Současný tanec svébytný

Současný tanec svébytný

Autor Jana Bitterová

V květnu jsem si s očekáváním vyslechla dva pořady – Současnost současného tance na Českém rozhlase Vltava a Fenomén současný tanec v pořadu Artzóna na ČT Art. V obou mluvili lidé, kterých si velmi vážím. Oba vedli moderátoři, kteří kladli přívětivé otázky a naváděli k tomu, aby se posluchači a diváci mohli v klidu zaposlouchat do úvah o současném tanci.

A od odborníků jsme se dozvěděli mnoho velmi zajímavých postřehů.

Ale! Jaké překvapení, že z těch pár minut vyhrazených vyjádření myšlenek o daném tématu jich nemálo bylo stráveno slovy o tom, čím současný tanec není.

Jako by si respondenti potřebovali obhájit svou vášeň pro něco, co právě přišlo z Marsu, a aby jim posluchačstvo porozumělo, musejí to nejprve vymezit vůči řadám bílých labutí, které přeci každý zná. Vážně?

Představila jsem si samu sebe v kůži posluchače, který taneční představení nenavštívil nikdy anebo jen párkrát v životě (a že takových je):

„Proti čemu to ti lidé z tanečního oboru bojují? Tomu nerozumím. Ať mi raději řeknou, co je fascinuje, třeba mě tím také navnadí…“

Úplně chápu, že překládat současný tanec do slov není jednoduché. I já si zpětně uvědomuji, kolikrát jsem namísto vysvětlení oboru, pro který jsem se nadchla, poskytla příklady, čím není. Dávám si závazek, že příště zvolím přínosnější strategii! I já jsem byla v rozhovoru tázána, jak je to s mým vztahem k současnému versus klasickému tanci. Na takto položenou otázku už příště odpovídat nebudu. 

Ať si každý tančí, tvoří, mluví a píše zapáleně o tom, co ho nejvíce zajímá. A neztrácí čas odkazováním na to, čemu se nevěnuje. Jazzman přeci také na každém veřejném vystoupení nevysvětluje, proč není operním zpěvákem! 

.