Všichni milují nový cirkus! Představení na festivalech jsou vyprodaná, volnočasové cirkusové kurzy praskají ve švech a počet mladých Čechů studujících na cirkusových školách stoupá.
I já miluji cirkus! Miluji i divadlo. A obojí miluji stejně jako čtení. Když si můžu koupit novou knihu o divadle, mám hned lepší den. Stejně tak by tomu bylo i s knihami o cirkuse. Jen škoda, že obě, které u nás v poslední době vyšly, už mám. Moje speciální polička se dvěma tenkými knihami věnovaná cirkusu ale působí trochu smutně. No, asi už víte, kam tím mířím.
„Hele a co je to vlastně ten novej cirkus?“
„No, to je právě to, že… tam je místo zvířat divadlo.“
„To právě né, zvířata tam bejt můžou, ale nesmí se tam ti umělci moc předvádět.“
Letní Letná bývá královnou takových diskusí. A není se čemu divit. Kde má nebohý divák, cirkusový kritik nebo nedej bože artista nerad louskající angličtinu a neznalý francouzštiny zjistit, jak si ten nový cirkus momentálně stojí a k čemu směřuje? Co se děje na cirkusových školách a festivalech v cizině? A proč to ti cirkusáci vůbec dělají?
Ne že bychom tu neměli na co koukat. Na festivalu Cirkopolis bylo možné s artisty po představení i diskutovat. Stálo to za to, ale jak je známo, ty nejlepší otázky nás jako naschvál napadnou až po cestě domů.
A tak si říkám, není už na čase něco málo ze zahraničních pokladů o novém cirkusu přeložit? Třeba se na příštím festivale již nebudeme muset dohadovat o tom, jestli to cirkus je, nebo není. Místo toho si budeme moci povídat o dramaturgii, použité technice nebo o škole, ze které artisti vyšli.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace