Na kraji krajina. Foto Michal Hančovský.
Kolektivní vznik inscenace
Projekt kolektivní tvorby masek inicioval Lukáš Karásek v roce 2022. Tvůrčí kolektiv je složený z AZA Entities, Lukáše Karáska, Margaryty Lebedzevy, Judity Mejstříkové, Alicy Minar, Ursuly Sereghy, Marie Svobodové, Orkuna Türkmena, Magdalény Vrábové a Lucie Vrbíkové. Kolektivní charakter tvůrčího procesu pomáhala facilitovat Daniela Voráčková.
„Provedla jsem skupinu několika procesy, během kterých jsme pojmenovávali naše představy, naše silné stránky i naše obavy. A hned v úvodu jsem pomáhala nastavit si společný slovník pro vzájemné reflexe. S týmem máme naplánovanou ještě závěrečnou evaluaci,“ popisuje Daniela Voráčková svou roli v projektu. Takto reflektuje kolektivní tvorbu v rámci projektu Lukáš Karásek: „V průběhu jednotlivých rezidencí jsem si pro sebe formuloval myšlenku, že za procesem nestojí jeden člověk, ale že je to vzájemné ovlivňování se. Takže i moje rozhodnutí jako performera něco udělat nějakým způsobem není čistě mé, ale je ovlivněné všemi lidmi v procesu.“
Na kraji krajina je plná fantaskních tvorů
V rámci projektu vzniklo šest originálních masek, které tvoří vizuální dominantu celé inscenace a kterou podporuje světelný design Judity Mejstříkové a hudba Ursuly Sereghy. Na vytváření masek se podílel celý kolektiv, autorkou jejich výtvarné podoby je pak Magdalena Vrábová.
„Masky sme začali navrhovať spoločně a veľmi zoširoka. Rozmýšľali sme nad materiálom, farbou, textúrou, pachom, zvukom a samozrejme pohybom. Veľa sme sa rozprávali a predstavovali si aké sú to stvorenia kde žijú čo robia, čo majú radi, aké majú poslanie, povahu, čo čítajú, počúvajú, ako spia, ako chodia, čo jedia a ako jedia… Tých šesť masiek, ktoré z toho vzniklo, budú podle môjho názoru ešte stále evolvovať ďalej a prispôsobovať sa podmienkam naokolo. Asi tak ako my ľudia,“ podtrhuje Magdalena Vrábová procesuální charakter vytváření masek.
Představení podněcuje diváckou představivost
Tématem celého projektu je možnost spolubytí v odlišnosti. Každá z masek představuje svébytnou bytost, neznámého tvora, který spolu s ostatními obývá ne-lidský a ne-zemský svět. Projekt si přitom s (ne)lidskou identitou humorně pohrává a jemně vybízí k hravosti s vlastní představivostí o možných alternativních soužitích s jinými bytostmi. Inscenace je totiž otevřena různým výkladům a nesnaží se primárně odkazovat k nějakým dosud známým světům. Spíše představuje projekční plátno pro významy, které přinese publikum.
„Od začátku tvorby masek nás provázela témata rozmanitosti, diverzity či odlišnosti. V projektu je ale nezpracováváme konkrétně, spíše přinášíme variace na to, co v nás vyvolávají. Každá a každý z tvůrčího týmu vnímá inscenaci trochu jinak. U publika tomu bude, myslím si, podobně,“ říká Lukáš Karásek. Choreografka Alica Minar rovněž zdůrazňuje otevřený charakter celého procesu: „Projekt oslavuje kolektivní přístup k tvorbě. Zdůrazňuje důležitost hravosti a humoru. Ten vychází z precizní práce s rytmem a propracované fantaskní vizuality.“
Zdroj: tYhle
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů