Novoroční taneční odpoledne věnované památce Gustava Voborníka

9. 2. 2012 osobnosti

Autor Eva Krakešová

K uctění památky vzácného umělce a pedagoga Gustava Voborníka (13. 3. 1929 ve Strakonicich - † 24. 11. 2011 v Praze) uspořádala Společnost tanečních pedagogů v sobotu 21. ledna v Salesiánském divadle taneční představení. Tančilo 15 skupin jak z Prahy, tak z krajů ČR. Všem účinkujícím, od těch nejmenších až po dospělé studenty, se podařilo vyjádřit panu Gustavu Voborníkovi, jehož velká fotografie ozdobená kyticemi květin byla umístěna vedle jeviště, hold jeho umělecké práci a úctu k jeho laskavé a srdečné osobnosti.

Gustav Voborník byl zakládajícím členem Československého souboru písní a tanců. V letech 1948–1950 se zúčastnil soustředění tohoto souboru v Kvasicích na Moravě, kde se soubor připravoval na profesionální činnost. V ČSNPT tančil až do roku 1959, kdy přijal angažmá v Národním divadle v Praze a zároveň začal studovat na taneční katedře AMU obor choreografie. Skloubit obojí bylo velmi náročné, protože tančil průběžně 16 představení měsíčně, na př. v Kamenném kvítku, v Dafnisovi a Chloé, Legendě o lásce aj. V té době spolupracoval i s činoherními divadly: v Hradci Králové to byl muzikál Večer tříkrálový, v Divadle Na Vinohradech Šest žen Jindřicha VIII.

Od r. 1966 působil Voborník jako šéf baletu a choreograf v Ústí nad Labem ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého (později Městské divadlo v Ústí nad Labem, dnes Severočeské divadlo opery a baletu Ú. n. L.). Nastudoval zde Viktorku, Třírohý klobouk, Baladu o námořníkovi, Podivuhodného mandarina a Bachčisarajskou fontánu. Po půldruhém roce svou činnost v Ústí ukončil a odjel s Laternou magikou do USA, do San Antonia, kde byla Laterna angažována v rámci Hemisféry 68. Voborník v programu tančil s Dariou, zlatovlasou, půvabnou dívkou, sólistkou Laterny magiky, s kterou se seznámil při studiu na AMU. Do San Antonia již jeli jako manželé.

Když se Voborník vrátil do vlasti, nastala jeho nejvýznamnější umělecká éra. Přijal angažmá jako šéf baletu a choreograf v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Pracoval zde třináct roků. Na tato léta vzpomínal:
„Bylo to nejkrásnější období mého života, naplněné spoustou nádherné práce. Za dobu mého působení v Plzni jsem mimo choreografie bezpočtu tanečních vložek v operách, operetách a činohrách uvedl přes třicet baletů, např. Slunečnici, Slovanské tance, Radegasta, Nokturno u fontány, Viktorku, Petrušku, Čerta na vsi, Louskáčka, Dům doni Bernardy atd. Největší úspěch u obecenstva měly balety Carmen, Gajané, Marná opatrnost a Anna Karenina.“

Od roku 1981–1990 Voborník působil opět v ČSSPT. Pro soubor vytvořil několik nezapomenutelných tanečních obrazů, např. Šest českých tanců z klavírního cyklu B. Smetany a Šest lašských tanců L. Janáčka. Svou choreografickou tvorbu rozšířil o taneční pohádky pro děti a mládež: Nebude vojna, nebude, Čertův prsten a Střevíček pro lásku.

V roce 1990 se stal prvním předsedou „Společnosti tanečních pedagogů“ STAP, první nezávislou profesní organizací po revoluci, kterou svou osobností uvedl do společenství taneční komunity. Dětem a mládeži se věnoval i době, kdy již mohl odpočívat a těšit se z plodů své práce.
Od r. 1994 do r. 2005 působil jako pedagog a choreograf v soukromé Taneční škole Jany Tomanové v Praze. Jeho žáci ho zbožňovali. Tance, které s nimi nastudoval, byla pravá umělecká díla. Kromě klasického repertoáru to byly Dvořákovy Slovanské tance, Janáčkovy Laššké tance aj. Dodnes zůstaly v kmenovém repertoáru školy.

Gustav Voborník se zapsal do duší všech, kteří ho znali. Novoroční taneční odpoledne uspořádané Společností tanečních pedagogů bylo důstojnou vzpomínkou na tohoto vynikajícího umělce a pedagoga.
zúčastnily se tyto školy a taneční skupiny:
Taneční škola Jany Tomanové, ZUŠ Praha - Stodůlky, ZUŠ Praha 5, ZUŠ Praha 4 - Dunícká, ZUŠ Kolín, ZUŠ Úpice, ZUŠ Chrudim, ZUŠ Nové Strašecí a Saltum dare, Hotapáček, ZUŠ Příbram, ZUŠ Dobříš, Fridolín TŠ Hes, MJ Studio a Hotapo.

Salesiánské divadlo v Praze, 21. ledna 2012 ve 13 hod.