Třetí premiérou Baletu Národního divadla sezony 2018/2019 je inscenace italského choreografa Maura Bigonzettiho, který se nechal volně inspirovat stejnojmenným románem Proces Franze Kafky z roku 1914. Fascinován jeho jazykem, traumatickým dějem a trvalou aktuálností, stejně jako přitažlivostí obrazů z filmové adaptace Orsona Wellse, vydal se Bigonzetti do temného světa pana K. Balet Národního divadla zařazuje do svého repertoáru dílo, které rezonuje nejen s osobností Franze Kafky, ale i se současným světovým politickým děním. Premiéra se uskuteční 13. června 2019 ve Stavovském divadle.
Německy píšící židovský spisovatel Franz Kafka je osobností, která neodmyslitelně patří do pražského prostředí. Genius loci Starého Města, kde strávil větší část svého života, měl naprosto zásadní vliv na jeho práci. Jeho dopisy, deníky, povídky a především existenciální romány patří k nejvýznamnějším dílům světové literatury 20. století. Mladý Franz se cítil celý život cizincem ve své vlastní rodině, trpěl zdravotními problémy, pochybnostmi a nedostatkem sebedůvěry.
To vše se odrazilo v jeho románech, v nichž předestřel velké otázky o lidské existenci a našich životech. Jeho postavy se ocitají v absurdních situacích, které nemohou ovládat, stávají se oběťmi, které beznadějně hledají svou vlastní identitu a pocit bezpečí. „Kafkův Proces je monstrózní. Nic tam není normální, nic není jednoduché. Můžeme se zabývat historií vzniku, rukopisem, formou, věcným obsahem nebo interpretací románu: Vždy nalezneme totéž. Temnotu, kam se jen podíváme,“ říká o Kafkovi germanista Reiner Stach.
Takovou obětí je i Josef K., který poté, co byl zatčen, není přítomen svému soudnímu procesu a nezná důvod své obžaloby, je vtažen do hry soudního tribunálu, ze které se nedokáže vymanit. V zneklidňující a šílené atmosféře tmy a světla tanečníci vyjadřují úzkost každé postavy příběhu, který připomíná tragickou noční můru, metaforu muže ničeného předpisy, kterým nerozumí, pravidly, proti nimž se nemůže vzbouřit.
Jak italský choreograf Mauro Bigonzetti uchopil tento román (jednu ze tří Kafkových románových „tragédií samoty“) a přetransformoval v taneční divadlo, se nyní mohou diváci přesvědčit ve Stavovském divadle. „Postava Josefa K. v Procesu se mne dotýkala – vyjadřovala samotu muže uprostřed velké společnosti. Viděl jsem a vnímal jazyk těla tohoto smutného a osamoceného muže. A právě toho se můžete v Kafkově díle dotknout. Samoty. Ne té malé, každodenní, ale té opravdu velké vnitřní samoty člověka. Pochybnosti, povrchnost, nedorozumění… To jsou témata, která k vám přicházejí…,“ uzavírá Mauro Bigonzetti.
Zdroj: Institut umění - Divadelní ústav a ČTK
Balet Národního divadla uvede českou premiéru inscenace Kafka: Proces
zprávy
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zdeněk Prokeš o tanci za katrem: Vězňů jsem se na nic neptal, pracovali jsme jako na sále
podcasty -
Jiří Kylián dnes obdržel Řád Bílého lva
zprávy -
Slunečník, Měsíčník a Větrník s humorem a bláznivou nadsázkou
recenze -
Tanec Valmez 2024 vzdělával i burcoval sociálními tématy
reportáže -
V Ostravě se současnému tanci daří. Radost z něj zažívají tanečníci i diváci
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 8 dny
Helena Kazárová
Detaily o sporu Nikolské s Remislavským lze najít v mé diplomové práci na AMU z roku 1983 "Balet Národního divadla v…Před 120 lety se narodila Jelizaveta Nikolská, femme fatale nejen československého tance
před 33 dny
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva
před 33 dny
Adéla
Byla jsem na přestavění R.I.E. a byla jsem naprosto nadšená, proto jsem i nadšení očekávala od Hey, Earth! Omlouvám se…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem
před 35 dny
Divak hey earth
Naprosto nerozumim co je tohleto ale nejenom ze je to ztrata casu ale jeste vas to stoji penize prosim nechodte na to…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem
před 35 dny
Maximalismus
Taneční obor střední odborné školy ad hoc Pražská taneční konzervatoř může slavit pouze desetileté výročí…Vedoucí Pražské taneční konzervatoře Bayerová o otevřenosti a tvorbě bezpečného prostředí: „Děti musí do školy chodit rády“
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?