Ivanka Kubicová
Taneční vzdělání Ivanka Kubicová, narozená v roce 1946 v Praze, zahájila studiem na Taneční konzervatoři Praha v letech 1960–1965, kde si uvědomila, že je jí bližší estetika jiných tanečních technik než klasického baletu. V rámci informačních seminářů, které pořádala její profesorka novodobého tance Věra Urbánková, se seznámila se základními principy techniky Marthy Graham. Ta ji zaujala natolik, že o několik let později, když hostovala jako tanečnice v Československém státním souboru písní a tanců v Londýně, projevila zájem o studium v London School of Contemporary Dance. Byla přijata a strávila tam následující čtyři roky (1968–1972).
Po návratu ze zahraniční stáže se v sedmdesátých letech začala významně podílet na uvedení technik amerického modern dance do československého prostředí formou seminářů a workshopů. Konkrétně se zaměřila na techniku jazzového tance a techniku Marthy Graham.
Významná a velmi přínosná byla v období normalizace její pedagogická činnost v rámci aktivit Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy v Praze (VUS). Od sedmdesátých let poskytovalo toto malé taneční těleso mladým choreografům a amatérským nadšencům prostor pro alternativní tvorbu, pro hledání nových cest, možností i výrazových prostředků. Také zásluhou Ivanky Kubicové dosáhl tento soubor vysoké interpretační úrovně, prezentované v mnoha zajímavých a umělecky kvalitních představeních.
Od roku 1976 bylo její jméno úzce spjato především s katedrou tance na HAMU, kde výrazně podpořila emancipaci tohoto oboru. V letech 1993–2011 zde působila v pozici vedoucí katedry tance. Během dlouhé pedagogické praxe vychovala a ovlivnila řadu výrazných pedagogických osobností a tanečních interpretů, z nichž mnozí našli uplatnění i v zahraničí, například Eva Černá, Jan Kodet, Pavlína Černá, Lenka Vagnerová či Tereza Bonnet-Šenková. V roce 2003 byl Ivance Kubicové udělen titul profesorka.
Opomenout nelze ani její bohatou choreografickou tvorbu. Pro VUS vytvořila mimo jiné velmi oceňované Trojkoncertino na hudbu Alexeje Frieda (1983), ale spolupracovala i s profesionálními uměleckými soubory, například s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého, s Baletem Československé televize, s Národním divadlem v Praze či se Severočeským divadlem v Ústí nad Labem. Sama si nejvíce cení tria Sonatina drammatica na hudbu Alexeje Frieda, jež bylo součástí komponovaného večera v Národním divadle v Praze (1990). O devět let později přenesla zmiňované a kritikou velmi kladně hodnocené trio do Ústí nad Labem, kde zároveň nastudovala Svěcení jara Igora Stravinského. Její Carmina Burana Carla Orffa, původně určená pro japonskou Kasai Dance Company v Tojamě, je dnes na repertoáru souboru Bohemia Balet.
Je také autorkou několika desítek choreografií velkého žánrového rozpětí pro řadu hudebních pořadů určených pro Československou televizi. V devadesátých letech se podílela na několika muzikálových inscenacích, například titulech Pěna dní, Jesus Christ Superstar, Kocour v botách, Evita, Kniha džunglí a Starci na chmelu.
Děkuji, paní profesorko, za všechny vaše studenty a kolegy, které jste inspirovala a motivovala na vaší cestě tvůrčího a pedagogického úsilí, a přeji vám, aby vám síla povzbuzovat mladé tvůrce ještě dlouho vydržela – bez vás by jistě mnoho umělců nedošlo za svým snem.
Zdroj
Opavská, Andrea: Český současný tanec v devadesátých letech 20. století. Disertační práce. Praha, HAMU 2015, s. 242.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?