Jogging - Ubrzdit sebe sama

Jogging. Foto: Anna Benháková.

Autor Hana Strejčková

Uprostřed scény u spoře nasvíceného běžného stolu seděla mladá žena. Vlasy stažené do nedbalého drdolu, formální oděv a zaťatý sed nastínily určitou upjatost či sveřepost charakteru. Ať už šlo o snaživou slečnu, nebo pilnou studentku či ženský odstín perfekcionismu, Anna Šefrnová své postavě dodávala šmrnc, ačkoli kostýmem inklinovala k „šedým myškám“. Performerka si zdařile pohrávala s gestickými a hlavně mimickými nuancemi. Zatímco pečlivě usazené tělo sveřepě udržovalo pozornost, její obličej košatým slovníkem zrcadlil vnitřní pochody a úpěnlivost. Dokud žena seděla za stolem a dle faciálních projevů (až tiků) pravděpodobně sledovala přednášku či memorovala nové poznatky, byla hra performerky strukturovaná, rytmicky přesná, a přesto ne rigidní, a dokonce mile zábavná. Tichý, a přesto výmluvný portrét mladé ženy nabýval na plasticitě a čím dál více se vplétal do spárů zrychlujícího se tempa a nutnosti vytrvat, běžet a nevzdat se. Na jednu stranu postava posedlá potřebou všem vyhovět, z jiného úhlu pohledu se před námi objevil člověk bažící po svobodě a doslovném odvazu. Performerka rozpracovala asociace k běhu, v interpretaci jsem se dostala na škálu od dohánění a udržení tempa až po „naháněnou zvěř“. Skrze opakující se sekvence stylizovaného a frázovaného pohybu okolo stolu či v jeho bezprostřední blízkosti naznačovala úskalí zasmyčkovaného života a cílila k narušení rutinní činnosti.

Příjemným překvapením bylo efektivní variování scénografie, kdy se objekty měnily z účelových na zástupné, nebo vybízely k novému způsobu využití. Jedním z funkčních akcentů představení se stala posilovací guma, když se akcí proměnila v absolventskou šerpu. Nejenže se na ní zračilo jméno postavy Mgr. Kateřina Alfic a sloužilo tím k předání dějově upřesňující zprávy, ale také jí neprvoplánově využila k akci se symbolickým přesahem (např. omezení hybnosti tím, že se část gumy nenápadně zahákla za zadní nohu otočeného stolu a performerce dovolila mnohem větší výkyv či předklon). Stůl s převrácenýma nohama ke stropu pak připomínal „běžící pás“ či posilovací platformu běžně viděnou ve fitness centrech. Minimalisticky pojatý prostor pro hru kontrastoval s podlouhlým prázdným jevištěm. Performerka se se svou energií v něm sice neztrácela, ale komorní divadlo typu Inspirace by pravděpodobně nastavilo přívětivější prostředí pro sevřenou osobu, hnanou tlakem současnosti.

Anna Šefrnová si herecky poradila s detaily odkazujícími k fyziologickým potřebám své postavy, ve vzduchu také vytrvale rezonovala touha osvobodit se (od konvencí i oblečení), a přesto své Kateřině zároveň nedávala mnoho nadějí na změnu, neboť se vytrvale vracela do rámce svých povinností. Intenzivně jí vdechovala život, ale jako by se v určitých chvílích autorka zalekla a příznivě se rozvíjející situaci utnula a věnovala se dalšímu nápadu. Také když se postavy zmocnil neklid, zachvátil ji chaos a pečlivě vystavěné i titěrné detaily mizely ve fyzickém těkání.

V představení Jogging sice hlavní a jediná postava před ničím (ani sebou) neutekla, zato samo o sobě přesvědčilo, že tvůrci vědomě namíchali funkční ingredience pohybových forem divadla a nešetřili sebeironií a humorem.    

Psáno z premiéry dne 5. 5. 2022, divadlo Alfred ve dvoře.

Jogging
Režie, účinkuje: Anna Šefrnová
Konzultant projektu: Eliška Vavříková
Dramaturgická spolupráce: Kristýna Břeská

Premiéra: 5. 5. 2022