Jak prožívají distanční vzdělávání studenti tanečních konzervatoří?

Taneční hodina na ZOOMu - ilustrační foto.

Jak prožíváte distanční vzdělávání po psychické a fyzické stránce?

Petra Večeřová, Taneční konzervatoř Brno:

„Vzhledem k tomu, že jsem studentkou osmého ročníku a čekají mě tento školní rok maturitní a absolventské zkoušky, jsem ze vzniklé situace a opětovného uzavření škol poměrně dost nervózní. Přestože jsme přešli na distanční výuku a je nám zadáváno učivo dál, nedá se to v žádném případě porovnat s prezenční formou studia. Tato situace taktéž nepříznivě ovlivňuje pořádání konkurzů do tanečních souborů, kde bych po ukončení studia chtěla najít uplatnění. Po fyzické stránce, přestože se snažím v rámci možností co nejvíce udržovat v kondici, je cvičení doma neporovnatelné s množstvím hodin praktické výuky ve škole.

Teoretickou práci nám pedagogové zadávají a posílají do Školy Online, kde máme sepsanou látku, kterou máme nastudovat. Též vypracováváme úkoly k procvičení zadaného učiva či vytváříme eseje a následně je odesíláme pedagogům. V rozvrhu jsou i on-line hodiny a konzultační hodiny teoretických předmětů prostřednictvím služby Google Meet. Praktická výuka taktéž probíhá přes Google Meet, jedná se o hodiny klasického a moderního tance. Cvičíme v pokojích a většina z nás má nevyhovující podmínky – malý prostor, nevhodný typ podlahy na skoky, špičky a další. Klasický tanec a praktická výuka celkově je v domácích podmínkách velmi těžko proveditelná.

Na YouTube je velké množství videí baletních tréninků a moderních technik. Dalších videa jsou dostupná na streamech na Instagramu a Facebooku, které jsou pod vedením sólistů z celého světa. Také využívám videa ze Světových dnů baletu, kde jsou tréninky mnoha baletních souborů. Sleduji i on-line streamy představení různých baletních či moderních souborů, které jsou dostupné zadarmo či za symbolickou cenu.“

Barbora Solanská, Taneční konzervatoř Brno:

„Po stránce fyzické si to moc užívám, protože mám čas pracovat na tom, co je důležité pro mě. Po stránce psychické je to určitě horší, dny upadávají do stereotypu, ale jsem spokojená. Do školy se těším, ale nejsem smutná, že se ještě nevracíme, spíš naopak. Taková příležitost už se nám nenaskytne. Samozřejmě máme své povinnosti, ale vlastně můžeme ten čas strávit podle svého. Jak, to už je na každém zvlášť. Nepřipadám si, že bych o něco přicházela. Naopak mi to hodně dává a jsem za to hrozně vděčná.

Výuku máme teoretickou i praktickou, řekla bych, že tak akorát. Teoretická výuka je pro mě mnohem příjemnější tímto způsobem, protože zápis si udělám sama, kdy chci, ale zároveň mám nějaký rozvrh. Praktická výuka byla ze začátku dost nepříjemná, ale myslím, že časem jsme si zvykli. Jsem ráda, že nemáme klasiku každý den, ráda si cvičím sama. Upřímně jsem nadšená, že mám příležitost se dívat na on-line kurzy, videa, vzdělávat se, když na to normálně není tolik času. Udržuje mě to v chodu, hlavně knihy.“

Zuzana Kučerová, Taneční konzervatoř Brno:

„Po fyzické stránce mi distanční vyučování nevyhovuje. Klasický tanec máme pouze třikrát týdně, což podle mě není zrovna dostačující. Snažím se samozřejmě cvičit denně i mimo tyto hodiny, ale nabitý rozvrh mi ztěžuje si najít čas. Pětiminutové přestávky jsou nedostačující k přípravě např. mezi hodinou klasiky a hodinou francouzštiny. Bohužel jsem toho názoru, že když cvičím sama, je to pro mě v této situaci přínosnější než on-line hodiny s našimi pedagogy, kdy řešíme spoustu technických i organizačních problémů.

Celé dopoledne sedíme před monitorem a pedagogové nám přednášejí látku nebo s nimi vypracováváme různé úlohy, přesto nám ještě odpoledne téhož dne zadají práce k vypracování. Ve výsledku tedy strávím u počítače opravdu celý den, včetně víkendů, a málokdy se dostanu ven alespoň na procházku.

Vyhledávám si i doplňující podněty na internetu. Cvičila jsem už snad podle všech on-line tréninků klasického tance, které jsou dostupné. Také často sleduji videozáznamy tanečních variací. Mimo to si ráda vyhledávám dokumenty a doplňující informace k dějinám baletu.

Po psychické stránce je to nepříjemné, ale věřím, že i když si toho nejsem plně vědoma dnes, tak zpětně zjistím, kam mě tato těžká doba posunula. Velice se těším, až se situace vrátí alespoň trochu do normálu a budeme moct se opět setkávat s přáteli, svobodně tvořit a vzdělávat se.“

František Šourek, Taneční konzervatoř Brno:

„Distanční vzdělávání mi nevyhovuje, ale snažím se ve všem hledat to dobré. Kupříkladu, když máme on-line hodiny klasického tance, tak je to mnohem náročnější než ve škole, takže se naučím přizpůsobit se horším podmínkám. Po psychické stránce je to také těžké. Jsem v Brně na internátě a jsem zvyklý prakticky na neustálý kontakt s lidmi, takže zákaz stýkání má na mne špatný vliv. Na druhou stranu trávím více času se svojí rodinou. Škola probíhá on-line hovorem, máme klasický a soudobý tanec 3x týdně a literární předměty každý den. Některé předměty probíhají pouze formou zadaných úkolů k odevzdání. Doufám, že to co nejdřív skončí, vrátíme se na baletní sály a vše bude při starém.“

Studentka, Duncan Centre:

„Už asi před třemi týdny jsem zažila lehké psychické dno a od té doby s on-line hodinami nějak nebojuju a je to celkem v pohodě. Po fyzické stránce jsem v pohodě, nebo spíš záleží, jak kdy.“

Studentka, Duncan Centre:

„Je to doma dlouhé a nepříjemné. Chybí mi soustředěnost a motivace. Ano, je to hodně náročné, ale když zatneme zuby, tak se dá všechno zvládnout. Někdy je vážně až příliš úkolů z většiny předmětů. Mohlo by se trochu ubrat, i kvůli pedagogům. Po psychické stránce jsou některé dny unavující a vyčerpávající, musím říct, že nikdy jsem nechodila spát takhle brzy, ale to jsou třeba dva dny. Zbytek je fajn a těším se na výuku, jak na taneční, tak na normální předměty, kdy večer mám ještě energii na úkoly a na osobní život, svůj volný čas. Po fyzické stránce je to určitě lepší, i když občas se třeba už probudím rozlámaná a potom je praktická výuka ten den náročnější, ale většinou se dobře protáhnu a stejně tak to i na hodinách rozhýbu, jinak tančím a cvičím pořád, jak na výuce s učiteli, tak sama, bez toho by to nešlo.

Celá tahle situace je náročná, myslím, že nemusím psát, jak moc mi chybí škola a spolužáci. Doufám, že to tak nějak zvládají i ostatní žáci, vyšší ročníky a pedagogové. Moc bych jim to přála. Ale co se týče naší taneční konzervatoře, tak mám pocit, že naši učitelé zvládnou všechno. Moc nám pomáhají, i když nám dávají stovky úkolů, tak jsem opravdu vděčná, že jsem právě na téhle škole. Myslím, že je moje největší motivace, že studuji taneční konzervatoř, snažím o 100 % více a velké plus... baví mě to a naplňuje.“

Tereza Bálková, Pražská taneční konzervatoř:

„Buď se brzo zblázním, nebo se stanu vrahem. Fyzička jde logicky dolů, protože v návalu úkolů chodím už takhle spát v jednu nebo ve dvě v noci, takže na cvičení opravdu není čas. Venku jsem nebyla tak týden v kuse, možná už deset dní. Ani by nebylo kam jít a na zahradě už v téhle zimě nepobudu. Jsme tu tři – já, sestra a matka, která učí na vysoké škole. To vede ke sporům ohledně jídla, ticha, místa, nedovedu si představit, že bydlím v paneláku, v bytě 3+1… A stejně už jsem pološílená. Zkráceně řečeno.“

Sabina Kolenatá, Pražská taneční konzervatoř:

„Jedná se o náročné období a mám-li být zcela upřímná, nedostatek vhodného prostoru na cvičení a absence ostatních tanečníků se na mně značně projevuje. Cítím se méně motivovaná, taneční hodiny jsou pro mě důležité kvůli přítomnosti druhých a společné práci, kterou odvádíme, a přes obrazovku je těžko pociťuji. Rodinné prostředí není pro výuku tance určené. Frustrace je přítomná. Fyzickou kondici se snažím udržet posilováním, nicméně hodinám na sále se nic nevyrovná.“

Mária Palágyiová, Súkromné konzervatórium v Košicích:

„Vždy hovorím to, že vyhrá ten, kto sa najlepšie a najrýchlejšie prispôsobí. Neexistujú zlé alebo dobré situácie. Sú len situácie a je iba na mne, respektíve na nás, či to dokážeme využiť efektívne alebo nie.

Takže ak hovoríme o tej psychickej stránke, u mňa konkrétne problém nie je. Vnímam to tak, že teraz je čas na to, aby som si doplnila svoje teoretické vedomosti, získala potrebné informácie a robila veci, na ktoré som zatiaľ ‚nemala čas‘.

Pedagógovia nám pravidelne zadávajú úlohy – praktické a teoretické. Dostávame zadania z klasického tanca, moderného aj ľudového tanca vo forme videí, ktoré obsahujú rôzne tanečné variácie. Tie sa následne naučím, natočím sa a posielam naspäť pedagógom. Okrem toho robím pravidelný strečing a kondičné cvičenia, ktoré sú pre nás tanečníkov nevyhnutné. Nemôžem si dovoliť vrátiť sa do školy nefunkčne, takže snažím sa udržať v tej najlepšej možnej forme. Taktiež dostávame teoretické práce a projekty, ktoré máme vypracovať. S pedagógmi komunikujeme cez aplikáciu ZOOM a e-mail, kde nás aj ohodnotia, dostaneme takzvaný feedback, alebo skúšajú.

Mne osobne sa dištančné vzdelávanie aj páči z dôvodu, že pociťujem väčší priestor na sebarealizáciu. Napríklad vytváranie vlastných kombinácií z klasického tanca na voľnosti, voľný výber hudobného podkladu a písanie prác o tanečníkoch, choreografoch, ktorí ma inšpirujú. Mám veľmi rada tréningy od The Royal Ballet a Martha Graham School, z ktorých sa veľa naučím už len tým, že sa na to pozerám.

Samozrejme dištančné vzdelávanie so vzdelávaním sa na škole sa nedá porovnať, hlavne z fyzickej stránky. Na to, aby sme sa mohli ďalej rozvíjať, potrebujeme pravidelné a kvalitné tréningy na tanečnej sále pod pedagogickým dohľadom. Myslím si, že táto ‚zostaň doma‘ situácia ma naučila vážiť si školu ešte viac ako predtým.

Pevne verím, že sa onedlho vrátime do normálu a môžem sa naďalej tešiť z práce, ktorú robím zo srdca.“

Denisa Gerbocová, Súkromné konzervatórium v Košicích:

„Dištančná forma vzdelávania nie je vôbec jednoduchá. Možno pre študentov gymnázií a podobných škôl, kde sa študenti učia z kníh je ešte prístupná, no v odbore tanec je to zložitejšie. Keďže hlavným cieľom nášho štúdia je naučiť sa pracovať so svojím telom. Dištančná výuka tým pádom spadla na našu zodpovednosť. Pedagógovia nám síce zadávajú zadania, ktoré vypracovávame formou videí, ale všetko sa stalo vlastne samostatnou prácou.

Ja osobne som využívala popri praktických cvičeniach zadaných zo školy aj možnosti on-line hodín cez sociálnu sieť Instagram. Hodiny viedli vynikajúci profesionáli ako Yasmine Naghdi z The Royal Ballet alebo Isabella Boylston z American Ballet Theatre. Vyhľadávala som hodiny zamerané na klasický tanec, keďže vďaka nemu si udržíte najlepšiu formu. Na jar, keď bolo teplejšie, som taktiež chodila behávať von kvôli udržaniu kondície.

Jediná vec, ktorá mi priniesla radosť a som za ňu veľmi vďačná, je, že veľa profesionálnych telies z celého sveta poskytuje videá z predstavení, rôznych choreografií... Na jar divadlo Nederlands Dans Theater sprístupnilo každý piatok jednu choreografiu (neskôr aj interview s choreografmi), ktorú si bolo možné pozrieť celý týždeň. Jednoducho, tešila som sa na každý piatok. Za túto karanténu/dištančné vzdelávanie som videla viac choreografií ako naživo za celý môj život. Stále využívam možnosti pozerať predstavenia, prácu profesionálov. Myslím, že z pozerania sa dá tiež veľmi veľa naučiť.

Pre nás ako študentov tohto odboru nie je vôbec jednoduché sa učiť z domu. Nemáme možnosť navštevovať tanečné sály, veľmi veľa vecí sa nedá robiť naplno. Ja konkrétne bývam v malom byte a možnosti sú veľmi obmedzené. Myslím, že som nebola jediná, ktorej bolo aj psychicky ťažšie z toho, že sa nemôžem zlepšovať v odbore, ktorý mám tak rada. Samozrejme aj doma sa dá nejakými malými krokmi zlepšiť, no nedá sa to porovnať s výukou v škole. Som človek, ktorý veľmi rád navštevuje školu a dokonca každé letné prázdniny mi boli pridlhé a toto je pre mňa jednoducho šok. Samozrejme sa snažím myslieť pozitívne, ale nepopieram, že ma trápi táto situácia – nemožnosť robiť toľko, koľko by sme si želali.

Napriek všetkému som vďačná pedagógom zo školy, ktorí sa nám snažia pomáhať. Na odoslané videá dostávame spätnú väzbu počas on-line konzultácií. Okrem týchto praktických zadaní sme dostávali z ‚tanečných‘ predmetov aj teoretické úlohy. Pozerať rôzne filmy obsahujúce životopisy slávnych tanečníkov, písať o nich projekty, hľadať informácie. Takže sme prišli k novým vedomostiam, ktoré nikdy nie sú na škodu.

Dúfam, že táto situácia už veľmi čoskoro prejde a my budeme môcť opäť plnohodnotne trénovať. Lebo táto výučba dlhodobo nie je možná a už to trvá veľmi dlho!“