100 let od narození etnochoreoložky Hannah Laudové

Hannah Laudová

Kontakt s tradičním venkovským prostředím jí zprostředkovalo především dětství strávené u prarodičů v Bělči nad Orlicí. Za dob pražských gymnaziálních studií v druhé polovině třicátých let ji ovlivnila tvorba E. F. Buriana společně s celou tehdejší generací estetiků Mukařovského školy. Během studií estetiky a národopisu na Filozofické fakultě UK (1945–1949) patřila k zakládajícím členům Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka v Praze a již od roku 1947 se podílela na přípravě programů festivalu ve Strážnici. Po ukončení studia byla krátce zaměstnána nejprve jako elévka odboru pro kulturní styky se zahraničím, později jako referentka pro lidovou uměleckou tvořivost na ministerstvu informací a osvěty, v letech 1951–1954 byla vedoucí tanečního oddělení Ústředí lidové tvořivosti (dnešní NIPOS–ARTAMA Praha).

Od roku 1954 působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Po svém odchodu do důchodu v roce 1979 s ústavem spolupracovala na vybraných úkolech, aktivní zůstala také v mezinárodním badatelském kontextu. Hlavní oblastí jejího odborného zájmu se již od počátku stala tradiční lidová kultura a společně se Zdenou Jelínkovou, která působila v Brně, a Hanou Podešvovou ze Slezského studijního ústavu v Opavě se stala zakladatelskou osobností české etnochoreologie.

V prvních letech odborné činnosti psala Hannah Laudová ideologicky podbarvené příspěvky, které publikovala např. v Lidové tvořivosti, záhy a mnohem výrazněji se však v jejím odborném uvažování projevil vliv strukturalistické metody estetické a divadelní školy J. Mukařovského. Celkovou šíři badatelských zájmů H. Laudové zachycuje její vlastní bibliografie, která vyšla v roce 2001 jako bibliografická příloha Národopisné revue. Věnovala se studiu kontextu tance, problematice tanečního zápisu, významným způsobem přispěla ke strukturální analýze a typologii tanečních forem, na které společně s Evou Kröschlovou pracovala v mezinárodním badatelském týmu. Do mezinárodních diskuzí se zapojovala také svými dalšími výzkumy např. v oblasti mečových tanců. Věnovala se rovněž rozsáhlému studiu archivních pramenů, ať už se jednalo o nepublikované záznamy sběratele Františka Sušila, nebo o zmínky zachycující lidové slavnosti v období národního obrození. 

Paralelně s badatelskými aktivitami se H. Laudová celoživotně věnovala otázkám spojeným s jevištní prezentací lidového tance. Vývoj činnosti folklorních souborů reflektovala v množství článků, které dnes slouží jako jeden z důležitých zdrojů poznání dané problematiky v jednotlivých fázích jejího vývoje. Do souborového dění vstupovala také aktivně jako dramaturg, byla autorkou celé řady festivalových pořadů, odbornou konzultantkou, choreografkou a pro celou řadu lidí především spřízněnou duší.

Zdroje:     

Hannah Laudová. Bibliografická příloha Národopisné revue č. 15. Strážnice, 2001. 

Pavlištík, Karel. Laudová Hannah. In: Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (reds.). Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek. Praha: Mladá fronta, 2007, s. 135.

Stavělová, Daniela. Významné jubileum PhDr. Hannah Laudové, CSc. Český lid. 78, 1991, s. 136–137.