Kurios: Tradiční i vizionářský Cirque du Soleil

Cirque du Soleil - Kurios. Foto: Martin Girard.

Autor Hana Strejčková

Kurios: Kabinet Kuriozit je v pořadí 35. inscenací od vzniku jednoho z největších zábavních podniků na severoamerickém kontinentu Cirque du Soleil (1984) a je ve svém tradičním pojetí stále hluboce zážitkovým celovečerním rodinným představením o dvou částech. Typickým je myšlena scénická struktura zahrnující po sobě jdoucí divadelní výstupy a ucelená cirkusová čísla, postava průvodce (zde vynálezce) a další zapamatovatelné charaktery v podobě výrazně líčených masek. Dále je běžné prolamování „čtvrté stěny“, například úsměvy a pohledy směrovanými do publika, obzvlášť při a po vrcholných tricích, a velmi očekávané bývají nápadité interakce s publikem, které se dějí jak v hledišti, tak na jevišti. Veškeré akce se rozvíjejí ve vztahu k jednotícímu narativu a prostředí, i přesto tu byl od počátku budován bohatý fantazijní svět, který v každém okamžiku něčím zaujal, překvapil, dokonce ohromil. V případě Kurios se totiž podařilo rafinovaně vytěžit a tím i navodit noblesu viktoriánského období a funkčně provrstvit vzrušující momentky inspirované překotným stoletím objevů, jakými byla elektřina, počátky filmu (zde s využitím principu live kamery), pokusy o létání ad. Působivá vizualita trvale připomínala vědeckofantastické romány Julese Vernea, obzvlášť ilustrace z knižní edice vydávané nakladatelstvím Albatros v Československu v 80. letech 20. století. A zároveň, proč by divák se vztahem ke středoevropské historii občas nemohl při pohledu na scénické dění uniknout do rudolfinských alchymistických dílen anebo zabrousit do oddělení vědeckotechnického muzea věnovaného Thomasi Alva Edisonovi nebo bratrům Lumièrovým. 

Století páry a průmyslové revoluce dýchlo na návštěvníka od samotného vstupu do ohromného šapitó na břehu Zálivu svatého Vavřince. Předsálí vyzdobené v odstínech patinovaného kovu se zaparkovaným starodávným vozidlem či interaktivními atrakcemi s ozubenými kolečky by si mohlo vysloužit přízvisko chytlavý kýč, na druhou stranu výtečně plnilo funkci naladění, a to i navzdory tisícihlavému davu proudícímu několika schodišti do hlediště (2 500 míst), obklopujícího kruhové jeviště (manéž) ze tří stran. Areál a celková estetika díla jako by se částečně napojila na populární kulturně-módní hnutí steampunk (datuje se od 2. poloviny 80. let 20. století) se zálibou v oděvních doplňcích, jako jsou cylindry, vesty, kotníkové šněrovací boty či ochranné brýle (podobné např. svářečským), hravě i rebelsky adorující mechaniku, především ona ozubená kolečka a parní pohon. Podbízivě líbivé „zahřívání“ publika pokračovalo i při usazování, kdy se potkávalo s performery v postavách vědců či průzkumníků (tzv. obyvateli imaginární země zvané Kuriosistán) a jiných, již proudili mezi řadami, zvesela komunikovali a rozehrávali rozverné etudy. Jednomu z diváků například k sedačce připevnili kolotoč s obláčky pohupujícími se nad hlavou, propůjčili mu polštář a přikrývku, aby se snad mohl ještě více zahloubat do snů. Jeviště také postupně ožívalo, například na jednom z pilířů akrobat v obleku pilota vypouštěl papírové vlaštovky. Pod ním pak od exponátů, hudební skříně ke gramofonům i okolo robustní kovové židle pobíhal vynálezce. Se skupinou dalších badatelů jej sjednocoval nejen kostým s výrazným bílým pláštěm, ale hlavně k hlavě kolmo stojící culík z vlasů. A to je například na produkcích Cirque du Soleil pokaždé přitažlivé, jak promyšlenými detaily ozvláštní postavu či objekt. V Kurios se vyskytovaly i „živé objekty“, herci v celotělových maskách z recyklovaných materiálů (kovu, kůže, strojových součástek), kteří se na určitou chvíli proměnili z lidské bytosti v retro robota či dokonce součást scénografie. Způsobem, jakým se zde obrazně dbalo na vyleštěnost každičké maličkosti, ať šlo o tvar kliky na dobovém gramofonu, knihu se samootočnými stránkami, kostýmní ozdobu ve tvaru zvlněné tkaniny při pohybu nohou evokující ševelení rybiček či přesně dlouhý řetízek od cibulových hodinek nebo padnoucí čapku, se každý výstup čítající charaktery a cirkusové číslo stávaly samostatným inscenačním celkem, uceleným příběhem, exkluzivním exponátem v nasvícené vitríně z galerie nepředvídatelností. 

  
Monumentální scénografie vytvářela jak trvale působivé zázemí pro herce, akrobaty a živou kapelu, tak umožňovala vstoupit dočasným konstrukcím, nezbytným pro artistické výkony, ale i pro příchod jednotlivců a skupin či k dopomoci jejich okamžitému „zmizení“. Jednu z prvních hromadně živelných tanečně-hudebních scén zahájil příjezd „parního vlaku“, z nějž vystoupila početná skupina akrobatů, herců i zpěvačka. Na tanečních choreografiích, pokaždé skvěle opanujících prostor, ve kterém se tímto skrytě mohly odehrávat jakékoli přípravy, se podílel Sidi Larbi Cherkaoui. Koloritní paralelou k mnohametrovému tubusu ve stylu vysouvací harmoniky alias vlaku byl Mr. Mikrokosmos, muž se schránou ve tvaru koule evokující například svět s vlastním ekosystémem, potápěčovu dobovou přilbu nebo ponorku, umístěnou na svém těle v oblasti břicha. Ukrýval miniaturizaci světa, jeho poetický rozměr, krásu maličkostí i nádherných bytostí, jejichž hlavní představitelkou byla Slečna Lily. Kovová mechanická ruka zas přivezla hadí ženy, které elasticitou pohybu a barevností kostýmů asociovaly elektrické úhoře. Snad nejpřekvapivějším výjevem však byla adrenalinová scéna s iluzí zrcadlení, kdy jevištní akci rozvíjenou okolo stolu a následně vygradovanou v balancování na rukách na neustále navyšované sestavě židlí „zkopírovali“ titíž akrobaté jen v otočeném směru hlavou dolů v kopuli šapitó. Vrcholem čísla bylo setkání „dvojníků“ v meziprostoru, kdy jeden k druhému vystoupal i klesl. Veškeré cirkusové a divadelní akce fenomenálně podporovala kapela umístěná na pozadí jeviště a částečně skrytá v ciferníku orloje. Vytvářela hudební plochy od jazzu a electro swingu až po melodické písňové pasáže. 

Set disciplín v neoddiskutovatelné kvalitě světové špičky čítal synchronizovanou akro-taneční choreografii, strapsy (závěsné popruhy jsou obdobou gymnastických kruhů), trampolínu, manipulaci s diabolem, dále párovou akrobacii siláka v roli „lidské hrazdy“ a „porcelánové panenky“ coby vzdušné artistky (cradle duo), přesně se trefující z jakéhokoli salta s vruty zpět do rukou partnera. Další zajímavostí byla závěsná akrobacie na bicyklu s různými body úchytů, umožňující evokovat i jízdu poštovní doručovatelky na kole vzhůru nohama. Taktéž pilot pokoušel rovnováhu a gravitaci, když na svém původně vrtulovém stroji vystavěl rola bola, nechal se na této podestě vznést a při tom vyvažoval rovnováhu na zcela vratké sestavě zhruba osmi transparentních válců překrytých balanční deskou. Motiv obráceného světa či pohledu z neběžných perspektiv se projevoval na každém kroku této průzkumnicko-objevitelské férie. A zásadně zde byly k vidění artistické výkony, jaké jsou očekávány právě v Cirque du Soleil – virtuózní a puristické, neběžně fyzicky variované, velmi dobře provázané a navíc, vždy zakončované v absolutní souhře s ostatními partnery a inscenačními složkami. Nikdo nikdy nebyl ponechán sám sobě, vždy se našel druh věnující pozornost jevištní akci, ani nikdo obrazně nepřeskočil schod pro stoupající napětí či nezanechal rekvizity v nepořádku. Když se při této repríze tento mohutný stroj z bezpečnostních důvodů na chvíli pozastavil, okamžitě spouštěl záchranné mechanismy k brzkému návratu do dobře promazaných koleček. 

Do Starého přístavu historického Montréalu se vrátil ve smířlivé nadsázce opulentní a okouzlující Kabinet Kuriozit. Cirque du Soleil si tehdy premiéru nadělil ke svým třicetinám, a ačkoli je nyní o deset let starší a jeho ikonická díla se stávají legendami, tento dokonale seřízený a vysoce výkonný karburátor nevykazuje, že by se zapomněl v minulém čase. Inscenace Kurios ve své podstatě nezestárla, byť samozřejmě prošla akrobaticko-technickými úpravami i částečným přeobsazením zhruba padesátičlenného týmu účinkujících. Nechat se jednou za čas vést po cestách mimo skutečný čas a prostor až k výšinám artistického umění a pohltit neočekávatelným bylo osvěžujícím zastavením uprostřed prosluněného léta. Ostatně, brzy se továrna na zázraky Cirque du Soleil v rámci svého evropského turné zastaví v září na pět dnů i v Praze, kde sedmkrát uvede inscenaci Corteo.  

Psáno z představení dne 14. 7. 2024, Chapiteau Cirque du Soleil, Vieux Port Montréal. 

KURIOS

Režie: Michel Laprise

Umělecké vedení: Chantal Tremblay

Hudba: Raphaël Beau, Guy Dubuc a Marc Lessard (Bob and Bill)

Scénografie: Stéphane Roy

Kostýmy: Philippe Guillotel

Make-up design: Eleni Uranis

Choreografie: Sidi Larbi Cherkaoui.  

Akrobatické choreografie: Yaman Okur, Ben Potvin, Susan Gaudreau, Andrea Ziegler

Sound design: Jean-Michel Caron, Jacques Boucher 

Light design: Martin Labrecque

Acrobatic performance designer: Germain Guillemot, Rob Bollinger, Boris Verkhovsky

Akrobatické vybavení a design riggingu: Danny Zen 

Producent: Cirque du Soleil

Premiéra 24. 4. 2014, Vieux Port Montréal. 

Výjezd na festival Montréal Complètement Cirque byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské Unie – Next Generation EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR v rámci programu podpory Arts Institute Prague – Divadelního ústavu Praha a programu Go & See 2024.