Dance Life Expo 2014 úspěšně vrcholí

Dance Life Expo 2014 úspěšně vrcholí

Autor Natálie Erbesová

Autor Sylva Tománková

Druhý den festivalu Dance Life Expo 2014 přilákal na brněnské výstaviště o poznání více návštěvníků. Dokladem toho byla neustále plná hlediště všech scén, velký zájem o taneční workshopy, semináře a diskuse. Během dne se na pódiích prezentovali taneční skupiny různého zaměření, umělci z profesionálních baletních souborů nebo studenti tanečních konzervatoří. Probíhaly flash moby, taneční exhibice, soutěže, taneční maraton, a všichni návštěvníci si tak zajisté přišli na své. Tanečníci se mohli účastnit nejrůznějších workshopů. Od hip hopu, přes jazzový, klasický nebo současný tanec až po step, pole dance, společenské tance a řadu dalších tanečních stylů. Zkrátka nepřišli ani ti nejmladší, na které čekal program v Kids studiu. Co nabídly workshopy a flash moby? „Mám věk na to, abych spíš seděl doma u televize,“ nechal se slyšet Richard Genzer Z workshopů byl zajímavý Modern jazz Qaši z taneční skupiny IF, Contemporary Fernanda Domingueze (Mexiko) a Contemporary Olivera Mahara (Velká Británie) z Pražského komorního baletu, kde se rozvíjel zejména floor work. Master class klasického tance Mária Radačovského z Národního divadla Brno byl pro velký zájem uveden ve dvou pětačtyřicetiminutových lekcích. Na velkém pódiu Evropa 2 Stage se odehrál Step flash mob, který byl pokusem o rekord v počtu tanečníků ve stepu. Rekordních 196 stepařů odtančilo na ploše pod pódiem za vedení lektorů stepu z Taneční školy R+P Bartůňkových stejnou variaci, kterou se již předtím naučili. V návaznosti se konal další rekord – Flash mob s Richardem Genzerem byl pokusem o nový oficiální český rekord v taneční choreografii, která je předváděna na jednom místě ve stejnou dobu s co největším počtem tanečníků. Při této příležitosti jsme se Geni zeptali: „Proč jste se vrátil k tanci?“ – „Neplánuji se vrátit k tanci, bude mi padesát a mám věk na to, abych seděl spíš doma u televize, ale tento projekt se mně líbil, a tak jsem se na něj nechal zlákat. V tanci dál již pokračovat nebudu.“ Od klasiky po současný tanec Sobotní Theatre Stage nabídla divákům řadu tanečních čísel. Od rána zde probíhal Tap Dance Cup Dance Life Expo 2014. Tento program vzápětí vystřídaly soubory zaměřené na moderní tanec – konkrétně se předvedly bratislavské Tanečné divadlo Bralen a Maximvs Brno. Choreografie obou souborů se střídaly a vzájemně doplňovaly. U obou byl patrný základ v tanečních technikách Marthy Graham a José Limóna. Následně se prezentovaly taneční konzervatoře a jako první vystoupilo Taneční centrum Praha. Studenti této školy se představili v neoklasickém, současném i jazzovém repertoáru a s diváky se rozloučili osvěžujícím stepovým vystoupením. Poté přišla na řadu Taneční konzervatoř Brno, u které převládal klasický repertoár – především sólové variace z baletů. Studenti se uvedli i v energickém lidovém tanci a současných choreografiích. Dvě exhibiční vystoupení ukázala brněnská konzervatoř na Expo Stage. Diváky se nejprve pokoušel zaujmout pár mladých tanečníků ztvárňující vášnivý milenecký pár. Publikum ale bylo zmatené z toho, že se celý tanec odehrával mimo pódium, a tedy z dohledu části diváků usazených na židlích před jevištěm. Choreografie nabitá bouřlivými hádkami i následnými usmířeními tanečníků tak vyzněla trochu naprázdno, protože většinu času se diváci snažili najít vhodnější pozici pro sledování představení. I přes určité rozpaky sklidil mladý pár potlesk. Během následující krátké přednášky o Taneční konzervatoři Brno se většina diváků přesunula na výhodnější pozice, což uklidnilo celkovou atmosféru v sále. Poté se místností začaly rozléhat první tóny známého Tanga de Roxanne z filmu Moulin Rouge, které lákaly snad všechny kolemjdoucí. Počet diváků v sále se za několik vteřin zdvojnásobil. Skupina dívek a dva chlapci tančili své tango naplno. Jejich nasazení i burácející hudba upoutaly zraky diváků natolik, že publikum doslova znehybnilo. Ani tomuto číslu nechyběla vášnivost, což obecenstvo ocenilo vydatným potleskem. Mário Radačovský: „Národní divadlo není národní muzeum, jak říká Jiří Kylián…“ Beseda s šéfem baletu Národního divadla Brno Máriem Radačovským proběhla v přátelském duchu. Úvodem bylo zmíněno nové video o konfrontaci tanečnice twerku a klasického tance, jímž chce brněnský balet přilákat především mladé lidi do divadla a které způsobilo úžasnou reakci na youtube. V Bratislavě Radačovský jako šéf baletu uvedl i celovečerní představení break dance na jevišti Slovenského národného divadla. Právě k tomu měli někteří odborníci výhrady, ale Mário se hájil slovy Jiřího Kyliána, který vždy říkal, že: „Národní divadlo není národní muzeum.“ Návštěvníci se rovněž zajímali, co vše zahrnují povinnosti šéfa baletu, a také o nedávno uvedenou premiéru Louskáčka, kterou se souborem nastudoval André Laprise z Kanady. V této sezoně plánuje Radačovský premiérovat moderní verzi Labutího jezera Black and White ve své choreografii, která již byla uvedena v Chicagu v USA. Od nové sezony hraje divadlo v blokovém systému, tedy o týden později se diváci mohou podívat na klasickou verzi a obě srovnat. Další připravovanou premiérou je Tanec a média, kde bude dán prostor mladým choreografům, například Haně Turečkové, Attilovi Egerházimu a dalším. Každý autor by měl použít v choreografii jakékoli současné médium. V následující sezoně chystá brněnské Národní divadlo uvést zatím pod neoficiálním názvem Made in USA trojici choreografů – George Balanchina, Oliviera Weverse s baletem The Sofa a skupinu Momix s choreografií Lunar sea. Galapředstavení baletních souborů přilákalo davy. „Lekli jsme se, že budeme jediní, kdo přijel s klasikou,“ přiznává primabalerína ND Praha Nikola Márová Pět baletních souborů z různých koutů republiky přijelo předvést své taneční umění na sobotní baletní galavečer. Slavnostní vyvrcholení festivalu diváci netrpělivě očekávali. Už půl hodiny před začátkem představení se u vchodu do Theatre Stage začala tvořit fronta, která rychle nabobtnávala o další netrpělivě čekající příznivce baletu. Konečně organizátoři otevřeli vchod. Během pár vteřin byla místnost plná až k prasknutí. Sedělo se všude – na židlích, na zemi, u pódia, v uličce, nemalá část diváků postávala alespoň vzadu u východu. Záhy zhasla světla a začalo představení souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy, které do Brna přivezlo koláž ze svého repertoáru. Lidská těla svázaná do kozelce postupně střídaly dva páry tanečníků. Navázali sólisté pražského Národního divadla předvádějící duet ze čtvrtého jednání Labutího jezera, primabalerína Nikola Márová také ztvárnila známou taneční miniaturu Umírající labuť. V pozdějším rozhovoru dodala: „Zkoušeli jsme v Praze do dvou, pak jsme jeli do Brna a skoro okamžitě jsme šli na zkoušku. Překvapil nás omezený prostor a hlavně nízký strop, takže při naší výšce jsme se s Jirkou Kodymem nakonec museli vzdát většiny zvedaček, které jsou pro tento duet typické, promyslet rozvržení v prostoru atd. A vzápětí začalo představení, takže to pro nás bylo velmi hektické. Teď se tu teprve rozkoukáváme.“ Tato klasika některé návštěvníky překvapila. „Samá obyčejná čísla, nic velkolepého,“ zhodnotila výběr pražského divadla jedna z návštěvnic. Většinu diváků ale klasická čísla zřejmě oslovila. Poslední tóny známé melodie doprovázel mohutný potlesk a hvízdot. „Když jsme viděli program ostatních divadel, lekli jsme se, že budeme jediní, kdo přijel s klasikou. Ale nakonec to možná bylo dobře, že aspoň my jsme mohli divákům předat zase jiný taneční styl, a myslím, že to ocenili,“ spekuluje Márová. K zklamání návštěvníků nevystupoval soubor olomouckého Moravského divadla kvůli zranění jednoho z tanečníků. Místo toho pódium ovládl Pražský komorní balet s číslem Černé zrcadlo. Synchronní pohyby čtyř tanečníků i jejich rychlost diváci ocenili silným potleskem. Tanečním zpracováním Obrazu Doriana Graye navazovalo plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Finální číslo předvedla čtveřice tanečníků z Národního divadla Brno. Choreografie s názvem Rendez-vous působila lehce a ladně. Toto vystoupení i kvůli převaze brněnských návštěvníků získalo jeden z největších aplausů. Světla se rozsvítila, tanečníci se klaněli. Slavnostní galavečer oficiálně skončil. Diváci však tanečníky svým potleskem vyprovázeli ještě několik minut. Další vrchol večera proběhl v Evropa 2 Stage, kde se uskutečnila soutěž v taneční disciplíně pole dance s názvem Polemotions 2014. Nabitý sobotní program potěšil asi každého tanečního nadšence. Dokladem toho byla řada rozzářených tváří a horlivého potlesku. Nyní se můžeme těšit na závěrečný den festivalu, kde mají návštěvníci poslední možnost spatřit takto široké spektrum tanečních stylů a žánrů pod jednou střechou.