prakticky až na vojně, kde byl přiřazen k uměleckému souboru, který měl za úkol vojáky rozptýlit, což se vzhledem k probíhajícímu aktivnímu konfliktu nemohlo nezdát absurdní, zjišťuje že má talent pro choreografii. Až po vojenské službě, tedy ve svých 22 letech, se Ohad dostává k tanci.

Nejprve prošel tanečním školením přímo v souboru Batsheva Dance Company baronky Batshevy de Rotschild, kde si jej při návštěvě všimla Martha Graham. Ta jej pozvala do svého souboru v New Yorku. Ohad sice uměl pohyb bezvadně odpozorovat a napodobit, nicméně potřeboval nejprve získat taneční techniku. Zamířil proto rovnou do dvou tanečních škol. Docházel současně na Julliard School a do školy American Ballet Theatre, navíc se mu pedagogicky věnovali Maggie Black and David Howard.  

Po nevšedním setkání s Mauricem Béjartem, na ulici v New Yorku, dostal angažmá v jeho belgickém souboru. Představy o práci se slavným choreografem se nicméně diametrálně odlišovaly od reality a po jednom roce stráveném v Bruselu, se Ohad vrací do USA.

Nejenže New York je městem k zamilování, ale Ohad se tam také zamiloval do tanečnice Mari Kajiwara, v té době sólistky souboru Alvina Aileyho. Ta se stává jeho první ženou, od Aileyho odvážně odchází pracovat s Naharinem a spolupracuje s ním až do své smrti v r. 2001, kdy podlehla rakovině.

Naharin od svého choreografického debutu v r. 1979 ve studiu Kazuko Hirabayshiho, až do roku 1990 tvoří choreografie v USA i zahraničí, paralelně stále pracuje se svou skupinou v New Yorku. Zajímavé je, že Jiří Kylián v Nederlands Dans Theatre byl vůbec prvním uměleckým ředitelem velkého souboru, který Ohada oslovil s pozváním tvořit pro jeho tanečníky.

Po nelehkém rozhodnutí v roce 1990, Ohad spolu s Mari odcházejí do Izraele, kde se stává uměleckým šéfem Batsheva Dance Company. Současně také zakládá juniorský soubor Batsheva – The Young Ensemble. Pro jeho tvůrčí potenciál byl návrat do vlasti svým způsobem zásadní. Mentalita národa, jeho historie, a především současnost v kontextu ostatního světa, ovlivnily Ohadovu práci, která začala dostávat další obsahovou dimenzi, ač není nikterak popisná a působí především skrze čistou fyzikalitu, dynamiku, rytmus a textury pohybu.

Ohad měl a má o způsobu pohybu vždy svou představu a k té se snaží dostat. Jak postavením své choreografie, tak zpracováním svého materiálu, tedy tanečníků. Kodifikované taneční techniky  mohou vést ke stereotypní exekuci materiálu. Chcete-li to jinak, jako Ohad, musíte si získat hodně pracovité lidi, kteří jsou ochotni si přiznat zlozvyky a změnit je, přestože jste na ně mnohdy bolestně drsní a docela nevybíraví. Vtělená vášeň pro věc, kterou u Ohada upřímně vnímáte a logika jeho rozhodnutí, dá spousta věcem smysl. Máte tak před sebou dobrý vzor, pevného vůdce k diskusi, a navíc dobrého psychologa, protože on se opravdu pozorně dívá.

Tanec, když je tak blízko u země jako u Naharina, může hodně bolet a unavit a jako šéf musíte být schopen svým lidem nabídnout nějakou protiváhu. Podporu, zájem, přátelství, nový prožitek, nadšení… Dařilo se mu to a stále daří, což manifestuje svými nadupanými choreografiemi, které dnes přebírají nejlepší soubory světa.

Aby své tanečníky dostal tam, kam potřebuje, začal vyvíjet nový pohybový jazyk, který dostal jméno Gaga. Je to inovativní způsob tréninku, který vás skrze vlastní sebeprůzkum vede k umocnění pocitových vjemů a větší představivosti, prohloubí vaše vnímání formy a ukazuje cestu za komfortní zónu. Původně vychází z víry v sebe uzdravení. Jedno takové se totiž právě Ohadovi podařilo, když si asi ve třiceti letech pohmoždil páteř a nedostával od lékařů velké naděje na nápravu. Svědomitě pracoval na své biomechanice (postavení kostry, svalového řetězce a napětí), dokud se nedostavil výsledek. Ani tento by asi nebyl možný bez jeho důvtipu naslouchat, chytře spojovat už existující informace a využívat je s jakýmsi odlehčením pro benefit věci.

V roce 2018, po třiceti letech v čele souboru Batsheva Dance Company Ohad Naharin předal umělecké vedení a zůstává jako rezidentní choreograf. Kromě své rodiny, druhé ženy Eri Nakamura a dcery Nogy, se věnuje především vývoji Gaga a i vy máte možnost si s ním naživo vyzkoušet lekci (více na www.gagapeople.com).

Když jsme se tenkrát, před pětadvaceti lety, setkali, překvapilo mě, jak přátelský Ohad  je za svým mystickým pohledem a medovým basem. Sedává s námi tanečníky po zkoušce, zajímá se odkud pocházíme, jakou muziku posloucháme – to asi protože sám muziku studoval a celoživotně se jí věnoval. Mimo jiné skládal hudbu i pro své choreografie, vždy pod pseudonymem Maxim Waratt, což už dnes není tajemství. Nikdy neřešil mezigenerační rozdíl, naopak vyhledává vše nové. Hábit váženého mistra choreografie nasazuje jen tam, kde je to vhod, uvnitř zůstává nadšenou a skutečně hledající společenskou lidskou bytostí. Inspirativní! A tak mu přeji stále aktivní prostor mezi ušima a zdravou „svatou trojici“ – kostmi, masem a kůží.