Mechanický pomeranč - Násilí, sex a Beethoven

Mechanický pomeranč byl již čtvrtou premiérou baletního souboru v Českých Budějovicích v letošní sezóně. I přes zhoršující se stav pandemie koronaviru, v den vyhlášení opětovného nouzového stavu, se úspěšně odehrála na scéně DK Metropol. 

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

V první řadě je třeba zmínit, že po prvních poněkud rozpačitých sezónách pod uměleckým vedením Lukáše Slavického, se málopočetný soubor začíná profilovat do technicky zdatného i dramaturgicky jistého. Samozřejmě, že z celkového počtu premiér se dva tituly Radio Svobodná Bystrouška v choreografii a režii Petra Zusky a zřejmě i Labyrint pana Fauna v tvůrčí dílně uskupení DEKKADANCERS v choreografii Marka Svobodníka a Štěpána Pechara, měly odehrát v sezóně minulé.  Další premiérou byl titul 3 a 1, ve kterém se představili tři tvůrci z řad tanečníků: Sebastiano MazziaZdeněk MládekBela Kéri Nagy spolu se zkušeným choreografem Viktorem Konvalinkou (DEKKADANCERS).

Téměř před koncem letošního roku se pak do repertoáru dostává nový titul inspirovaný slavným filmem Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč z roku 1971 na motivy knihy britského, velmi plodného spisovatele Anthony Burgesse. Téma je to pro taneční divadlo velmi drsné a skýtá tvůrcům širokou paletu dramatických situací. A to je pro choreografa Toma Rychetského „voda na jeho mlejn“. I když v taneční stylizaci, byť velmi silně působivé, mi násilí nepřipadá tak hrůzné jako ve zmíněném kontroverzním filmu, který je dobré si zopakovat.

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

Násilí, sex a Beethoven, to jsou hlavní spouštěče pro dosti šíleného hlavního hrdinu Alexe. Tento agresivní týpek všemožně manipuluje spolu se svými kumpány i další společností, kterou Rychetský spolu s režisérem inscenace Pavlem Šimákem nazývají Systémem, který představují muži i dívky tanečního souboru oděni do stejných černých obleků a kabátů. Někdy se nechají manipulovat a v dalších situacích se stávají protivníkem, odpůrcem, věznitelem. Systém, tedy sbor tanečníků, komentuje celý příběh svými reakcemi na agresivní chování děsivých znásilnění, zabíjení a okrádání nevinných obětí. Protože právě to se Alexovi chce dělat. Chce se mu z nutkavého stavu zrůdné závislosti, zabíjet, mučit a znásilňovat… To proto byl film odsuzován a následně zakázán, až do Kubrickovy smrti. Přes mnohé nominace na Oscary a další ceny, z důvodu přílišného tlaku a údajné zvýšení kriminality v Británii, se mu vyšší podpory nedostalo. Celé dílo Burgessovo i Kubrickovo má navzdory příšerným výjevům hluboký smysl. Nejde jen o násilí, sex a fatální závislosti. Stále se totiž stává, že se historie opakuje. Absurdní je, že ke všemu hrůznému potřebuje Alex vážnou hudbu, konkrétně tedy Ludwiga van Beethovena. Nakonec se dostává do vězení, kde podlehne určité terapii. Ta se rovná krutému mučení v tom smyslu, že dotyčný nesmí usnout ani spát, po celou dlouhou dobu se musí koukat na násilí, vraždění v přímém přenosu a do toho mu věznitelé pouští stále dokola vážnou hudbu. V inscenaci jsou scény této opačné manipulace také drsné, ale ve srovnání s filmem, jsou ve výrazivu pohybově-fyzickém přece jen slabší. Nicméně to chce diváka, přece jen otrlého i informovaného. K většímu pochopení přispěje nahraný text, hlas herce Jana Bidlase a skladatele Ivana Achera. Použité citace jsou z knižní předlohy i filmu, ale na můj vkus je jich až přespříliš. Myslím, že sugestivní hudba posiluje dramatický děj dostatečně.

Tom Rychetský představil taneční inscenaci po delší odmlce. Jeho letité zkušenosti a znalost řemesla dávají aktuální choreografii jistý nadhled  ̶  zbytečně nespěchat a nepřehlcovat taneční vazby, krokové fráze ani partneřinu. Inscenace má tedy velmi dobrý temporytmus, smysluplnou strukturu a skupina tanečníků se citlivě přeskupuje a rozvrstvuje v prostoru. Je to přínos, když si choreograf i režisér umí hrát s prostorovou dynamikou. Divák to cítí jako architekturu, v níž pak každý herecký výraz a význam lépe vyznívá, má své místo a čas. Do jaké míry pomohl s choreografickou stavbou Ondřej Vinklát, nemohu zcela identifikovat. Přes veškerý můj hluboký obdiv k  němu si myslím, že úspěch skvělé inscenace patří především Tomáši Rychetskému a Pavlu Šimákovi. Bezpochyby také Danielu Tesařovi za light design a Evě Jiříkovské za nápaditou scénu.

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

Nejdříve byly vidět černé sufity, divné bedny s kulatými otvory, ale posléze se ukázalo, že jsou to staré typy reprobeden, zesilovačů. Ta největší pohyblivá bedna  ̶  kulisa se proměnila v různé symboly, v jakýsi úkryt, skrýš, ve vězení, možná část bytu, pokoje, kde si sebestředný sadista Alex pouštěl „na plné pecky“ svého Beethovena… Kostýmy od Lucie Šperlové jsou civilní, vítězí černá barva, jen Alex a kumpáni mají bílé košile a nešťastná dívka, oběť, měla šaty světle červené, následně roztrhané na kusy. Z červené látky, symbolu krve, má Alex vázanku či kravatu, která má v inscenaci svůj význam. V závěru jsem se přes jinak jasné obrazy a výjevy se trochu ztrácela. Celý Systém, tedy celá společnost je zmanipulována, možná kolektivní vina se ukáže v plné šíři, znázorněná v unisono jednotvárném sborovém tanci. Manipulace společnosti, nástin totalitního systému je nabíledni. Výtvarně umocněna sjednocením kostýmů všech přítomných se zmíněnou červenou vázankou. Tedy symbol, který „nás starší“ jasně trkne do oka! 

Kondice, nasazení a úroveň celého českobudějovického baletního souboru neuvěřitelně posílila. Čtyři premiéry ve třech měsících, krátce po sobě uvedených, jsou obrovským výkonem všech zúčastněných, a to není samozřejmé, zvláště v regionálním divadle. Ze sólových příležitostí suverénně vede Sebastiano Mazzia v roli Alexe (stejně tak i ve zmíněných premiérách Labyrint a 3 a 1), dále František Vlček, Hiroto Yamaguchi a Paolo Terranova jako Alexovi kumpáni a Dívka B (matka oběti) ve skvělé interpretaci Mai Iwamato.

 

 Psáno z premiéry 26. listopadu 2021, DK Metropol.

 

Mechanický pomeranč
Choreografie, režie: Tomáš Rychetský, Ondřej Vinklát
Režie: Pavel Šimák
Hudba: Ivan Acher
Scéna: Eva Jiříkovská
Kostýmy: Lucie Šperlová
Světelný design: Daniel Tesař
Asisenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek
Představení řídí: Jana Prašničková
Premiéra 26. 11. 2021

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 11x


Fotogalerie

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

Mechanický pomeranč. Foto: Petr Zikmund.

Témata článku

Mechanický pomeranč

Balet Jihočeského divadlaDekkadancers

Tanec

Re: Komentář k recenzi

vložil Ondřej Vinklát

IP: 86.49.243.170
Reaguje na: Re: Komentář k recezni
Milý Ondřeji, především vám všem celému týmu gratuluji k povedené premiéře.
Domnívala jsem se,že jste byl přizván k inscenaci později.
Jak se pan Rychetský zmiňoval o jeho již dřívějším záměru- inscenovat Mechanicky pomeranč jako taneční divadlo,tak jsem to brala více jako"jeho dítě ".
Zároveň i řešení prostorového členění choreografie mne připadalo ne z Vašeho rukopisu.
Když se nepodepíše pod choreografií jen jeden autor, je to vždy těžké identifikovat,kdo měl větší vliv na finální verzi.
Myslim si,že už poslední dobou Dekkadancers se podepisují samostatně (např.Labyrint S.Pechara,Faun M.Svobodnik nebo Mašínovi v Liberci v choreografii V.Konvalinka )Podle mého názoru je to rozhodně "čistší "k profilovaní osobnosti choreografii,autora a jeho vyvoje.
Jak do sebe jednotlivé tvůrčí počiny v jednotlivé inscenaci do sebe zapadají,jak se zmiňujete, by mělo být samozřejmostí ....
Rozhodně jsem Vas,Ondřeji, nechtěla poškodit. Víte dobře,že Vaší práci sleduji a obdivuji ..
Marcela Benoniová

Vážená paní Benoniová,

děkuji Vám za vyjádření.

Chtěl bych jen uvést na pravou míru, že si v žádném případě nemyslím, že byste mě, nebo mou práci chtěla záměrně poškodit. Ve svém příspěvku jsem spíše narážel na irelevantnost Vašeho tvrzení nebo dojmu, o větším uměleckém přínosu k inscenaci jednoho ze dvou choreografů, zejména když je v programu černé na bílém kdo se na choreografii představení podílel. To by přeci měla být jasná informace k tomu, jak ke kritice přistupovat.
Když už polemika o přínosu jednotlivých tvůrců nastala, očekával bych věcné argumenty. Těch jsem se ovšem ve Vaší kritice nedočkal.

Prvotní nápad uvést Mechanický pomeranč jako taneční divadlo můj nebyl, byl Tomášův, ale tvorba samotného představení je věcí druhou. Věcí, která se skládá z mnoha článků. Jeden článek z procesu tvorby vypadne, a z jablka je jablko beze šťopky.
Pokud dobře vím, Tomáš Rychetský se k procesu tvorby v programu přímo vyjadřuje.
Z jeho vyjádření je zřejmé, jak úzce inscenační tým spolupracoval. Nevidím tedy důvod k takovému tvrzení jaké je to Vaše. Narážím tak na faktickou nepřesnost, či neinformovanost, která je zavádějící, a k fundované kritice, promiňte mi, nepatří.

Vážená paní Benoniová, nerad bych zde rozdmýchával oheň. Vaší kritické práce si vážím, a jsem samozřejmě rád, že se Vám inscenace jeví jako kvalitní počin českého tanečního divadla. Myslím si ovšem, že takovéto diskuze mohou přispět ke kultivaci našeho tanečního prostředí, které je i přes svou velikost dosti nejednotné a polarizované.

s úctou
Ondřej Vinklát
+6 0 ! Odpovědět

Re: Komentář k recezni

vložil Benoni

IP: 46.135.23.9
Reaguje na: Komentář k recezni
Vážená paní Benoniová,

děkuji Vám za pozitivní kritiku. S představením jsem společně s celým tvůrčím týmem nad míru spokojen a stojím si za ním.

Jedno bych kritice ovšem vytknul - a to nepochopení či neuvědomění si toho, jak úzce jsou jednotlivé ingredience představení provázány.
A to nemluvím pouze o našem Mechanickém pomeranči, nýbrž obecně o více než častém přístupu k divadelní tvorbě.
Zástupci jednotlivých uměleckých disciplín se povětšinou od prvního nápadu ovlivňují, a společně hledají ideální tvar, a to až do první opony!
Nejedná se o solitérní nápady, které do sebe zázračně zapadnou.

Nemám ve zvyku obhajovat svůj přínos k inscenacím, a především ne takovouto cestou, avšak v tomto případě mi to nedalo.

Na choreografii a režijním uchopení Mechanického pomeranče jsem se podílel stejnou měrou jako můj spolutvůrce Tomáš Rychetský a celý inscenační tým.
S Tomášem jsem na baletním sále společně s tanečníky strávil celý tvůrčí proces.
Proto je v programu napsáno - choreografie: Tomáš Rychetský, Ondřej Vinklát.

Nemohu pochopit, co v Vás vedlo k tomu, abyste podle Vás zdařilý výsledek připisovala režisérovi, a pouze jednomu ze dvou choreografů inscenace...?

Nejspíš tento můj komentář vyzní jako výraz zneuznané ješitnosti, a je pravdou, že se má ješitnost při čtení Vaší kritiky ozvala. Proto mne prosím omluvte, a pochopte, že jsem na tvorbě inscenace strávil více než tři měsíce, a že jsem do představení vložil hodně úsilí a energie.

s úctou
Ondřej Vinklát
Milý Ondřeji, především vám všem celému týmu gratuluji k povedené premiéře.
Domnívala jsem se,že jste byl přizván k inscenaci později.
Jak se pan Rychetský zmiňoval o jeho již dřívějším záměru- inscenovat Mechanicky pomeranč jako taneční divadlo,tak jsem to brala více jako"jeho dítě ".
Zároveň i řešení prostorového členění choreografie mne připadalo ne z Vašeho rukopisu.
Když se nepodepíše pod choreografií jen jeden autor, je to vždy těžké identifikovat,kdo měl větší vliv na finální verzi.
Myslim si,že už poslední dobou Dekkadancers se podepisují samostatně (např.Labyrint S.Pechara,Faun M.Svobodnik nebo Mašínovi v Liberci v choreografii V.Konvalinka )Podle mého názoru je to rozhodně "čistší "k profilovaní osobnosti choreografii,autora a jeho vyvoje.
Jak do sebe jednotlivé tvůrčí počiny v jednotlivé inscenaci do sebe zapadají,jak se zmiňujete, by mělo být samozřejmostí ....
Rozhodně jsem Vas,Ondřeji, nechtěla poškodit. Víte dobře,že Vaší práci sleduji a obdivuji ..
Marcela Benoniová

Komentář k recezni

vložil Ondřej Vinklát

IP: 86.49.243.89
Reaguje na:
Vážená paní Benoniová,

děkuji Vám za pozitivní kritiku. S představením jsem společně s celým tvůrčím týmem nad míru spokojen a stojím si za ním.

Jedno bych kritice ovšem vytknul - a to nepochopení či neuvědomění si toho, jak úzce jsou jednotlivé ingredience představení provázány.
A to nemluvím pouze o našem Mechanickém pomeranči, nýbrž obecně o více než častém přístupu k divadelní tvorbě.
Zástupci jednotlivých uměleckých disciplín se povětšinou od prvního nápadu ovlivňují, a společně hledají ideální tvar, a to až do první opony!
Nejedná se o solitérní nápady, které do sebe zázračně zapadnou.

Nemám ve zvyku obhajovat svůj přínos k inscenacím, a především ne takovouto cestou, avšak v tomto případě mi to nedalo.

Na choreografii a režijním uchopení Mechanického pomeranče jsem se podílel stejnou měrou jako můj spolutvůrce Tomáš Rychetský a celý inscenační tým.
S Tomášem jsem na baletním sále společně s tanečníky strávil celý tvůrčí proces.
Proto je v programu napsáno - choreografie: Tomáš Rychetský, Ondřej Vinklát.

Nemohu pochopit, co v Vás vedlo k tomu, abyste podle Vás zdařilý výsledek připisovala režisérovi, a pouze jednomu ze dvou choreografů inscenace...?

Nejspíš tento můj komentář vyzní jako výraz zneuznané ješitnosti, a je pravdou, že se má ješitnost při čtení Vaší kritiky ozvala. Proto mne prosím omluvte, a pochopte, že jsem na tvorbě inscenace strávil více než tři měsíce, a že jsem do představení vložil hodně úsilí a energie.

s úctou
Ondřej Vinklát
+12 0 ! Odpovědět

Komentář k recenzi

vložil Tom Rychetsky

IP: 37.188.255.99
Reaguje na:
Děkuji za recenzi.
Musím však dodat jednu věc,která mě v ní tíží.Na choreografii jsem dělal společně s Ondřejem Vinklátem a ta práce je společná od začátku do konce.Nelze tedy říct,kdo udělal více či méně.Již od začátku svých choreografických pokusů přes DEKKADANCERS až doteď rád dělám dohromady s týmem lidí,které mám rád a které obdivuji.A nemyslím tím jen spolu choreografy…Není nad možnost se vzájemně ovlivnit,doplnit či inspirovat a posouvat dílo k výslednému tvaru.Proto to píšu,protože “náš” Mechanický pomeranč by nikdy nevznikl bez Ondřeje Vinkláta, Pavlal Šimáka,Ivana Achera,EvyJiřikovské,Lucie Špalkové,Daniela Tesaře,kterým ještě jednou ze srdce děkuji.


Se srdečným pozdravem Tom Rychetský

+9 0 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 4

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: