Ana Laguna – Nezaměnitelná tanečnice se španělským temperamentem

Ana Laguna. Foto: Wiki Commons.

Autor Lucie Dercsényi

Ana Laguna se ovšem narodila podstatně později, 16. května 1954 v Zaragoze, kde si ve stejném roce otevřela taneční školu Marie de Ávila, ve Španělsku známá tanečnice, v letech 1951 a 1952 sólistka Ballet de Barcelona. U ní získala Laguna taneční základy, ale své rodiště záhy opustila, když v devatenácti letech podepsala smlouvu v Cullberg Ballet. Jak se ukázalo, byl to krok osudový, ve stockholmském souboru se totiž seznámila s Matsem Ekem, synem slavné Birgit Cullberg (1908–1999), první dámou švédské taneční scény, tanečního divadla, ovlivněné studiem u Kurta Joosse a jeho tvůrčím mottem: „Nikdy žádný pohyb, který neslouží argumentu, žádné ozdobné kroky.“

Její syn Mats Ek (1945) nejenže pokračoval v jejích šlépějích, vystudoval klasický a moderní tanec, ale i dramatické umění a svou profesní kariéru začínal jako režisér v loutkovém divadle. K souboru své matky se připojil v roce 1973, tedy o něco později než jeho bratr Niklas Ek (1943), který tančil sólové role v Royal Swedish Ballet a později se jako nezávislý tanečník prosadil v dílech svého mladšího sourozence. Mats pro něho mimo jiné vytvořil opus Smoke (1996) s hypnotickou melodií Für Alina od Arvo Pärta, který přenesl na jeviště i plátno. Tento duet se Sylvií Guillem, získal Emmy Award a bezpochyby přispěl k definování toho, co dnes nazýváme dance for camera. 

Balet vytvořený pro Švédskou televizi a později přepracovaný a upravený pro jeviště pod názvem Solo For Two si zatančila rovněž Ana Laguna (její sólo dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=7AamJ9qXwDE). Jde o melancholický milostný duet, tajemný a přísný, považovaný za jeden z nejobdivuhodnějších příkladů symbiózy klasického a současného tance. Titul, který se navrací na repertoár prestižních baletních těles, vypovídá o strastech partnerství. Zřetelně, zas a znova jím prostupuje Ekovo umělecké krédo: „Pohyb jako takový se stává poselstvím myšlenek, pocitu, atmosféry. Vše se rodí skrze pohyb prostřednictvím choreografie. A to je pro mě zásadní, neboť choreografie má vlastní smysl existence a rytmus. Beze slov.“ (interview s M. Ekem, Opéra de Lyon, 2021). 

Své ženě Aně Laguně věnoval Ek Giselle (1982), jejíž zfilmování jí přineslo French Video Dance Prize, o deset let později Carmen (záznam oceněn Emmy Award) a poté Spící krasavici (1996). Ana spolupracovala nejen se svým manželem, ale také s Mercem Cunninghamem, Larem Lubovitchem, Mauricem Béjartem, Christopherem Brucem, Jiřím Kyliánem, Ohadem Naharinem a Williamem Forsythem. 

Mezi její taneční partnery patřili Rudolf Nurejev, který ve Švédsku získal své první útočiště po opuštění sovětského Ruska, vedle něhož stála v titulní roli v Cullbergové Mademoiselle Julie, psychologickém a erotikou prostoupeném dramatu. S šedesátiletým Michailem Baryšnikovem pak účinkovala ve čtyřiapadesáti letech v Ekově tanečním filmu Place, dvaadvacetiminutovém tanečním dialogu, do něhož se promítají vzpomínky, hádky, nedorozumění, láska, vřelost a tolerance. 

Oba protagonisté jsou v jednu chvíli lehkovážnou a milující dvojicí, oba svorně bojují se stolem, pohybují se na něm, pod ním, tahají ho po jevišti. Tanečníci roztáčejí emoce na plné obrátky a jejich naléhavé vášně jsou nakažlivé. A když je jednomu souzeno přežít druhého? Co zůstane po tolika letech? Místo, kde byli spolu šťastní… 

Než se však Laguna dostala ke svým životním rolím, které z ní udělaly mezinárodní taneční divu, zahrála si orientální princeznu v Ekově St. George and the Dragon, zlou dívku v inscenaci The House of Bernarda (1978). V jejím tanečním playlistu pak k pronikavým postavám patří již zmíněná Giselle, Spící krasavice a Carmen. A nebyl by to Mats Ek, kdyby hrdinky nepostavil před nové výzvy, do nových situací a neukázal, že původní hudba může skvěle souznít s novým námětem i jeho osobitým humorem, kdy choreograf/režisér ví moc dobře, proč, co a jak dělá s přesvědčením, že „pohyb je jazyk, není to ani estetika, ani dekorace“.

Mats Ek by ovšem nebyl tím, kým je, bez Any Laguny, která právě vstupuje do osmého životní desetiletí. Ještě před odchodem do tanečního důchodu se stala Ekovou asistentkou při uvádění jeho baletů na významných světových scénách, společně s ním ukončila v roce 2016 jevištní kariéru a přidala ke svým oceněním zatím poslední Commandeur des Arts et des Lettres (2015). Působila jako profesorka na Swedish National Council for Dance Education a v roce 2006 byla jako první tanečnice mimo Royal Swedish Ballet oficiálně jmenována Court Dancer.

Velmi smyslná, bez přetvářky, upřímná ve všech proměnách, i v těch nejbizarnějších, si zachovává takovou spoluúčast na Ekových dílech, že lze směle říci, že jí vděčí za mnohé. Ana Laguna si prošlapala vlastní cestu od čistě klasického školení k moderně, její tanec byl energický, útočný, často prošpikovaný staccatovými pohyby, šokujícími, hranatými gesty. Zároveň z ní vyzařovala hluboká vřelost a soucit s osudy, které na jevišti ztělesňovala, a jako nikdo jiný uměla postavy, které tvoří Ekův vesmír, učinit věrohodnými. V Giselle se ocitla v blázinci, ve Spící krasavici propadla drogám, v Carmen byla opovážlivě troufalou rebelkou, spolu s nimi hrála o život. A troufám si tvrdit, že bez její španělského temperamentu by Ekovy heroiny neměly takový drajv a takový úspěch…

Zdroje:

Dictionnaire de la Danse, Larousse, 2008

https://www.dancemagazine.com/reviews-6/

https://trailerpilot.com/2009/09/28/review-mikhail-baryshnikov-and-ana-laguna/

Biography https://saint-petersburg.theatrehd.com/en/people/ana-laguna

https://videotanz.ru/dance/place/#google_vignette