Christopher Wheeldon. Foto: Angela Sterling.
Alenka v říši divů, Zimní pohádka, Popelka, Američan v Paříži, Within the Golden Hour, Polyphonia… Jen několik z nejznámějších a nejúspěšnějších děl Christophera Wheeldona, která ukazují jeho umělecký a žánrový rozptyl od dějových baletů přes symfonické taneční kusy až po muzikálové tituly. Současný residenční umělec The Royal Ballet, bývalý sólista a residenční choreograf New York City Ballet žije téměř třicet let mezi New Yorkem a Londýnem, pracuje s předními baletními soubory, jeho díla uvádí v Hamburku, Moskvě, San Franciscu, Tokiu nebo Torontu, současně se prosadil jako úspěšný broadwayský choreograf ověnčený hned dvěma cenami Tony. A nebýt Marné opatrnosti Fredericka Ashtona, a především tance slepic v prvním dějství, možná by nic z výše uvedeného ani nebyla pravda…
Christopher Wheeldon se narodil 22. března 1973 v Yeovil v hrabství Somerset, kde se v osmi letech začal věnovat tanci. Chlapců, jak bývá obvyklé, nechodilo do baletních hodin mnoho, o to rychleji vynikl Wheeldonův talent a mladý tanečník brzy nastoupil do londýnské Royal Ballet School. V roce 1991 byl vyslán na prestižní Prix de Lausanne, kterou, proti vlastnímu přesvědčení, vyhrál s variací Jamese z baletu La Sylphide. Po absolutoriu získal angažmá v souboru The Royal Ballet, nicméně jeho kariéru hned v počátku zastavilo zranění. Během domácí rekonvalescence narazil v televizi na reklamu na vysavač, která lákala na možnost výhry v podobě letenek do New Yorku, a jelikož mu štěstí přálo, doopravdy byl vybrán a odletěl za Atlantik.
Během týdenního pobytu navštívil i trénink New York City Ballet, kde si jej všiml tehdejší šéf souboru Peter Martins, mladému Christopherovi nabídl smlouvu a začal se rodit americký sen. V roce 1998 byl Wheeldon již sólistou, měl za sebou interpretační zkušenosti z mnohých baletů George Balanchina, povedlo se mu přímo na sále ještě pracovat s Jeromem Robbinsem, který pro něj stihl vytvořit několik rolí, a současně rozvíjel vlastní choreografickou kariéru započatou již v mládí během studia díky pobídkám uměleckého šéfa Martinse. První velkou choreografií pro tanečníky NYCB se staly Slovanské tance na výběr ze stejnojmenného dvojcyklu Antonína Dvořáka, brzy následovala Polyphonia s hudbou Györgyho Ligetiho, která Wheeldonovi skutečně otevřela dveře do světa, a začalo být jasné, že zmínka v jedné z prvních kritik, že choreograf je zatím sice nevybroušený, ale potenciální diamant, má pevné základy.
S taneční interpretační kariérou se Christopher Wheeldon rozloučil roku 2000 rolí jednoho z námořníků ve svém oblíbeném Fancy Free J. Robbinse a o rok později byl jmenován residenčním choreografem NYCB. Brzy následovaly nabídky ze San Francisca či Londýna, Wheeldon tvořil pro primabaleríny jako Wendy Whelan nebo Darcey Bussell, byl mladý, talentovaný, vyhledávaný, a tak se roku 2007 rozhodl založit vlastní soubor Morphoses/The Wheeldon Company. Jenomže záhy na scénu vstoupila ekonomická krize, jež nevyhnutelně dopadla i na nově budované umělecké těleso, a Wheeldon nakonec soubor, který již stihl spolupracovat se jmény jako William Forsythe, Paul Lightfoot, Sol León nebo Alexej Ratmanskij, po slabých třech letech opustil.
Nicméně v kapse už měl smlouvu s The Royal Ballet na nový celovečerní dramatický balet. První po téměř dvaceti letech, což se v souboru úzce spjatém s tvůrčími jmény Fredericka Ashtona a Kennetha MacMillana zdálo dvakrát kritické. Kolem Wheeldona, který za sebou již měl vlastní celovečerní produkce Labutího jezera a Snu noci svatojánské, se utvořil tým sestávající ze skladatele Jobyho Talbota a scénografa Boba Crowleyho a dal vzniknout Alence v říši divů, fenoménu, který si získal diváky po celém světě (recenze zde). Tak se začala psát historie Wheeldonových výpravných baletů – na Labutí jezero a Sen noci svatojánské, tedy tituly s již existujícími partiturami a librety, navázala Popelka pro Het Nationale (recenze zde) a Louskáček pro Joffrey Ballet, originální původní inscenace rozšířila Zimní pohádka (recenze zde) a Jako voda na čokoládu (recenze zde) pro The Royal Ballet (vždy ve spolupráci s Talbotem a Crowleym).
V roce 2007 byl Wheeldon prvním britským choreografem, který vytvořil nový balet pro Velké divadlo v Moskvě, kam jej pozval Alexej Ratmanskij. Vznikl jednoaktový balet Misericordes/Elsinore inspirovaný Shakespearovým Hamletem. Střet Wheeldonovy pro tehdejší ruský soubor značně neortodoxní metody tvorby, která stála na improvizaci i vzájemné komunikaci a hledání společných řešení, s divami přední baletní scény uvyklými na direktivní choreografický přístup zachytil dokument Strictly Bolshoi, který byl následně oceněn i cenou Emmy.
Kromě velkých baletních scén Wheeldona přitahuje i svět hudebního divadla a broadwayského muzikálu. Poprvé se s ním setkal jako choreograf v roce 2002 díky Sweet Smell of Success, který i přes sugestivní název nebyl příliš úspěšný. Chuť si však vylepšil jako choreograf a režisér Američana v Paříži, divadelní verze slavného filmu z roku 1951 s hudbou George Gershwina, který Wheeldonovi přinesl jeho první cenu Tony. Druhá přibyla v minulém roce, kdy se premiéry po odkladech kvůli pandemii covidu-19 dočkal muzikál MJ: The Musical o Michaelu Jacksonovi.
Vedle cen Tony je Wheeldon zatím držitelem i dvou Prix Benois de la Danse za Popelku a Zimní pohádku či Olivier Award za balet Aeternum a Polyphonia. V roce 2016 byl titulován řádem Officer of the Order of the British Empire (OBE). Jako choreograf se podílel rovněž na závěrečném ceremoniálu letních olympijských her v Londýně v roce 2012, kde jako fénix vystoupila legendární Darcey Bussell, a svůj tvůrčí otisk zanechal na dnes kultovním tanečním filmu Center Stage.
Samotný Wheeldon říká, že k radikálnímu kroku skončit s interpretační kariérou ve stále celkem raném věku ho vedla slova Kennetha MacMillana, který rozpoznav jeho talent, kladl tehdy mladičkému Christopherovi na srdce, aby své choreografické umění rozvíjel a neustále na něm pracoval. „A taky jsem zjistil, že nejsem moc dobrý taneční partner,“ komentuje to dnes choreograf. „Možná proto jsou duety v mých baletech centrem pozornosti, asi cítím potřebu to nějak kompenzovat.“
Na kontě má k dnešnímu dni Christopher Wheeldon desítky baletů – celovečerních, jednoaktových, dějových i symfonických (jako Within the Golden Hour, Danse à Grande Vitesse nebo Corybantic Games), velkolepě roztančených velikými sbory i intimně křehkých, zcela nenápadných v jemných duetech (jako After the Rain nebo můj osobně nejoblíbenější Us).
Celoživotně bojuje za myšlenku, že balet není umění pro výlučnou skupinu diváků, kteří musí být vybaveni znalostí speciálního kódu pro porozumění dané umělecké formě. Tvrdí, že balet může být svěží a sexy. A nezůstává jen u slov, ale snaží se naplňovat nápis z jednoho ze svých triček – Přestaň držkovat a začni revoluci!
Zdroje:
Videorozhovor Emmy Kauldhar s Christopherem Wheeldonem pro Dance Europe
https://www.youtube.com/watch?v=4yw1e3K7G0U
Encyklopedie Britannica
www.britannica.com
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace