Jogging. Foto: Anna Benháková.
Uprostřed scény u spoře nasvíceného běžného stolu seděla mladá žena. Vlasy stažené do nedbalého drdolu, formální oděv a zaťatý sed nastínily určitou upjatost či sveřepost charakteru. Ať už šlo o snaživou slečnu, nebo pilnou studentku či ženský odstín perfekcionismu, Anna Šefrnová své postavě dodávala šmrnc, ačkoli kostýmem inklinovala k „šedým myškám“. Performerka si zdařile pohrávala s gestickými a hlavně mimickými nuancemi. Zatímco pečlivě usazené tělo sveřepě udržovalo pozornost, její obličej košatým slovníkem zrcadlil vnitřní pochody a úpěnlivost. Dokud žena seděla za stolem a dle faciálních projevů (až tiků) pravděpodobně sledovala přednášku či memorovala nové poznatky, byla hra performerky strukturovaná, rytmicky přesná, a přesto ne rigidní, a dokonce mile zábavná. Tichý, a přesto výmluvný portrét mladé ženy nabýval na plasticitě a čím dál více se vplétal do spárů zrychlujícího se tempa a nutnosti vytrvat, běžet a nevzdat se. Na jednu stranu postava posedlá potřebou všem vyhovět, z jiného úhlu pohledu se před námi objevil člověk bažící po svobodě a doslovném odvazu. Performerka rozpracovala asociace k běhu, v interpretaci jsem se dostala na škálu od dohánění a udržení tempa až po „naháněnou zvěř“. Skrze opakující se sekvence stylizovaného a frázovaného pohybu okolo stolu či v jeho bezprostřední blízkosti naznačovala úskalí zasmyčkovaného života a cílila k narušení rutinní činnosti.
Příjemným překvapením bylo efektivní variování scénografie, kdy se objekty měnily z účelových na zástupné, nebo vybízely k novému způsobu využití. Jedním z funkčních akcentů představení se stala posilovací guma, když se akcí proměnila v absolventskou šerpu. Nejenže se na ní zračilo jméno postavy Mgr. Kateřina Alfic a sloužilo tím k předání dějově upřesňující zprávy, ale také jí neprvoplánově využila k akci se symbolickým přesahem (např. omezení hybnosti tím, že se část gumy nenápadně zahákla za zadní nohu otočeného stolu a performerce dovolila mnohem větší výkyv či předklon). Stůl s převrácenýma nohama ke stropu pak připomínal „běžící pás“ či posilovací platformu běžně viděnou ve fitness centrech. Minimalisticky pojatý prostor pro hru kontrastoval s podlouhlým prázdným jevištěm. Performerka se se svou energií v něm sice neztrácela, ale komorní divadlo typu Inspirace by pravděpodobně nastavilo přívětivější prostředí pro sevřenou osobu, hnanou tlakem současnosti.
.jpg)
Anna Šefrnová si herecky poradila s detaily odkazujícími k fyziologickým potřebám své postavy, ve vzduchu také vytrvale rezonovala touha osvobodit se (od konvencí i oblečení), a přesto své Kateřině zároveň nedávala mnoho nadějí na změnu, neboť se vytrvale vracela do rámce svých povinností. Intenzivně jí vdechovala život, ale jako by se v určitých chvílích autorka zalekla a příznivě se rozvíjející situaci utnula a věnovala se dalšímu nápadu. Také když se postavy zmocnil neklid, zachvátil ji chaos a pečlivě vystavěné i titěrné detaily mizely ve fyzickém těkání.
V představení Jogging sice hlavní a jediná postava před ničím (ani sebou) neutekla, zato samo o sobě přesvědčilo, že tvůrci vědomě namíchali funkční ingredience pohybových forem divadla a nešetřili sebeironií a humorem.
Psáno z premiéry dne 5. 5. 2022, divadlo Alfred ve dvoře.
Jogging
Režie, účinkuje: Anna Šefrnová
Konzultant projektu: Eliška Vavříková
Dramaturgická spolupráce: Kristýna Břeská
Premiéra: 5. 5. 2022
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?