Labutí jezero se po 12 letech vrací do Moravského divadla, tentokrát v choreografii Paula Chalmera

Labutí jezero (Sergio Méndez Romero, Sawa Shiratsuki a baletní sbor MDO). Foto Serghei Gherciu.

Příběh princezny Odetty, kterou zlý Rudovous promění v labuť a vysvobodit ji může jen věrná láska, stále přitahuje diváky i tvůrce po celém světě. Kvality tohoto romantického díla jsou ukryty ve snoubení hudby Petra Iljiče Čajkovského, kterou psal přímo pro balet, a choreografií Mariuse Petipy a Lva Ivanova s citlivým přístupem právě k hudební složce. To znamenalo významný skok ve vývoji baletního umění, neboť do té doby byla baletní hudba zcela podřadnou složkou uměleckého celku.

V Moravském divadle se jedná již o šesté uvedení. Poprvé se Labutí jezero na repertoáru objevilo 24. ledna 1948. Choreografem byl brněnský rodák Bohumil Relský. Naposledy to bylo v roce 2012 pod vedením choreografky a bývalé sólistky Národního divadla Hany Vláčilové.

Také choreograf aktuální inscenace Kanaďan Paul Chalmer je tímto dílem fascinován již od útlého dětství. „Během své kariéry jsem tento balet viděl nesčetněkrát a tančil jsem roli prince Siegfrieda v mnoha různých inscenacích Labutího jezera. Jedinečná příležitost k intenzivnímu studiu struktury, detailů a významu baletu se mi naskytla v roce 1988, kdy jsem tančil po boku jedné z největších představitelek ikonické role Odetty/Odilie 20. století Natalií Makarovou,“ vysvětluje Chalmer, pro něhož se jedná o třetí setkání s tímto dílem z pozice choreografa.

Hlavní zdroje inspirace jsou pro něj Čajkovského hudba, původní choreografie Lva Ivanova a energie tanečního souboru. Tu olomouckou měl možnost poznat již při nastudování baletu Obraz Doriana Graye před třemi lety. „Myslím, že trvalý úspěch baletu je třeba připsat v první řadě Čajkovského géniu. Je to hudba, kterou jsem poslouchal tisíckrát, a nikdy mě neunaví. K tomu se přidává nádherná a poetická původní choreografie scén na břehu jezera od Lva Ivanova. V této nové inscenaci se pokusím co nejvíce přiblížit originální Ivanovově tradiční choreografii pro tance Odetty a dívek-labutí ve druhém obraze,“ přiblížil svůj záměr choreograf.

Paul Chalmer přiznává, že se v procesu tvorby každé nové inscenace nechá do značné míry vést energií tanečního souboru, která může ovlivnit předem daný směr. „Mnohdy plánuji, že budu dělat věci určitým způsobem, ale díky vkladu nebo energii konkrétního umělce se moje původní cesta změní a celá produkce se může ubírat úplně jiným směrem, překvapit mě a někdy předčít mou původní vizi nebo záměr,“ prozradil dále choreograf.

Inscenaci doprovodí orchestr Moravského divadla pod vedením dirigenta Tomáše Hanáka. Autorem scény, kostýmů a projekcí je italský výtvarník a scénograf Domenico Franchi. Významnou úlohu bude v inscenaci hrát light design Tomáše Příkrého.

V hlavních rolích Odetty/Odilie budou alternovat domácí primabalerína Sawa Shiratsuki, demisólistka Romane Trouillier a hostující bývalá první sólistka Státního baletu v Berlíně Ksenia Ovsyanick. V roli prince Siegfrieda se představí Sergio Méndez Romero, Aurélien Jeandot, Quentin Lelong a Iván Sánchez Fernández. Rothbarta budou alternovat Aurélien Jeandot, Quentin Lelong a Ondřej Králíček.

„Myslím, že se všichni shodneme na tom, že ikonická role Odetty/Odilie je něco, o čem každý sní, že si ji alespoň jednou v životě zahraje. A velmi dobře si uvědomuji, že se to často nestane. Proto cítím velkou vděčnost si tuto výjimečnou roli zažít znovu,“ uvedla Sawa Shiratsuki, která si Odettu/Odilii poprvé zatančila, když jí bylo dvacet let. „Na tak velkou roli jsem byla příliš mladá, ale snažila jsem se a myslím, že jsem ji zvládla dobře. Teď po šesti letech, kdy jsem se k této roli vrátila, jsem zjistila, že je toho mnohem víc, co mohu objevovat nejen jako tanečnice, ale i jako umělkyně. A že neexistují žádné hranice,“ dodává.

Sawa Shiratsuki i Sergio Méndez Romero se s Paulem Chalmerem setkali již v předešlém ostravském angažmá a u nastudování olomouckého Obrazu Doriana Graye. „Je to neuvěřitelný choreograf s velkým smyslem pro styl a s úžasným talentem vyprávět příběhy. Ve chvíli, kdy nám oznámili, že je choreografem našeho Labutího jezera, jsem věděl, že to bude něco velkého, u čeho každý bude chtít být,“ uvedl ke spolupráci Sergio Méndez Romero a doplňuje: „Každý významný baletní soubor na světě má své Labutí jezero. Nejlepší baletní tanečníci historie do něj vložili své otisky a zanechali nám neuvěřitelné dědictví, které nyní můžeme zažít i my tanečníci a s námi celá Olomouc.“

„V naší olomoucké inscenaci vidím šanci vydestilovat to nejlepší ze všech mých profesionálních a uměleckých zkušeností a vytvořit novou inscenaci s využitím jedinečných silných stránek a energie olomouckých tanečníků. Doufám, že se mi podaří navázat na tradiční schopnost tohoto baletu zaujmout a dojmout své publikum krásou svého nadčasového příběhu,“ dodává závěrem Chalmer.

„Labutí jezero je pro každý soubor velkou výzvou a já jsem velmi rád za to, s jakým nadšením se do celého procesu zkoušení náš soubor zapojil a s jakým elánem k této inscenaci všichni tanečníci přistupují. Je krásné vidět jejich ,hlad po informacích a zkušenostech‘, které jim celý tým předává. Jsem rád, že i tentokrát u toho mohou být také studentky Taneční konzervatoře Brno, které v této inscenaci rovněž vystupují, a pro které je to obrovská zkušenost a zdroj inspirace. Celá inscenace vzniká za finančního přispění manželů Smolakových, kterým patří můj velký dík, stejně jako celému baletnímu souboru, na který jsem právem pyšný,” uvedl šéf souboru Jan Fousek.

„Těší mě, že se Labutí jezero po 12 letech vrací na repertoár Moravského divadla. A věřím, že Paul Chalmer připraví s našimi tanečníky úžasnou podívanou, která nadlouho okouzlí diváky všech generací,“ sdělil ředitel Moravského divadla David Gerneš.

Zdroj: Moravské divadlo