Zápas s jazykem – Od emocí ke slovům

Zápas s jazykem (Florent Golfier). Foto: Vojtěch Brtnický.

A tak se i v této nelehké, trochu zmatené a rychle se v pravidlech měnící době mohou diváci odreagovat u skutečných tanečních představení a happeningů, které se v rámci aktualizovaného programu konají za jejich fyzické přítomnosti. Jednou z nejzásadnějších akcí letošního ročníku festivalu Tanec Praha se tak stala autorská premiéra Zápas s jazykem francouzského performera Florenta Golfiera, žijícího a tvořícího v České republice, která vznikla pod hlavičkou produkční skupiny tYhle.

Herec, tanečník, mim a klaun Florent Golfier je čerstvě zářící hvězdou scény českého pohybového divadla. Jeho jevištní práce má francouzský šarm, vtip a inscenační kvalitu založenou na principech elegantní estetiky těla, čistotě kultivovaného pohybu a středoevropské divadelní poetice, která osciluje mezi intelektuálním sdělením a dětsky naivní obrazotvorností. I proto jsou jeho inscenace vhodné pro celou rodinu, což hodnotě současné umělecké tvorby nejenže neubírá, ale naopak ji ještě zvyšuje.

Přestože finální podoba Zápasu s jazykem vznikala v době koronavirové krize, do povahy představení to nikterak zásadně nezasáhlo, naopak se dá říct, že formálně dílo s komplikovanou současností souzní. Komorní formát lehce nahrává situaci kolem nejasně specifikovaných pravidel při návštěvě divadel a divákům samotným dodává přirozeně pocit osobní výjimečnosti, který se ještě před několika měsíci navozoval jen těžko. Proměna perspektivy v divadelním prostoru (v Ponci se jednalo o výměnu jeviště za hlediště a naopak) nabídla inovaci v uspořádání publika a nové pohodlí pro preference sedících. Koho by pak padesátiminutové sólo nebavilo?

Dílo vzniklo na základě dlouhodobého výzkumu jazyka nejen jako fyziologického orgánu, ale i z pohledu fenoménu lingvistického kontextu a filozofického chápání potřeby duše se vyjádřit. Orgán, který se vyvíjí jako nástroj našeho myšlení, jako možnost jeho sdělení i sdílení. Hra spletitosti písmen i významů, obraz zrození dominantní charakteristiky člověka. A přece na počátku není slovo, ale světlo. Maska ze stříbrné fólie evokující obří mozek jako by se probouzela k životu a odrazem osvěcovala různá temná zákoutí prostoru. Tajemno stupňují zpočátku nekonkrétní pohybové i hlasové projevy performera, které se postupně mění na jasnější a detailnější fokus. Dynamiku pohybu formuje rytmus zvuku, respektive zvuků neurčité řeči, které sám performer vydává. A stejně jako nezřetelnost pohybu přechází do konkrétních póz, i mluvené slovo se stává komunikací. S hravostí formuluje samohlásky, které jsou jeho základem a zároveň i samostatnými citoslovci sdělující nepopisně emoce pocitů. Interakce mezi jevištěm a hledištěm je výsledkem přirozeného vývoje, na který diváka připravují už pomůcky na sedačce (tužka a papír s vybranou samohláskou). Najednou se nejen jeho okolí, ale i on sám dozvídá něco o sobě. Asociativnost napsaných výrazů v dané situaci je plná ježatého humoru, ale není impertinentní. A v tomto typu divadla je i přirozeným vyvrcholením celé akce.

Absolvovat představení pohybového divadla Zápas s jazykem je bezpochyby mile strávená hodina v divadle dobře bavící dospělé publikum a pozitivně formující estetické hodnoty dětského diváka. Vzhledem k tomu, že tvůrce sám zdůrazňuje (i připojenou doprovodnou výstavou) význam přidruženého výzkumu, chtěla by se možná očekávat hlubší intelektuální rovina celé inscenace. Ta v tuto chvíli klouže spíše po povrchu srozumitelnosti, než by se těžce prokopávala tunelem mnohovýznamovostí, kde je ostatně špatné odvětrávání. I proto se pro dnešní dobu zdá tato (light intelektuální) verze vhodnější. A jak to bude do budoucna, ukáže čas, aktuální možnosti a divácký ohlas, na kterém si Florent Golfier zakládá. Důkazem toho je i moderovaná aftertalk (diskuse po představení), která bezprostředně navazuje jako součást programu při všech zatím avízovaných reprízách, ale účast na ní je samozřejmě dobrovolná. Svůj divácký zážitek si tak lze soukromě ponechat anebo se o něj bezprostředně podělit. I to je nová možnost současného divadla.

Psáno z premiéry 8. června 2020, divadlo Ponec.

Zápas s jazykem
Autor, choreografie, interpretace: Florent Golfier
Choreografická konzultace: Peter Šavel
Scénografie: Marie Gourdain
Světelný design: Zuzana Režná
Zvuková dramaturgie: Ian Mikyska
Lingvistická konzultace: Prof. Dr. Barbara Mertins
Výroba kostýmu: Martina Stieglerová, Magdaléna Vrábová
Technická spolupráce: Hynek Petrželka
Premiéra: 8. 6. 2020