Pod Prahy (Vladivojna La Chia, Nataša Novotná). Foto: Michal Hančovský.
V performanci nazvané Pod prahy propojily své energie tři výrazné osobnosti. Tanečnice a choreografka Nataša Novotná zastupovala element pohybu, světlo ve svých rukou držela light designérka Pavla Beranová a hudbu zkomponovala a instalaci živě doprovázela svým zpěvem i hrou na kytaru zpěvačka, textařka a skladatelka Vladivojna La Chia. Před začátkem jejich představení byly vytvořeny velmi malé skupinky diváků, které byly postupně vpouštěny do sklepení, kde je už v první místnosti očekávaly všechny tři aktérky. Light designérka tentokrát nezůstala v přítmí, ale tvořila právoplatnou součást trojlístku postav, ozařovaných proudem světla za použití čočky, jež usměrňovala jeho dopad. Nataša Novotná působila jako bytost zvoucí všechny přítomné do záhadného světa. Zvláštně naléhavý témbr Vladivojnina hlasu provázel diváky při rychlých přechodech z jedné sklepní místnosti do druhé, vedení gesty Nataši následovali proud světla. Symbióza pohybu těla, zvuku a světla zaplnila gotické prostory zase jinou atmosférou, ze které si každý přítomný odnášel svou vnitřní katarzi.
Zcela jiný, a už vlastně čtvrtý zážitek přinesla o týden později skupina pěti mladých tanečnic, které pod vedením režisérky Marie Gourdain a choreografky Hany Polanské Turečkové rozehrály instalaci Unfinished system. Podzemí působilo najednou až zalidněným dojmem, jelikož pět dívek ve stříbřitě šedých kostýmech opanovalo různé části sklepení tak, že diváci mohli volně korzovat a sledovat dění simultánně probíhající na odlišných místech. Za zvuků hudby Jana Bubáka se dívky přelévaly po prostoru a velmi soustředěně se věnovaly opakujícím se pohybovým vzorcům, které fungovaly na principu určitého předem daného kódu. Každý divák ale mohl vidět tu část instalace, která ho zrovna zaujala, jelikož se skupinka přihlížejících tentokrát rozpadala na samostatné diváky vybírající si, co budou sledovat. Škoda, že nikde v programu nebyla uvedena jména tanečnic, které spolu s Hanou Polanskou Turečkovou propůjčily prostoru domu U Kamenného zvonu zase jiný druh energie a ukázaly jiný přístup k práci s tak podmanivým prostředím, jakým tyto gotické klenby jsou.
Celý zdařilý cyklus Light Underground potvrzuje, že tendence dostávat tanec a umění obecně do míst pražského veřejného prostoru je smysluplnou činností, ve kterém bude Galerie hlavního města Prahy, doufejme, nadále pokračovat.
Psáno z představení dne 29. července a 5. srpna 2020, Galerie hlavního města Prahy, dům U Kamenného zvonu.
Light Underground
Kurátorka: Sandra Baborovská
Pod prahy
Choreografie a tanec: Nataša Novotná
Světelný design: Pavla Beranová
Hudba: Vladivojna La Chia
Unfinished system
Choreografie: Marie Gourdain, Hana Polanská Turečková
Světelný design: Zuzana Režná
Hudba: Jan Bubák
Tanec: Matylda Habartová, Adéla Voldrábová, Veronika Ghisi a Anna Šefrnová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 2x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace