Diskuze k tématu:
Variations of Dreams – Zdařilý premiérový večer

Dobrý den, paní Novotná, bohužel jsme nebyli schopni zajistit recenzenty na všechny absolventské koncerty pražských konzervatoří, a proto jsme se rozhodli o nich nepsat. Zároveň debatujeme na smyslem reflektování studentských akcí, tedy i absolventských koncertů, aby to bylo pro všechny strany přínosné. Zdravím vás, J. Bartoš

Dobrý den, v rámci diskuze dotaz na redakci TA. Absolventský koncert TKHLMP nebudete recenzovat letos vůbec? Má to důvod?

Vážení komentující,
bohužel, k faktickým chybám skutečně došlo, za což patří studentům i organizátorům naše omluva. Faktem ale je, že jsme lidi a lidi dělají chyby. Když jsem nabízel Lence Trubačové, aby tento večer reflektovala, sám jsem jí ho nabízel jako absolventský koncert. A to jsem na konzervatoři i vyučoval a děvčata osobně znám. Chyby se dějí.
Rád bych zde ale vypíchnul jeden důležitý fakt: pokud nemá recenzent k dispozici program s anotací k dílu, skutečně pak může dojít k odlišným interpretacím, než původně autorka choreografie zamýšlela. A myslím, že to není nutně špatně. Sama Monika Štarková ve svých komentářích zmiňovala, že tanec se neprojevuje slovem, což nutně implikuje mnohovrstevnatost významů. Význam pro každého pak může být jiný, zejména pokud nemáte další pomocná vodítka. To je v současném tanci poměrně běžný případ (a zcela záměrně nepíšu problém).
Zcela zásadně bych se ale chtěl ohradit vůči třem výtkám zmíněným v tomto diskuzním vlákně:
1) Považuji za naprosto nemístné navážet se do Lenky Trubačové a jejích pisatelských kvalit. Hodnotit můžete její pisatelský výkon, tedy vzniklou reflexi večera, ale neschovávejte svou kritiku za osobní útoky a výpady tak, aby byly více „vidět“. Považuji to za neférové jednání, odborně se tomu říká argumentační faul.
2) Povinností recenzenta není obcházet divadlo a ptát se přítomných, zda se jim představení líbilo. Neděláme sociologický průzkum, ale reflektujeme viděné. Aktuálně jsem si představil, kdybych tento navrhovaný postup udělal při poslední premiéře Baletu Národního divadla... to by asi vznikl zcela jiný text, pod který bych se ale nikdy sám nepodepsal.
3) Fakt, že autorka nezmiňuje v textu všechno, co se na jevišti událo (odkazuji se nyní na výtku vůči nedostatečné reflexi uvedení Dona Quijota a následný útok, že jich autorka viděla velmi málo – o čemž, vzhledem k jejímu zájmu o balet , opravdu pochybuji), přeci neznamená, že na představení nebyla. Autor má vždy právo vybrat to, co považuje za nejdůležitější a nejpřiléhavější pro vlastní argumentaci. A v tom je síla autorské tvorby, naším úkolem není pořizovat detailní záznamy choreografií. Od toho existují kamery nebo notační systémy, pokud byste chtěli být opravdu přesní.
A závěrem bych se rád vrátil ke komentáři Kryštofa Šimka, protože v něm používá překroucené informace, na nichž staví vlastní argumentaci. Ohledně „obhajoby“ kritiky měl zřejmě na mysli můj poslední sloupek Opovaž se to popsat. Pokud si ale text přečtete pozorně, zjistíte, že se nejedná o obhajobu taneční kritiky jako takové, ale o argumentaci běžně využívaných postupů při psaní. Jedná se tedy o jiné téma, než tvrdí Kryštof Šimek. Buďme, prosím, přesní, když to vyžadujeme po ostatních.
Závěrem se ještě jednou za redakci omlouvám za vzniklé chyby, k nimž v tomto případě došlo. Naší snahou je jim napříště předejít.
J. Bartoš

Velmi trefný příspěvek k diskuzi.
Tyto pochybnosti jsem o autorce textu rovněž uvedla na Facebookových stránkách.

Snad se již nic takového nebude opakovat a recenzistka bude svou kritiku nejlépe směřovat do jiného profesního odvětví.

Dobrý den,

Vážená paní Trubačová, velmi mě mrzí, že debata o představení nespočívá v tom, jak se studenti za dva roky mého půdobení posunuli dál, že představení tohoto rázu Pražská taneční konzervatoř nikdy neuvedla, jak studenti, kteří vytvořili choreografii projevili talent a píli, místo toho rozebíráme faktické chyby ve Vašem textu - ostudné!

Nela Štarková vytvořila svou první choreografii, je ji pouze 17 let, zaslouží si větší rozebrání choreografie Tiché svědectví, než s prominutím blábol, který jste spachtila.

Překvapuje mě, že jste ve své recenzi ani nezmínila mnou upravenou choreografii Dona Quijota, dobře asi jiné verze moc neznáte, zaráží mě fakt, že jste nezmínila ani úplně nově přidanou část Pas de trois. Jenom Vám tam chyběla postava Dona Quijota.

Jediné vysvětlení, které pro to mám je, že jste na představení nebyla!
Jinak byste si mnohého všimla a neopsala mnou sestavené věty z Instagramu a facebooku školy.

Co mě ovšem zaráží nejvíc, že tomu není ani měsíc, kdy Josef Bartoš sepsal vcelku zajímavý článek na "ochranu" kritiky, který jste právě teď úplně schodila a dokázala, že máme pravdu ve směřování kritiky na recenzisty.


S pozdravem a úctou,
Kryštof Šimek

Dobrý den,
děkuji za váš komentář - v recenzi jsem to upravila. Děkuji za anotaci - škoda, že nebyla uvedena v programu. V recenzi jsem napsala, že jste se snažila dostat pod povrch mezilidských vztahů a traumat. Ale traumata jsou různá a velmi specifická...
S pozdravem Lenka Trubačová

Dobrý den,
ráda bych se vyjádřila k vaší recenzi na představení uvedené Pražskou taneční konzervatoří 8.5.2022. Jsem choreografka díla “Tiché svědectví” a v odstavci je mnoho nejasností. Jak si můžete povšimnout choreografie je jako jediná z celého večera s českým názvem. Hudba po celou dobu pouze instrumentální. Informace, že je kus doprovázen anglickým slovem je tedy naprosto zavádějící.
Anotace zní: Nacházíme se v době II. světové války v prostředí koncentračních táborů. Choreografie je retrospektivou těch, kteří se narodili, aby přežili. Síla naděje a víry nám umožňuje překonat věci a životní situace, které se zprvu zdají nemožné.
O jakých si mezilidských vztazích a listině práv a svobod, tedy opět není ani zmínka.
Velmi si vážím vašeho času strávené na této recenzi, ale příště prosím uvádět věci na pravou míru.
S úctou Nela Štarková.