Může výška diskriminovat?

Může výška diskriminovat?

Kochetkova, která měří pouhých 153 centimetrů, měla v rodném Rusku problém konkurovat vzrostlejším tanečnicím a prosadit se jako sólistka. Tou se stala až později v souborech v Londýně, San Franciscu nebo New Yorku, kde ji čekala žánrově pestřejší paleta rolí. Tanečnice a choreografka Drew Jacoby naopak v začátcích považovala za hendikep svou výšku 180 cm, po sérii odmítnutí se jí však podařilo prorazit a postupně navázat spolupráci s uznávanými tělesy, jako jsou Nederlands Dans Theater nebo The Royal Ballet of Flanders. I já jsem ve svém okolí měla tanečnice, které prý „nevyrostly dostatečně“ nebo naopak „vyrostly až moc“ a také ony si svou vysněnou taneční destinaci musely najít, protože některé dveře bohužel zůstaly zavřené.

Výškové limity se objevují mezi podmínkami k přijetí do souborů, intenzivních vzdělávacích programů a škol, častěji těch, které se soustředí na klasický a neoklasický repertoár. V některých případech je výška „natvrdo“ vyjádřena číslem (minimální nebo maximální hranice), většinou je ale uváděn preferovaný typ postavy (např. menší, střední), jindy je dotaz na výšku „zakamuflován“ mezi pokyny k pořízení fotografií nebo videí a pak vše záleží na interním výběru. 

Řada souborů argumentuje praktickými záležitostmi: velké jeviště, na kterém je třeba výrazné postavy, nutnost mít v souboru výškově kompatibilní interprety (baletní špičky navíc podstatně přidávají na centimetrech) atd. V mnoha případech je však rozhodující záměr a vize uměleckého šéfa či hlavního choreografa. A roli hrají i měnící se trendy a preference v tanečním světě a dané zemi – například tzv. ballet body s časem prošlo určitou transformací a to, co se považovalo za ideál před padesáti lety, se liší od ideálu dnešního. Může ale pouhá „nevhodná“ výška skutečně znamenat fatální překážku pro profesionální taneční dráhu?  Těžko říci, kolik mladých tanečníků je právě z tohoto důvodu odrazeno ještě dřív, než nějaká kariéra vůbec začne. 

Ačkoli v současných debatách o těle, včetně toho tanečního, není téma vzrůstu žádným tabu, je zajímavé pozorovat, jaké představy zůstávají pevně zakořeněny a tvoří přetrvávající estetický kód.  Zároveň se nemohu zbavit dojmu, že zatímco k aspektům, jako je například váha, množství svalů nebo barva kůže, se v tanečním světě přistupuje s větší otevřeností a vnímavostí než dříve, výška stále ještě zůstává tabulkovým parametrem, který ani špičková tělesa neváhají uveřejnit ve svých kritériích. Naštěstí existuje řada živoucích důkazů, že kvalitní tanečníci se dokáží prosadit i navzdory netypickému vzrůstu, a naopak ideální čísla nezaručí ideální kariéru. Aneb jak říká Maria Kochetkova: „Nezáleží na výšce, ale na tom, jak se v dané roli prezentujete. Nakonec jde vždycky hlavně o tanec.“