Jinakost silných žen na Divadelní Floře v Olomouci

Divadelní Flora Olomouc vždy rozkvétá začátkem května, kdy téměř tři týdny mají diváci možnost vidět to nejlepší z české i zahraniční divadelní scény. Ústředním tématem letošního ročníku byla JINAKOST v různých podobách. Dramaturgii prvního víkendového programu 13.–14. května pak Jitka Pavlišová postavila na performancích vyjadřujících se k otázkám žen, ženského těla, ženské síly, ženské odvahy a k odlišnostem. Divákům tak nabídla inscenace současného tanečního a performativního umění, za nimiž stojí především ženy.

27. 5. 2023 recenze

Figuring Age. Foto: Lukáš Horký.

Autor Lucie Štádlerová

Celý program festivalu odstartovala Adrienn Hód a ME-SA s představením Soft Spot, ve kterém účinkuje Martina Hajdyla, čerstvá laureátka České taneční platformy. A poté se festivalovým hostům a olomouckým abonentům Moravského divadla představila zásadní osobnost českého tanečního a performativního umění Miřenka Čechová s inscenací Baletky. Od této autorky měli diváci možnost zhlédnout ještě dokumentární performanci Invisible II. / Barbora Kaufmannová, zabývající se výpovědí primabaleríny Barbory Kaufmannové, spolužačky Miřenky Čechové z konzervatoře. Tato inscenace, ačkoliv má jiný charakter, Baletky vlastně doplňuje. Obě inscenace již byly v minulosti na našich stránkách recenzovány (recenze zde a zde). Součástí zmíněného víkendu byla také další dvě představení. Jednalo se o představení žánru docu-dance od Boglárky Börcsök a Andrease Bolma v projektu Figuring Age a inscenaci TANK s nádechem sci-fi od Doris Uhlich a Borise Kopeiniga.

Ztělesnění historie maďarských žen

Figuring Age zachytilo vzpomínky tří zapomenutých představitelek maďarské taneční moderny skrze hlasy, gesta a pohyby velmi starých žen. Boglárka Börcsök s režisérem Andreasem Bolmem na tématu tanečnic maďarské meziválečné a válečné scény pracovali přes 5 et. Navštěvovali a pozorovali životy osmi žen ve věku 80–105 let, natáčeli je a tak vznikl dokument The Art of Movement, který se stal výchozím materiálem k přípravě performance.

Film zachycuje tři z navštěvovaných žen, Irén Preisich, Évu E. Kovács a Ágnes Roboz, kterým v době spolupráce bylo již 90, 96 a 101 let. Figuring Age bylo zasazeno do podkroví nově vytvořeného prostoru Muzea moderního umění. Výstupem na poslední schod se divák ocitnul ve zcela bílém světě: bílá podlaha, bílé stěny, bílý nábytek a bíle oděná černovlasá paní. Pozvala hosty domů, do obýváku, na terasu i do ložnice – tři místa symbolizovala tři příběhy. Performerka nepoužívala žádné převleky, byla sama sebou, a zároveň třemi dalšími bytostmi. Když jste zavřeli oči, slyšeli jste hlas staré ženy, když jste se dívali, viděli jste styl a tempo pohybu staré ženy, vrásky, zrychlený i zpomalený dech, povolené tělo i svěšené koutky.

Vtáhnutím diváka do děje žádostí o pomoc se sednutím, stoupnutím nebo i doprovodem z jednoho místa na druhé vznikla živá a velmi autentická výpověď dohasínajícího stáří. Prostředky, které Börcsök zvolila byly natolik přirozené, že jimi vytvořila poutavý příběh se silným otiskem historie tří významných žen. Výpověď končila v posteli, kam s pomocí ostatních při nepřestávajícím vyprávění unavená aktérka ulehla. „Tak a teď už běžte, potřebuju spát,“ vyřkla a vyhodila početnou návštěvu. „Ale přijďte zas,“ dodala. Tím však pro diváka Figuring Age nekončil.

Andreas Bolm návštěvníky doprovodil do místnosti se zavěšenou instalací úryvků z filmu The Art of Movement. Diváci tak byli konfrontováni s reálnou podobou, pohyby, výrazy tří skutečných, obdivuhodných žen. Jako bychom ty ženy už dobře znali. Obdiv patří jak samotné Boglárce Börcsök, která věrně životy významných tanečnic ztvárnila, tak ženám samotným, které se i přes svůj vysoký věk pustily do tohoto výzkumu a skrze tanec se rozpomněly na významné a náročné okamžiky svého života. Alarmující je však celý politický kontext, do kterého se tyto ženy narodily a ve kterém zemřely, kruh se uzavřel.

Sci-fi predikce budoucnosti podle Uhlich

Inscenace TANK, jejímiž tvůrci jsou Doris Uhlich a Boris Kopeinig, pak přinesla žánrově zcela jiné téma. Přehoupli jsme se do sci-fi příběhu postavy žijící v raketě a letící do budoucnosti, nebo možná do výzkumné laboratoře zkoumající v obrovské zkumavce tělo jako artefakt budoucnosti.

Uhlich měla k dispozici velmi zajímavou rekvizitu – obrovskou nádobu – tank – nádrž, která stála na podstavci a zpočátku z ní šel hustý dým. Scenérie připomínala vesmírnou raketu a odlet do vesmíru. Za kouřem bylo tušit tělo uvězněné v malém prostoru, pomalu se odkrývaly dlaně a vlasy, které se letmo dotýkaly průhledných stěn nádrže. Postupně se odhalilo celé tělo, zcela nahé a zcela svobodné. V omezeném prostoru kulaté nádoby fascinujícím způsobem vyplnilo vnitřní prostor, přelévalo se z místa na místo.

Důležitou roli v první části hrály dlouhé vlasy Doris Uhlich, které překrývaly vrchní část jejího těla a působily jako kostým; plně zakrývaly obličej, který byl po celou dobu interpretace zcela nehybný. Postupně Uhlich odhalovala víc a víc, lepila jednotlivé části těla na průhlednou nádrž, různě se natáčela, sedala si, stoupala, plazila se po okraji. S gradující hudbou gradovalo i tempo a energie, rychlé otáčky kolem dokola budily dojem válení sudů ve stoje, razantní byly různé výskoky, nárazy na stěnu. Temperamentní a energické části střídaly klidné, relaxující pasáže, kdy šlo především o dech a tělo jako takové – bezpohlavní kolektivní tělo. Tělo, které je společným jmenovatelem lidstva. Jako by se Uhlich snažila jeho charakter, možná z obavy, co přinese budoucí vývoj, archivovat. Poukázala na jeho fluiditu, již symbolizovalo hnětení různých tělesných částí, poukázala na jeho kvalitu, náplň z masa a kostí. Nahota pak upozornila na lidskou rovnocennost. Nazí jsme se narodili a nazí také zemřeme…

Doris Uhlich svoji nádobu v průběhu inscenace na malou chvíli opustila a stala se vetřelcem v zemi, ve které přistála, v zemi, která je jí cizí, v zemi, kde její hlas zdegeneroval do futuristického módu. Chvíli se adaptovala na nový, velký prostor a novým, zmutovaným hlasem začala zpívat. Se zpěvem vešla znovu do své bezpečné zóny, do nádoby, která se opět naplnila kouřem. S kouřem tak celá futuristická sonda přišla a zase odešla. Doznívaly jen asociace spojené s obavou z neznámé budoucnosti, digitálního světa, umělé inteligence zachycené v těle svérázné persony.

Za organizací Divadelní Flory Olomouc stojí silný tým dramaturgů, kteří velmi zkušeně staví program tak, aby spolu jednotlivá díla komunikovala, otevírala celospolečenské otázky a podněcovala dialogy. Je hezké sledovat, jak festival roste z divadelního festivalu do společensko-kulturní události s velkým intelektuálním a společensky angažovaným přesahem.

Psáno z představení 13. května 2023, Divadelní Flora Olomouc.

TANK
Koncepce, text, choreografie a provedení: Doris Uhlich
Koncepce, text a DJ: Boris Kopeinig
Dramaturgická spolupráce: Adam Czirak, Yoshie Maruoka
Design: Angela Ribera, Konstanze Grotkopp, Juliette Collas
Světlo: Sergio Pessanha
Premiéra: 14. 3. 2019

Figuring Age
Koncept, choreografie, kostým, scénografie a produkce: Boglárka Börcsök & Andreas Bolm
Performance: Boglárka Börcsök
Starší tanečnice: Éva E. Kovács, Irén Preisich a Ágnes Roboz
Světla a zvuk: Andreas Bolm
Asistent produkce: Martyna Bezrąk
Překlad do angličtiny: David Robert Evans
Produkce: Die Irritierte Stadt Festival of Arts, Montag Modus
Video: Andreas Bolm & Boglárka Börcsök (střih), Lisa Rave (kamera), Elisa Calosi (produkční)