Hana Machová-Jureczková – Skromná dáma a osobitá choreografka

Dnes, 16. září, se dožívá devadesáti let choreografka Hana Machová-Jureczková, která si až do dnešních dnů uchovává neobyčejnou duševní i fyzickou svěžest. To potvrzují i její časté návštěvy divadel a zvláště tanečních představení. Těžko jedním slovem jubilantku charakterizovat jako tvůrce i jako člověka. Napadá mě pracovitost, humor, dobrosrdečnost, inteligence, laskavost, obětavost, empatie, skromnost. Ale přece jen – POCTIVOST. Poctivost v přípravě, v práci, k autorům, v jednání s podřízenými i s přáteli, ale i sama k sobě. Ta se prolíná celým jejím životem. Mladým její jméno už asi mnoho neřekne, ale pro nás, kteří jsme měli možnost pracovat pod jejím vedením a posléze jsme se stali jejími přáteli, znamenají její umělecká činnost a lidské vlastnosti mnoho z výše řečeného. Pro některé se stala i jejich profesním vzorem.

16. 9. 2020 osobnosti

Hana Machová-Jureczková. Foto: Vilém Faltýnek.

Autor Zdeněk Prokeš

Hana Machová-Jureczková patřila do prvého ročníku nově otevřeného tanečního oddělení Státní konzervatoře v Praze, kterou absolvovala v roce 1949. Choreografickou odbornost si doplňovala během taneční kariéry stážemi především jazzového tance v Kolíně n. Rýnem (A. Ailey a F. Wagener). Její první sólové angažmá bylo v Ústí nad Labem (1949–1958), kde prošla dráhou od lyrických partů přes dramatické k charakterním a komickým rolím v choreografiích Laurette Hrdinové a Josefa Judla, např. Smrt ve Špalíčku, Zerbinetta v Maškarádě, Čarodějka v Labutím jezeře, Zarema v Bachčisarajské fontáně, Primaballerina v. v. v Plesu kadetů, titulní role v Šeherezádě, Královna ve Sněhurce.

Pak už se plně soustředila na choreografii. Nejprve jako šéfka baletu v Opavě (1958–1962), pak v Hudebním divadle Karlín (1963–1970) a opět v Ústí nad Labem (1977–1988). V letech 1970–1977 působila ve svobodném povolání. Byla choreografkou s výrazným, osobitým a racionálním pohybovým slovníkem, klasiku obohacovala prvky novodobých tanečních technik. Její práce se vždy vyznačovala pečlivou přípravou a vysokou muzikalitou. Dramaturgii přizpůsobovala stavu souboru, orientovala se na původní česká díla a novinky, dbala na režijní proporce a herecké dotváření rolí.

V Opavě nastudovala např. Coppélii, Louskáčka, původní premiéru Nové Odysseji V. Brunse, Nikotinu, Lašské tance, Dona Juana V. Kašlíka, Prométhea. V Karlíně se věnovala, s obrovským citem pro swingový a jazzový tanec (její synkopické a rytmicky obtížné choreografie byly proslulé), především muzikálům Kiss me Kate, Hello Dolly!. V Brně uvedla např. muzikál Malá noční hudba H. Macourka, v Liberci pohostinsky choreografovala Vola na střeše a Pulcinellu. Spolupracovala i s dalšími operními i činoherními divadly, např. v Brně, Plzni, pražském Semaforu, a podílela se také na velké řadě televizních pořadů.

V Ústí nad Labem uvedla Ferdu Mravence, českou premiéru Kaliakry, Návrat ztraceného syna a Dona Juana V. Kašlíka, Popelku, Symfonii V. Jírovce, Z pohádky do pohádky, Novou Odysseu, O loupežníku Rumcajsovi, Sluhu dvou pánů, Prométhea, Hirošimu, Louskáčka, Radúze a Mahulenu, Lašské tance, Čerta na vsi aj., připravila i několik výchovných pořadů (Jak se dělá balet, Péťa a vlk). Po odchodu z Ústí nad Labem ještě spolupracovala s řadou českých divadel na choreografiích oper a operet.

Za svou uměleckou činnost byla oceněna tvůrčími prémiemi Českého literárního fondu (1967 a 1981) a Pamětní medailí Ministerstva kultury (1983).

Při příležitosti dnešního vzácného jubilea Hany Machové-Jureczkové je třeba především poděkovat za její celoživotní práci ve prospěch českého baletu a popřát do dalších let hlavně pevné zdraví, hodně radosti a pohody!