Soňa Ferienčíková o politizaci nezávislého umění: „Kdybych přestala tvořit, znamenalo by to ustoupit zlu.“

Soňa Ferienčíková v EVERYWHEN 2018. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Josef Bartoš

Můžeš nejdřív čtenářům vysvětlit, co se přesně stalo?
Události tohoto léta začaly čistkami Ministerstva kultury pod vedením Martiny Šimkovičové ze Slovenské národní strany. Během jednoho týdne byl bez udání důvodu nejprve odvolán ředitel Slovenského národního divadla, pan Drlička, a hned poté ředitelka Slovenské národní galerie, paní Kusá. V reakci na to byly zorganizovány dva protesty, nejdříve platformou Otvorená kultúra protest a poté politickými stranami Progresívne Slovensko a SAS. Oba protesty měly vysokou účast, druhého se zúčastnilo až 18 tisíc lidí, což ukazuje na sílu odporu proti těmto rozhodnutím.
Následné útoky na předsedu Progresívneho Slovenska Michala Šimečku osobně vnímám jako reakci na úspěch těchto protestů. Progresívne Slovensko je momentálně nejsilnější opoziční stranou, která zvítězila v evropských volbách. A Michal Šimečka je můj dlouholetý partner, a proto jsem se i já stala terčem osobně motivovaných útoků. 
První útok směřoval na Nadaci Milana Šimečky, jednu z nejstarších nadací na Slovensku, která funguje více než 20 let a nese jméno jeho zesnulého otce, disidenta a poradce Václava Havla. Nadace byla obviněna z čerpání dotací z veřejných prostředků. Druhý útok přišel v pátek 23. srpna, kdy slovenský premiér Robert Fico svolal tiskovou konferenci v budově úřadu vlády, kde kromě jiného také zaútočil na občanské družení BOD.Y, v němž jsem jako statutární člen.
Fico velmi cíleně vytáhl smlouvy z centrálního registru, tedy veřejně dostupné dokumenty, které ukazují, jaké dotace tyto organizace obdržely v letech 2020 až 2024 – tedy v období, kdy nebyl ve funkci. Je důležité zmínit, že obě organizace byly podporovány dlouhou dobu, a to i za vlád Roberta Fica, přičemž ve zmíněném období nedošlo k žádnému výraznému navýšení.
Premiér v podstatě řekl, že dotace získané pro občanské sdružení BOD.Y jdou na můj plat, což je samozřejmě absurdní. Myslím, že v České republice i na Slovensku se dotační schémata docela podobají. Každý, kdo se pohybuje v oblasti kultury, dobře ví, že když někdo získá dotaci například na celoroční činnost, jde především o reprízování, organizaci workshopů nebo networking v zahraničí. Dotace se proto rozděluje na různé položky jako autorské honoráře pro umělecké i technické složky, cestovní náklady, ubytování, pronájem prostor a techniky, cestovné a podobně. Platy a mzdy nepatří mezi oprávněné položky, a proto není možné na ně dotace využít.

O jaké smlouvy se tedy jednalo?
O smlouvy mezi Fondom na podporu umenia a občanským sdružením BOD.Y, konkrétně o smlouvy o poskytnutých dotacích. Každá smlouva jasně uvádí, na co přesně budou dotace použity a jaké bude rozdělení dotací. Všechno je volně dostupné v centrálním registru smluv (zde).

Takže to, co tvrdil Robert Fico, je dezinformace, jelikož smlouva uvádí, na co bude dotace použita.
Ano, přesně tak. Celá ta situace je navíc „komická“ i proto, že občanské sdružení BOD.Y je úspěšným žadatelem dotací de facto od svého vzniku na podzim 2014 a získávalo je i za Ficových předešlých vlád. Například v roce 2016 Slovensko předsedalo Evropské unii a vláda uspořádala prezentaci slovenského současného tance v Bruselu, kterou zaštiťoval tehdejší ministr kultury ze Smeru Marek Maďarič. Na této akci jsem vystupovala a dokonce i na webových stránkách Smeru lze dodnes nalézt text (zde), ve kterém se tvrdí, že se jedná o nejtalentovanější umělce Slovenska. Takže Ficova garnitura za námi stála a vyslala nás reprezentovat Slovensko do Bruselu.

Hned na začátku jsi použila slovo čistka. Pro externího pozorovatele veškeré dění na Slovensku působí jako za minulého komunistického režimu, kdy kultura byla pro svou svobodomyslnost a kreativitu často škrcena a následně podrobena státní moci, aby ji i dále podporovala. 
Ano, vnímám to velmi podobně. Ono to začalo už s převzetím Ministerstva kultury SR Martinou Šimkovičovou, kdy bylo odvoláno mnoho odborníků ze dne na den bez udání důvodu. Někteří navíc byli nahrazeni velmi nekompetentními nástupci.

Předpokládám, že se tu bavíme i o změnách ve fungování Fondu na podporu umenia. V jiném rozhovoru jsi zmínila, že to výrazně ovlivní podobu nezávislé kultury na Slovensku. Sleduješ už nějaké změny?
Novela zákona o fungování Fondu vstoupila v platnost teď v srpnu, takže se prozatím nedá mluvit o reálném dopadu. Jedním z důvodů vzniku této instituce bylo vyjmutí procesu rozhodování o rozdělování dotací z politických vlivů, měli tedy rozhodovat odborníci, nikoliv politici – dokonce vznikla za Ficovy vlády na podzim 2015. S aktuální novelou ale odborníci získávají pouze poradní hlas. Ve třináctičlenné radě totiž zasedne osm zástupců nominovaných Ministerstvem kultury SR a pouze pět odborníků, takže je jasné, kdo bude mít výhodu při rozhodování.
V současnosti byli aktuální členové rady odvoláni, ale nebyli zvolení noví, což vytváří vakuum, protože Fondu chybí nejvyšší rozhodovací orgán. Fond na podporu umenia aktuálně tedy nefunguje a už teď bylo ohlášeno, že výzvy, které se měly otevřít v srpnu, budou odsunuty. Více informací není prozatím k dispozici.

Takto zvenčí to působí jako pokusy o centralizaci moci, aby umění bylo nástrojem propagace jisté politické ideologie. Jak se tedy teď nezávislému umění na Slovensku daří?
Podhoubí nezávislého umění na Slovensku díky činnosti Fondu na podporu umenia existuje. Navíc o finančním zajištění nadcházející sezony 2024/2025 bylo rozhodnuto ještě před přijetím zmiňované novely, takže prostor tu stále je. Ale jak to bude dále, je otázkou. Sezona 2025/2026 pro nás znamená velkou nejistotu, protože aktuální útoky na nezávislé umění jsou velmi přímé a ostré. 
Navíc ministryně poměrně jasně artikulovala, že se bude podporovat pouze slovenské umění. Nicméně otázkou zůstává, co to slovenské umění je, protože i slovenský folklór je fúzí vlivů, které se v našem geografickém prostoru objevily.
Věřím ale v soudržnost naší komunity, slovenští umělci také dlouhodobě budovali vztahy se zahraničím. A jsou tu samozřejmě i možnosti dotací z Evropské unie nebo Visegradské možnosti.

Vraťme se ještě k těm vytýkaným dotacím. O jaké částky se jedná?
Pokud bych měla říci průměrnou částku od počátku BOD.Y až po současnost, jedná se o 30 tisíc eur ročně. Ale těžko se hovoří o konkrétních částkách, je potřeba se na ně dívat v kontextu celkové sumy rozdělovaných peněz, kolik jsme žádali a na kolik projektů.

To není vysoká částka, když si vezmeme, že se jedná o celoroční činnost uměleckého subjektu. A už vůbec to není částka, pomocí které by se dalo zbohatnout, koupit dům nebo si otevřít účet v některém z daňových rájů.
Ficova strategie je naprosto jasná. Jde o diskreditaci největšího politického oponenta. Na běžného člověka to může působit, že dostanu 15 tisíc eur na premiéru a já si z toho vezmu třeba 12 tisíc. Ale tak to samozřejmě nefunguje, což lidé působící mimo kulturní sektor netuší. Na první dobrou to ale dobře zní: dostávám státní peníze. Tato zpráva se pak dostane k veřejnosti a všechny dezinformační weby ji pak budou opakovat neustále dokola a dokola.

Zajímalo by mě ještě téma možného střetu zájmů. Je jasné, že jsi tvořila a získávala dotace předtím, než jste se s Michalem Šimečkou seznámili. Situace se ale změnila a ty se nacházíš v jiné pozici. Jak to v sobě řešíš?
Podle mého názoru v žádném konfliktu zájmů nejsem, protože můj partner je od října 2023 lídr opoziční strany ve vládě, se kterou je v ostrém konfliktu. Fond na podporu umenia byl navíc do konce července 2024 apolitickou institucí, takže žádné ovlivnění ani nebylo možné, rozhodovaly odborné komise. Navíc Michal Šimečka nikdy nebyl ve vládě, takže ani nerozhodoval o rozpočtu. Ale pokud se Progresívne Slovensko dostane do vlády, pak budu skutečně v odlišné situaci, ale prozatím je brzo nad tím přemýšlet. 

Mně ani tak nejde o reálný střet zájmů. Spíše mi jde o tvé osobní pojetí, přeci jenom tvůj partner je na Slovensku známou osobností, je vidět, jeho slova mají vliv, má za sebou poměrně silnou politickou stranu. Jaké je to pro tebe v té osobně-tvůrčí rovině?
Cítím jistou míru cenzury na mé straně. Vím, jak nekale politika může fungovat, a proto už při tvorbě představení přemýšlím nad tím, zda něco nebude problém, zda to někdo nemůže vytáhnout a dezinterpretovat. Vnímám zodpovědnost také například při veřejném vystupování, jelikož jsem si vědoma, že moje aktivity budou mít dopad na mého partnera i jeho stranu. Političtí oponenti zkrátka rádi překrucují a zneužívají informace, jsem proto opatrná a dávám si pozor. Ta výstražná kontrolka mi v hlavě bliká.

Jak daleko tvá autocenzura došla? Stalo se ti například, že by ses nějakým tématům v tvorbě vyhýbala, protože by jejich zpracování mohlo být nesprávně interpretováno?
To se mi nestalo. Kdyby má autocenzura byla natolik přísná, asi bych už ani nechtěla tvořit. Umění je o svobodě a pokud bych už nemohla být umělecky svobodná, raději bych se věnovala něčemu jinému.
Ale je pravda, že má tvorba je poměrně společensky angažovaná, často jde o reflexi společnosti, takže tam prostor pro dezinterpretaci určitě může být. Nenechám se ale zastrašit a být zticha. Kdybych přestala tvořit, znamenalo by to ustoupit zlu.

Soňa Ferienčíková 

Slovenská tanečnice, performerka, pedagožka a zakladatelka občanského sdružení BOD.Y. Studovala na školách v Bratislavě, Praze, Antverpách a Salcburku. Je také certifikovanou instruktorkou pilates (NYC). Kromě současného tance se věnuje experimentálnímu a dokumentárnímu divadlu a tanečnímu filmu. Během svého studia a profesionální kariéry měla možnost spolupracovat s různými choreografy, divadelními režiséry a soubory jako např. Juan Manuel Ramos Avila (MEX), Ivana Dukić (YU), Marc Vanrunxt (BE), Filip Van Huffel (BE), UNITED-C Company (NL), T.R.A.S.H. Dance Collective (NL), VerTeDance (CZ), Spitfire Company (CZ), Renan Martins de Oliveira (BE/BR), Davide Sportelli (IT), Jaro Viňarský (SK), Peter Šavel (BE/SK), Csaba Molnár (HU), Petra Fornay (SK), Marold Langer-Philippsen (DE) a další.