Želary jako taneční drama

Želary. Foto: Sergei Gherciu.

Obě jsou rovnocennými autorkami libreta, spolupracují už poněkolikáté a z nové inscenace je to cítit. Hana Litterová byla dlouholetou sólistkou Národního divadla v Brně a věnuje se intenzivně pedagogické práci i choreografické tvorbě. Zuzana Lapčíková stále koncertně vystupuje, cimbál a zpěv je její doménou, složila několik významných hudebních děl a umělecky se propojila s významnými orchestry i osobnostmi. Ze společné tvorby s Hanou Litterovou jsou známé Balady, nejdříve vytvořené pro Národní divadlo v Brně a později uvedené v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Nosný a velmi dramatický příběh baletu Želary se odehrává ve válečné době mezi roky 1943 a 1945 v tlaku a pronásledování gestapem. Dva zcela rozdílné světy na sebe ostře naráží, a sice městské podmínky mladých doktorů a mediků v Brně, kteří pracují v odboji, a následně drsné, nehostinné podmínky v horské vesnici Želary daleko od civilizace, kam se musela nedostudovaná lékařka Eliška, posléze Hana, urychleně přesunout. S náhradními doklady odjela spolu s Jozou, pacientem z brněnské nemocnice. Bylo domluveno, že ji Joza skryje a ochrání. Vzhledem k situaci ve vesnici si musí Hana Jozu vzít…

Převést kulminující drama do tanečního jazyka je úkol vždy náročný. Jak to udělat, aby si všechny hlavní postavy dostatečně zatančily, ukázaly své schopnosti jak pohybově technické, tak i výrazové, a přitom zůstaly dostatečně autentické? Jak prolnout baletní stylizaci, taneční slovník s přirozeným herectvím a psychologií postavy, kterou interpretují?

Na jevišti svatbu střídají obřady a lidové slavnosti. Svérázné charaktery a zamotané životní osudy místních obyvatel poukazují na nelehký život v syrových horských podmínkách. Válka zdánlivě vzdálená všednímu životu vtrhne jako uragán, Němci se mstí a z druhé strany se následně barbarsky projeví i ruští vojáci, kteří kradou a chtějí znásilnit jednu z žen. Násilník je zabit a spustí se bitka i lavina nenávisti a pronásledování. Joza je postřelen a umírá. Po dlouhém hledání ho Hana nachází bez známek života. Její příběh se tady uzavírá oproti filmovému zpracování a Hana zůstává sama opuštěná ve svém zoufalství. 

V dynamicky vystavěné inscenaci však působí nesourodě některé dílčí návaznosti, když se v některých dramaticky vypjatých situacích choreografka příliš rychle utíká k tanečním variacím, nenechá postavám dostatek času herecky myslet a jít tak do hloubky emočního stavu. Jednotlivé situace a dílčí příběhy (tragickými následky komplikované vztahy rodiny Kutinů, následně i Gorčíků) odvypráví a odtančí ve zbytečně rychlém sledu.  

Kupříkladu v počáteční scéně v brněnské nemocnici zdravotní sestry předvádí určité konkrétní lékařské úkony a najednou z ničeho nic přejdou do jakési skokové variace. Gestapáci, kteří zastřelí podezřelé lékaře, rovněž musí předvést kus baletního umu. 

Hana Litterová je zkušená choreografka, její profesionalita, vrozená tanečnost i smysl pro logickou stavbu tanečních frází i sledu pohybu vedou k vytříbené rutině. Má toho hodně k scénickému vyprávění. O psychologii a vykreslení jednotlivých figur nemluvě. Hlavní postavy, Hana a Joza, procházejí přes nesnáze a nerovnosti vztahu velkým vývojem. Hana by však potřebovala více času k přerodu od odmítání Jozy až k hlubokému láskyplnému souznění. 

Mladičká, nadaná tanečnice Adéla Bendová v hlavní roli je velkým překvapením, postava jí sedí a dává jí ohromné napětí. Jozu tančí bezvadně Aurélien Jeandot, má osobité kouzlo i herecky působí velmi přirozeně. V roli hrubiána a opilce Kutiny zasvítil Sergio Méndez Romero, Lucku Vojničovou, kořenářku, zatančila Maëva Cotton a Žeňu Bojarovou Sawa Shiratsuki. Scénu a kostýmy vytvořila Dominika Lippertová spolu s Radkou Joskovou v souladu s inscenačním záměrem. 

Stylizace lidových tanců částečně inspirovaná slovácko-valašskými prvky jde v baletu ruku v ruce s výraznou hudební partiturou. Vynikající Zuzana Lapčíková živě hraje sólově na cimbál i s orchestrem a zpívá. Dává do toho všechno a vysílá tak tanečníkům neuvěřitelnou energii. Baletní soubor v Olomouci z většiny tvoří cizinci a s obdivem je nutné zdůraznit, že se ve sborových scénách vyrovnali s pro ně nelehkou pohybovou látkou folklórních prvků a figur.

Psáno z premiéry 16. února 2024, Moravské divadlo Olomouc.

Želary
Hudba: Zuzana Lapčíková
Libreto: Zuzana Lapčíková, Hana Litterová 
Režie a choreografie: Hana Litterová 
Asistent choreografie: Bernard Courtot de Bouteiller, Fabien Roques 
Hudební nastudování: Petr Šumník 
Dirigent: Petr Šumník
Výprava: Dominika Lippertová 
Asistentka výpravy: Radka Josková
Světelný design: Tomáš Příkrý