Ke kritice by stačilo už to, že se žadatelky a žadatelé dozvídají výsledky dotačního řízení na letošní rok v dubnu, kdy někteří z nich již dokonce mají akce, na které žádali, za sebou nebo mají přinejmenším dávno nasmlouvané programy. Ministerstvo tak pořadatele velkých festivalů v podstatě tlačí k tomu, aby své akce posouvali do druhého pololetí, pokud nechtějí být v roli zadluženého kamikadze, který se na poslední chvíli dozví, že mu v rozpočtu chybí stovky tisíc korun, nebo dokonce milionů, aniž by měl ještě možnost s tím vůbec něco udělat.
Zarážející je i komentář, který ministerstvo zveřejnilo k výsledkům: „Metodika stanovení výše dotace byla vypracována poskytovatelem a členové komisí s ní byli seznámeni až po uzavření hodnocení projektů.“ Už jen to, že komise hodnotí, aniž by jim ministerstvo předem přesně sdělilo kompletní pravidla, by stačilo ke skandálu, k tomu, aby byla transparentnost a důvěryhodnost řízení vážně nalomená a aby se komise, které o dotacích rozhodují, vzbouřily.
Jenže k tomu tu máme ještě nerespektování výsledků, které vzešly z jednání komisí. Věřila jsem, že podobným zásahům už kulturní obec ani komise nebudou muset čelit, protože nás to hází o dlouhé roky vzad a znovu narušuje pracně budovanou spolupráci ministerstva s kulturní obcí. Jako první se od výsledků z toho důvodu distancovala divadelní komise, kterou následovala komise pro tanec a pohybové umění.
Jako by to ještě nestačilo, tanec je na tom navíc nejhůř, co se týče celkové procentuální výše uspokojení finančních požadavků žadatelů. Při porovnání částky, o kterou žadatelé celkově žádali, s celkovou částkou, kterou nakonec dostali, je tanec mezi obory na procenta poslední. Těžko říci, zda je to záměr, nebo náhoda ve stylu „prostě to tak vyšlo“. Každopádně si ze svého vlastního působení v ministerských komisích pamatuji, jak o tanci panoval ničím nepodložený úřednický stereotyp až předsudek, jak má přestřelené rozpočty. Znamená to, že stereotyp žije dál?
Respektování výsledků odborných komisí v dotačním řízení je něco, co se již zdálo v politické kultuře ministerstva kultury zakořeněné a standardní. Bohužel, jsme zase u nekultury, na začátku. Budou padat hlavy? Měly by, ale na to bych si nevsadila. Jisté však je, že ministerstvo bude mít co dělat, aby pošlapanou důvěru a transparentnost podpory obnovilo. A mělo by to udělat dřív, než se rozhoupe a vypíše první programy, skrze které budou proudit finance z Národního plánu obnovy.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace