Múza Gabzdyla i Machova, paní Věra Ždichyncová, se dožívá významného výročí

Popelka - 15.03.1952 (N. Sobotková, V. Ždichyncová, N. Hajdašová). Foto: Archiv ND

Od 1. srpna 1948 se stala členkou baletu Národního divadla v Praze. To znamená, že zažila všech pět sezon šéfa baletu a choreografa Saši Machova, který se snažil ve své dramaturgii i režii vytvořit osobitý český balet. Věra Ždichyncová vynikla především ve výrazových rolích, charakterních úlohách, kde mohla uplatnit cit pro dramatičnost postav i děje. Machov jí svěřil několik obsahově náročných rolí – Macechu v Popelce, Chůvu v Romeovi, Kněžnu v Labutím jezeře, Rollerku ve Filosofské historii, Vosu v Šípkové Růžence aj. V důsledku politické perzekuce toto období skončilo tragicky, když v roce 1951 Machov dobrovolně svůj život ukončil. Další vedení baletu Národního divadla bylo svěřeno sólistům baletu Vlastimilu Jílkovi a pak Antonínu Landovi.

Od roku 1951 vedla paní Ždichyncová jak sborové, tak sólové tréninky a stala se asistentkou choreografa. Ve stejné době studovala při zaměstnání taneční pedagogiku na AMU. Studium absolvovala v roce 1956. Na HAMU pak téměř třicet let vyučovala metodiku klasického tance. Její absolventi dnes vyučují a působí ve všech divadlech, konzervatořích, tanečních učilištích u nás i v zahraničí. S prof. Olgou Páskovou je spoluautorkou učebnice Základy klasického tance – didaktické knihy určené studentům pedagogiky tance na HAMU.

V období let 1966–1983 působila v Národním divadle ve funkci baletní mistryně a asistentky choreografie. Protože jsem tuto milou a vždy dokonale profesionálně připravenou dámu během příprav či zkoušek na novou inscenaci v Národním divadle mnohokrát osobně zažil, mohu potvrdit, že byla vždy oporou choreografa a pro tanečníky zasvěceným rádcem.

Tento článek vznikal za písemné pomoci oslavenkyně a při setkání s jejím synem, mým dobrým kamarádem a kolegou z Národního divadla, dlouholetým sólistou baletu Pavlem Ždichyncem. Za pomoci internetu jsem získal data o jeho mamince, ale bylo velmi dobře, že jsem tyto získané informace s Pavlem konzultoval. Objevili jsme totiž na stránkách archivu ND, že „v letech 1931–1941 byla sólistkou baletu Státního divadla Ostrava“. Vzhledem k termínu narození paní Ždichyncové v roce 1922 by to znamenalo, že v Ostravě působila od svých devíti let! Chybička se vloudila…

Jako sólista baletu Národního divadla byl Pavel Ždichynec skvělým interpretem obsahově motivovaných rolí. Pamatuji se na náš souboj v Romeovi, kdy Pavel byl skvělým Tybaltem a já Merkuciem, který se v souboji musel reálně bránit, jinak bych se nemusel dožít konce představení. Nebo když jsem provázel slavného francouzského karikaturistu Jeana Effela při jeho návštěvě premiéry baletu Stvoření světa, byl výkonem a podobou Čerta Pavla Ždichynce vskutku nadšen. Dokonce nabyl přesvědčení, že čerta vlastně nakreslil podle jeho podoby. Proč o tom píši? Ptal jsem se Pavla, zda jeho taneční projev je vlastně jakýmsi dědictvím po mamince, kterou celé mládí měl možnost sledovat v různých tanečních rolích. Tuto kontinuitu ve vnímání tanečního divadla mi Pavel jednoznačně potvrdil.

Na závěr mi dovolte připomenout, že paní profesorka Věra Ždichyncová získala Cenu Thálie 2010 za celoživotní taneční mistrovství zcela oprávněně a do dalších let jí upřímně přeji pevné zdraví a radost ze života.  

Zdroje
HA: Ceny Thálie – výroční ocenění Herecké asociace. Dostupné [on-line] na: http://ceny-thalie.cz/historie.php [cit. 7. února 2017].
Magazín Cen Thálie, 2010.
Věra Ždichyncová [heslo]. In: Královské české zemské a Národní divadlo, založeno 1868. Soupis repertoáru od roku 1883. Web Archivu Národního divadla. Dostupné [on-line] na: http://archiv.narodni-divadlo.cz/dokument.aspx/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=4346&pn=456affcc-f402-4000-aaff-c11223344aaa [cit. 6. února 2017].
Konzultace s Pavlem Ždichyncem.
Výpis činnosti napsaný Věrou Ždichyncovou.