Ivanka Kubicová
Taneční vzdělání Ivanka Kubicová, narozená v roce 1946 v Praze, zahájila studiem na Taneční konzervatoři Praha v letech 1960–1965, kde si uvědomila, že je jí bližší estetika jiných tanečních technik než klasického baletu. V rámci informačních seminářů, které pořádala její profesorka novodobého tance Věra Urbánková, se seznámila se základními principy techniky Marthy Graham. Ta ji zaujala natolik, že o několik let později, když hostovala jako tanečnice v Československém státním souboru písní a tanců v Londýně, projevila zájem o studium v London School of Contemporary Dance. Byla přijata a strávila tam následující čtyři roky (1968–1972).
Po návratu ze zahraniční stáže se v sedmdesátých letech začala významně podílet na uvedení technik amerického modern dance do československého prostředí formou seminářů a workshopů. Konkrétně se zaměřila na techniku jazzového tance a techniku Marthy Graham.
Významná a velmi přínosná byla v období normalizace její pedagogická činnost v rámci aktivit Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy v Praze (VUS). Od sedmdesátých let poskytovalo toto malé taneční těleso mladým choreografům a amatérským nadšencům prostor pro alternativní tvorbu, pro hledání nových cest, možností i výrazových prostředků. Také zásluhou Ivanky Kubicové dosáhl tento soubor vysoké interpretační úrovně, prezentované v mnoha zajímavých a umělecky kvalitních představeních.
Od roku 1976 bylo její jméno úzce spjato především s katedrou tance na HAMU, kde výrazně podpořila emancipaci tohoto oboru. V letech 1993–2011 zde působila v pozici vedoucí katedry tance. Během dlouhé pedagogické praxe vychovala a ovlivnila řadu výrazných pedagogických osobností a tanečních interpretů, z nichž mnozí našli uplatnění i v zahraničí, například Eva Černá, Jan Kodet, Pavlína Černá, Lenka Vagnerová či Tereza Bonnet-Šenková. V roce 2003 byl Ivance Kubicové udělen titul profesorka.
Opomenout nelze ani její bohatou choreografickou tvorbu. Pro VUS vytvořila mimo jiné velmi oceňované Trojkoncertino na hudbu Alexeje Frieda (1983), ale spolupracovala i s profesionálními uměleckými soubory, například s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého, s Baletem Československé televize, s Národním divadlem v Praze či se Severočeským divadlem v Ústí nad Labem. Sama si nejvíce cení tria Sonatina drammatica na hudbu Alexeje Frieda, jež bylo součástí komponovaného večera v Národním divadle v Praze (1990). O devět let později přenesla zmiňované a kritikou velmi kladně hodnocené trio do Ústí nad Labem, kde zároveň nastudovala Svěcení jara Igora Stravinského. Její Carmina Burana Carla Orffa, původně určená pro japonskou Kasai Dance Company v Tojamě, je dnes na repertoáru souboru Bohemia Balet.
Je také autorkou několika desítek choreografií velkého žánrového rozpětí pro řadu hudebních pořadů určených pro Československou televizi. V devadesátých letech se podílela na několika muzikálových inscenacích, například titulech Pěna dní, Jesus Christ Superstar, Kocour v botách, Evita, Kniha džunglí a Starci na chmelu.
Děkuji, paní profesorko, za všechny vaše studenty a kolegy, které jste inspirovala a motivovala na vaší cestě tvůrčího a pedagogického úsilí, a přeji vám, aby vám síla povzbuzovat mladé tvůrce ještě dlouho vydržela – bez vás by jistě mnoho umělců nedošlo za svým snem.
Zdroj
Opavská, Andrea: Český současný tanec v devadesátých letech 20. století. Disertační práce. Praha, HAMU 2015, s. 242.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace