Sólo (Radim Vizváry). Foto: Radim Hromádko.
Sólo pro mima
Radim Vizváry během své autorské inscenace Sólo sehrává jednu etudu za druhou. Podstatou celého projektu je zachycení klíčových momentů Vizváryho tvorby. Postupně odlupuje pomyslné slupky v podobě jednotlivých příběhů, každý s odlišným technickým provedením a se zcela odlišnou náladou.
Jedna etuda se ale svou atmosférou od ostatních liší. Na potemnělém jevišti, za zvuku houslí se ve stínu modrého světla vynoří postava v tmavém smokingu a bílé košili. Je to muzikant a zdá se lehce zranitelný. Podivné spojení mezi drásavým utrpením smutného klauna a čistotou jeho pohybů navozuje tajemnou atmosféru.
Svůj výstup zahajuje pantomimickou hrou na housle. Po této předehře se pouští do zobrazení klíčových momentů života. Zrození a smrt či přítomnost neviditelného dítěte, které roste divákům přímo před očima. Kouzlo, které přitahuje k něžné postavě na jevišti, tkví v nevinně poddaném (možná osobním) příběhu, jehož přesný smysl je obtížné přesně rozkódovat. Celá etuda se ocitá na hranici mezi pantomimou a poezií, ale nabízí tajemství, dojemnou nevinnost a účinný kontrast mezi lehkostí gest a vážností tématu.
Prehliadku štýlovo rozličných etúd odštartovala príprava míma na vyrozprávanie prvého príbehu. Líčenie a obliekanie (ktoré sa odohráva priamo na javisku) bolo sprevádzané šansónom Edith Piaf, ktorý navodil atmosféru klasického príbehu Pierota. Nasleduje ďalšia zmena líčenia a prezlečenia. Voľný biely kostým Pierota vymení mím za tmavý oblek s elegantným cylindrom. Samotné premeny míma medzi jednotlivými časťami vo svojom živom tempe evokujú obraz denného zhonu. Jednotlivé príbehy sú usporiadane, aby diváka udržali v príbehu a zároveň mu dali možnosť si medzi jednotlivými časťami predstavení oddýchnuť. Vizváry využíva paletu emócií a strieda melancholický príbeh s groteskou či klaunériou. Je si vedomý kontrastu a rýchlych a neočakávaných zmien, aby si inscenácia udržala rytmus, ktorý diváka neprestane baviť.
Digitální graffiti s tancem
Festival navštívila mimo jiné maďarská skupina Bandart s inscenacemi Dancing Graffiti a You-Topia, krátkými kusy kombinujícími nová média s tancem. Dancing Graffiti nabízí letmý náhled na technologii živé digitální malby (projektované na bílé pozadí jeviště) ve spojení s tancem performerky Katalin Lengyel v průběhu několika jednoduchých situací jako tlačení nákupního vozíku, let supermana nebo schovávání před deštěm. You-Topia jde o kousek dál a kromě živé malby výtvarník pomocí senzorů převádí své ruce do trojrozměrného obrazu v projekci a vytváří jakousi digitální loutku. Celkově však práce Bandartu – a to jak v představeních, tak na festivalovém workshopu pro studenty – mohla spíše informovat a inspirovat mladé umělce k využití nových médií než zaujmout svým málo propracovaným příběhem.
Psáno z festivalu Mime Fest 15. září 2016, Polička.
Sólo
Koncept a režie: Radim Vizváry
Výprava: Josef Hugo Čačko
Light design: Karlos Šimek a Hugo Hejzlar
Premiéra: 17. dubna 2016
Dancing Graffiti & You-Topia
Koncept: Bandart
Choreografie: Katalin Lengyel
Programování, živá malba a hudba: Szabolcs Tóth-Zs & Döme Beatbox, Airtist a Bandart
Asistent hudby: Guy Wales
Dramaturgie: Eleanor Randle
Kostýmy: Liz Young & Fufavi
Premiéra: 1. června 2013 & 4. listopadu 2014
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?