Komu by se po přečtení synopse vybavilo dílo bratří Čapků Ze života hmyzu, byl by nejspíš po zhlédnutí choreografie značně překvapen. Přesto, že na scéně v jednotlivých částech představení ožívá hned několik živočichů z říše hmyzu, může divák pouze hádat, jestli se jedná o pavouky, motýly, či jepice. Představení postrádá jakoukoli popisnost nejen v choreografii, ale i v minimalisticky řešených kostýmech Marie Gourdainové a scénografii Jana Komárka. Vše je postaveno pouze na dvou tanečnicích a zároveň i autorkách Andree Miltnerové a Ritě Góbi.
Bytosti v oživlých obrazech
Jejich pohybový přednes nebyl popisem drobných živočichů, spíše přesným zachycením zvířecí energie a tempa samotného bytí. V úvodu představení, kdy tmu a ticho ostře prořízl silný kovový zvuk, zářivky zavěšené v řadě nad baletizolem ozářily scénu, na které se zjevily dvě neznámé bytosti. Rychlost jejich počínání byla zpočátku tak nepatrná, že ji nešlo téměř zaznamenat, a přece se jako malé ručičky na hodinách obě otočily o několik stupňů. Po celou dobu stály těsně vedle sebe, jako by se choulily jedna k druhé.
Jednotlivé části choreografie působily jako oživlé obrazy, vždy oddělené tmou, během níž si Miltnerová a Góbi jednoduše přešly a změnily formaci. Každý z výjevů znázorňoval život jiných drobných tvorů. Charakter jejich pohybu se v každé části lišil stejně jako zpodobňované živočišné druhy, ale stále vším prostupovalo veliké fyzické napětí, chvílemi hraničící s křečí.
Přísně propnuté nohy až ke špičkám prstů vtočené do nepřirozeného úhlu. Každý krok či pootočení hlavy probíhaly v nekonečném tahu a tenzi, jako by si neznámí tvorové vše až s přehnanou opatrností promýšleli. Tanečnice působily velmi sehraně, i když každá dělala něco jiného. Pouze občas se v nečekaném momentu setkaly a zapadly do sebe přesně jako puzzle.
Výraz a procítění publikum ocenilo
V choreografii bychom marně hledali jakékoli prvky klasického tance, přestože je zřejmé, že ho obě tanečnice ovládají. Zejména na způsobu pohybu a skvělém rozsahu Rity Góbi byla klasická taneční průprava, kterou studovala v rodném Srbsku a později i v Maďarsku, velice znát. Ovšem tentokrát fyzické tvarování obou interpretek, chvílemi tak málo lidské a o tolik více hmyzí, upřímně diváky rozesmálo.
Pomohly k tomu i jejich skvělý výraz a procítění, jež do jinak abstraktního díla vnášely jistý prvek dramatičnosti a dějovosti. Živočichové, které ženy znázorňovaly, působili chvílemi dojmem, že jsou v panice a v neustálých obavách, nehrozí-li jim nějaké nebezpečí. Interpretky opakovaně prudce otáčely hlavami do strany s výrazem naprostého zděšení a mihotaly, jako kolibřík křídly, svými pažemi.
Ke klidu a harmonické atmosféře nepřispěl ani hudební doprovod, který představení vlastně téměř postrádalo. Místo toho tiché pasáže střídaly různé nehudební zvuky v celé škále slyšitelnosti. Zvukový i světelný design vytvořený výtvarníkem Janem Komárkem tak podpořil iluzi pohledu do jiného světa.
Pomalé tempo, křečovité pohyby, panika doprovázená rozličnými zvuky – to vypadá jako nepříliš lákavý výčet znaků představení Kontrapunkt (Obrazy z říše pohybu). Ale díky preciznímu provedení, koncentraci a zmiňovanému procítění se autorkám povedlo svou vizi zrealizovat a představit ji možná trochu zaskočenému publiku.
Psáno z druhé premiéry 5. září 2016, Studio Alta.
Kontrapunkt (Obrazy z říše pohybu)
Koncept: Andrea Miltnerová
Choreografie: Andrea Miltnerová a Rita Góbi
Zvukový a světelný design: Jan Komárek
Kostýmy: Marie Gourdain
Premiéra: 4. září 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?