Some Choreographies – Meditace nad pohybem života i vesmíru

Some Choreographies. Foto: Michela Di Savino.

Autor Kateřina Šilhová

Dílo, které přivezl Jacopo Jenna na 35. ročník festivalu TANEC PRAHA pracuje s juxtapozicí videa a tance. V Some Choreographies jako by se konstatovalo, že tím největším choreografem je život sám. Tuto tezi prezentuje kombinace bravurního filmového střihu v projekci na zadní stěně scény a pohybů tanečnice přítomné na pódiu. Performance začíná tanečnicí již přítomnou na scéně, která čeká, až se diváci v hledišti usadí. Ramona nejdřív reaguje na zvuk houslí a pohybuje se do rytmu. Na plátně se promítne název díla. Kompozice napovídá, že tanečnice bude využívat celého prostoru potaženého bílým baletizolem, zatímco na plátně poběží video. Koncept díla mě okamžitě nadchne, když mi dojde, že strukturu choreografie tvoří jiné taneční kompozice zaznamenané na videu.

Archivní snímky použité k vystavění Jennovy choreografie jsou sestříhané tak, aby na sebe navazovaly. Tanečnice, která je napodobuje, se plynulým pohybem přelévá z jedné choreografie do druhé. Ze začátku vidíme na videu profesionální tanečníky a tvůrce. Rozpoznávám Marthu Graham, Isadoru Duncan a Alvina Aileyho. V prvních minutách je tak dílo poklonou modernímu scénickému tanci. Do sestřihu ukázek jsou přidaná další díla tance a pohybů. Ticho je prokládáno povětšinou popovými písněmi, které do choreografie vkládají větší dynamiku.

Ramona nás provází všemi možnostmi pohybu. Choreografie obsahuje celé spektrum tance od klasických děl, jako je Labutí jezero, až po hiphopové pohyby. Kulturní protiklady často propojuje připodobňováním. Vypracovaný pohyb rukou zachycující labutí křídla ve filmu vystřídá pohyb vlny zpodobněné tanečníkem hiphopu. Film nejen překvapuje, ale i baví. Když se tanečnice položí doprostřed scény, na plátně jsou promítány záběry demonstrací, zraněného odnášeného na nosítkách, rakve v pohřebním průvodu. Sólistka zatančí i poslední chvíle lidského života.

V druhé části choreografie přichází na řadu video, které pro inscenaci připravil Roberto Fassone. Tentokrát už sólistka pohyby neimituje, ale video doplňuje malými a jemnými pohyby. Na plátně se promítají záběry vesmíru a zvířat. Sledujeme lvíčata dívající se do kamery, titulek oznamuje choreografii číslo 36 a popis: lvíčata přemýšlející o vzniku vesmíru. V tuto chvíli si uvědomuji, že se více soustředím na film než na tanečnici. I přestože oceňuji význam záznamu, jeho důvtip a krásu, které přitahují pozornost víc než interpretka, tanečnice pokračuje v minimalistických pohybech, až spočine v šavasaně. Její řeč těla po celou dobu napovídá, jakou optikou Jenna nahlíží na choreografii – jako na strukturu obsaženou v životě i vesmíru.

Vizuálně je Some Choreographies naprosto úchvatné souhrou filmu a pohybu. Druhá část choreografie mi připomíná další umělecká díla poslední doby, která se snaží jakoby obsáhnout celou hloubku života a nekonečnost vesmíru. Na mysli mi vyvstává Oscarem ověnčený film Všechno, všude, najednou, jehož několik paralelních vesmírů ve mně vyvolává podobný pocit jako Fassonova montáž záběrů tančící pouště nebo velryb do zvuků skladby Cannibal Holocaust od Rize Ortolaniho. Tyto zvláštní oxymórony nabízí až melancholický pohled na život kolem nás.

Some Choreographies je jako úctyhodný katalog tanečních videí a pohybových momentů. Inscenace Jacopa Jenny a Ramony Caia může vzbudit mnoho emocí, jelikož nám pomáhá uvědomit si pomíjivost a sílu života. Použití záznamů tance k vytváření choreografie je nápadité, a navíc vyvážené technicky precizním a vizuálně přitažlivým pohybem tanečnice.

Psáno z představení 21. června 2023, divadlo PONEC.

Some Choreographies
Koncept, režie a video choreografie: Jacopo Jenna
Spolupráce a účinkuje: Ramona Caia
Videospolupráce: Roberto Fassone
Původní zvuk: Francesco Casciaro
Světelný design: Mattia Bagnoli
Kostýmy: Eva di Franco
Organizace: Luisa Zuffo
Produkce: KLm – Kinkaleri
Koprodukce: Centrale Fies
S podporou Azienda Speciale Palaexpo
Premiéra: 31. července 2020, Centrale Fies XL Festival / Dro (TN) Italy