Kolaps, Barbu – Přesvědčivá lehkost a jedinečná show

Letošní festival Letní Letná svou premiérou uzavíral český soubor Losers Cirque Company, který je spolu s La Putykou pravděpodobně nejznámějším a nejambicióznějším českým novocirkusovým uskupením. Zatímco v počátku jim se zviditelněním pomohla účast v televizní talentové soutěži, v současnosti více než na mediální propagaci a lákání na těžká a hluboká témata sázejí na technickou čistotu a obtížnost akrobatických výkonů. To rozhodně neznamená, že by inscenacím chyběla režijní linka. Zkušenostmi ze spoluprací se známými režiséry a choreografy (ať už více, či méně úspěšnou) se stále zdokonalují ve vlastní poetičnosti. Na rozdíl od jiných, kteří akrobatické výstupy šroubují do jakéhosi děje, Losers vytváří situace právě z artistických výstupů.

21. 9. 2017 recenze

Barbu (Losers Cirque Company). Foto: František Ortman

Autor Barbora Truksová

Kolaps – vizuální čistota párové akrobacie

Inscenace Losers bývají konceptuálně promyšlené a Kolaps rozhodně není výjimkou. Neexistují zde rušivé prvky, prostor prázdné scény je utvářen pomocí světelného designu Michala Bláhy a Amara Mulabegoviče, který je zároveň tvůrcem geometrických projekcí. Vizuál doplňují minimalistické bílé kostýmy Lucie Červíkové. Čistotu neruší nic – dokonce i magnesium si artisté nosí v nenápadných batůžcích a jeho používání je ve většině případů skryto při přechodových scénách.

Úvodní scéna i hudba multiinstrumentalistů Vladimíra Mikláše a Josefiny Žampové nás uvádí do křehkého světa, pocit těžko uchopitelné nebeskosti je však následně rozbit známými dětskými hříčkami. Témata se zde objevují jakoby mimoděk: odstrkování jednotlivce, tlak a snaha ovládnout ostatní, intenzivní vztahy přátelství, důvěra i nedůvěra. Jinak je inscenace spíše sledem akrobatických a tanečních výstupů. Losers se nesnaží o stále nové a nové cirkusové disciplíny, ale naopak precizují párovou akrobacii, k níž mají díky základům v gymnastice nejblíže, a doplňují ji i tanečními prvky.

Režisér Tomsa Legierski se zde nijak nepokouší o převýchovu artistů, vystoupení vychází z toho, k čemu mají nejblíže. Humor je lehký a nenásilný, interakce mezi jednotlivými artisty funguje skvěle. Přelom nastává v momentu zapojení zpěvačky do děje – v ten okamžik získá hravý sled jednotlivostí ucelený význam a rozehrává se lehce teskná etuda ženy a muže toužícího po jiné, nedosažitelné. Představení i přes velice zdařilé a efektní jednotlivosti (zejména v okamžicích nápaditého přehazování akrobatů či ležérně působících lidských pyramid s originálními nástupy a přechody) dlouho chybí pověstný „wow efekt“. Ten se vzhledem k názvu inscenace skutečně nabízí a pro novocirkusová představení by měl být zásadní.

V Kolapsu je jím poměrně prostá scéna se dvěma smíšenými páry. Jednadívka stojí bez hnutí na hlavě partnera, zatímco druhá dívka je bez ustání vyhazována do vzpřímené pozice, aby opět padla muži zpět do náruče. Soutěž, kdo vydrží déle, trvá dlouhé minuty. S napětím čekáte, kdo zvítězí a zdali se nehybná dvojice, na které je vidět čím dál větší úsilí, nezhroutí… to vše vytvořilo dechberoucí okamžiky. Ovšem stále s nenucenou lehkostí a hravostí, která se nesnaží být něčím více, než je.

Barbu – vousatý kabaret

Lehkost a hravost je blízká i jednomu z největších zahraničních taháků letošní Letní Letné. Kanadští „vousáči“ Cirque Alfonse naplnili svou energií secesní stan Spiegeltent a ukázali, jak silnou a erotizující show lze vybudovat, neberou-li se umělci příliš vážně. Představení, které jsem navštívila, naneštěstí poznamenaly problémy s technikou, když po pár vteřinách přestal fungovat obraz a téměř až do konce jsme četli oznámení o nedostatečném signálu. Je však třeba říct, že na dění to nemělo pražádný vliv.

Podobně jako u Kolapsu, ani u Barbu nemá smysl za inscenací hledat více než esteticky libou a odlehčenou zábavu. To však není nic negativního, protože právě přebytek zbytečné těžkopádnosti a uměle budované hutnosti je u novocirkusových inscenacích těžko skousnutelným nešvarem.

V Barbu se vlastně žádná témata či dějové linky neobjevují, umělci kabaretním způsobem baví sebe i diváky. V podstatě zde nešlo ani hledat efektní vrcholové akrobatické výstupy, ani obdivovat muskulaturu mužů či křehkost snoubící se se silou žen. Ostatně artista v Cyrově kole měl k obvykle vysoustruhovanému tělu daleko, což ještě podpořil měkkou disko koulí nahrazující bederní roušku.

A přesto po burleskním vzoru vznikla atmosféra plná erotična, a to způsobem nelascivním, s obrovskou dávkou nadhledu. Neutrální, zcela strohé výrazy aktérů vyvolávaly salvy smíchu, po úspěšně provedených akrobatických tricích následovalo jen „chlapácké“ pokývnutí hlavou či podání si ruky. Chladné výrazy postupně roztávaly a artistické výstupy na bruslích, na houpačce – teeterboardu – či párové akrobacie byly prokládány humornými intermezzy. Svršků mizelo postupně více a více (ba dokonce nejvíce), artisté provokovali diváky, aniž by byť jen vteřinu mohli být podezřívání z lacinosti. Cirque Alfonse tak do Prahy přivezl takřka slovníkovou definici slova show.

Losers Cirque Company: Kolaps

Psáno z první reprízy 1. září 2017 na festivalu Letní Letná.

Režie: Tomsa Legierski
Choreografie: Matyáš Ramba
Scénická výprava: Petr Horníček, Štěpán Kuklík, Amar Mulabegovič
Animace: Amar Mulabegovič, Jan Šíma - Hyperbinary
Light design: Amar Mulabegovič, Michael Bláha
Kostýmy: Lucie Červíková
Hudba: Vladimír Mikláš, Josefina Žampová
Zvuk: Karel Mařík

Cirque Alfonse: Barbu

Psáno z představení dne 19. srpna 2017 na festivalu Letní Letná.

Režie: Alain Francoeur
Hudba: André Gagné et David Simard
Kapela: Josianne Laporte, David Simard
Video: Frédéric Barrette, Lionnel Dechamps
Světelný design: Nicolas Descôteaux, Jean-Louis „Jello“ Robert