Hans van Manen - Devadesátiny nizozemské choreografické legendy

Hans Van Manen. Foto: Erwin Olaf.

Autor Zuzana Rafajová

Díla Hanse van Manena charakterizuje několik proměnných – čistota, důraz na eleganci linií tanečníkova těla, neokázalost, muzikalita. Tvořil v době velkých drambaletů – ať už se podíváme na jakoukoli stranu tehdejších sfér zájmu – kdy vznikala obrovská výpravná díla MacMillana, Cranka, Grigoroviče a dalších. Van Manen se těmto tendencím vyhnul, a jakkoli se opíral stále o principy klasické taneční techniky, vydal se směrem abstrakce, čerpal z bohatého hudebního odkazu skladatelských velikánů (Bach – Opus Lemaitre, Klaviervariationen, Fantasia; Mozart – Andante; Beethoven – Grosse Fuge, Adagio Hammerklavier; Stravinskij – Three Movements, Svěcení jara; Hindemmith – Opening; Satie – Trois Gnosiennes; Cage – Twilight ad.) a experimentoval obdobně jako jiní jeho současníci, Béjart či Tetley, s propojováním principů klasického baletu a moderních tanečních technik, k čemuž mu jistě pomohlo i angažmá v Nederlands Dans Theater.

Narodil se ve městě Amstelveen v roce 1932 a své první taneční vzdělání získal u Sonii Gaskell a Françoise Adret. Na začátku své interpretační kariéry se dostal mimo jiné i do nově založeného souboru Rolanda Petita Ballets de Paris a již v polovině 50. let minulého století se pustil poprvé do choreografické práce (jeho první dílem byl balet Ole, Ole, la Margarita z roku 1955).

Z Petitova souboru se přesunul zpět do rodného Nizozemska, kde svůj život spojil se dvěma nejvýznamnějšími tělesy – HET Nationale a Nederlands Dans Theater. V NDT nejprve působil jako tanečník, velice záhy rovněž jako choreograf a následně umělecký šéf (1961–1971), na místo činu se vrátil o sedmnáct let později jako rezidenční choreograf a působil zde až do roku 2003. Pracoval jak s hlavní skupinou NDT 1, tak s mladými nadějemi z NDT 2 i zkušenými umělci z nyní již neexistujícího NDT 3; během své kariéry vytvořil pro soubor přes 60 titulů (Five Sketches, Mutations, Two Gold Variations, Two Faces, Simple Things nebo Monologue, Dialogue).

Van Manenovým druhým významným působištěm byl již zmíněný klasický baletní soubor HET Nationale. Do něj nastoupil jako choreograf v roce 1973 a setrval tam celých 14 let, aby se následně vrátil ve svých třiasedmdesáti letech roku 2005 a působil coby residenční choreograf dodnes (z děl jmenujme např. Dafnis a Chloe, Adagio Hammerklavier, Svěcení jara, Five Tangos, Tears).

Nikdy netvořil příběhové balety. Sám uvádí, že nemá rád vyprávění pomocí baletní pantomimy a gest. Neznamená to však, že by jeho díla byla prosta emocí a lidských vztahů, možná právě naopak. Soustředí se na jejich klíčové principy, atmosféru, energii, konflikty, které zobrazuje v promyšlených pohybových i prostorových strukturách s důrazem na dokonalost tančícího těla – jeho ladnost i sílu, křehkost i atletičnost.

Během nesmírně dlouhé a obdobně bohaté kariéry se van Manenovi povedlo vytvořit přes 120 titulů a spolupracovat s tanečními hvězdami napříč generacemi i žánry – tvořil pro Coleen Davis, Sol León či Sabine Kupferberg, stejně jako pro Anthonyho Dowella, Marciu Haydée, Rudolfa Nurejeva nebo Ulianu Lopatkinu. Kromě tvorby pro jeviště se věnoval rovněž tanci pro kameru a televizi, úspěchy sklízel také jako fotograf.

Za své umělecké úspěchy obdržel van Manen řadu ocenění a vyznamenání – mezi nimi Prix Benois de la Danse za celoživotní přínos (2005) či hodnost Commandeur in de Orde van de Nederlandse Leeuw (rytíře Řádu nizozemského lva, 2007), je rovněž patronem Nationale Balletacademie (nizozemské Národní baletní akademie) a členem Akademie van Kunsten (Akademie umění).

Rok 2022 se v jeho rodném Nizozemsku nese ve jménu velkých oslav. Soubor HET Nationale uspořádal v červnu velký Hans van Manen Festival, jehož se zúčastnili tanečníci nizozemských souborů HET Nationale, NDT 1 a 2, Introdans a jejich kolegové z Das Stuttgarter Ballet, Wiener Staatsballett nebo Ballet am Rhein Dusseldorf. A oslavy letos ještě zdaleka nekončí…

zdroje:

oxfordreference.com

operaballet.nl

ndt.nl

danceicons.org